Uvnitř časového krystalu temnoty a světla

O etice, estetice a metodách filmového obrazu

Tak jako se ve vesmíru vzdálenost měří na světelné roky, i v univerzu filmu je prostor tvořen z času a světla. Vztah mezi světlem a časem, jenž nemůže být pojímán čistě rozumově – bez povzneseného, intuitivního vnímání by jakékoli jeho pochopení bylo neúplné, bezobsažné a povrchní – formuje podstatu umělecké stránky filmu, jeho poetickou pravdivost, jeho metafyzickou existenci. Světlo/tma a pohyb, to jsou základní prvky, z nichž sestává kinografie – časový krystal filmového obrazu. Vstoupíme-li do plynulého toku tohoto časového krystalu temnoty a světla, nalezneme v jeho středu „kinografický okamžik“, srdce žijícího organismu, jímž je každý jednotlivý film.

Filmové umění není směsicí či součtem jiných uměleckých forem. Film je umění, které se liší od ostatních. Obsahuje prvek, jenž ho činí jedinečným. Tímto prvkem je „kinografický okamžik“.

„Kinografický okamžik“ je středobodem, srdcem filmového umění. Od literatury, malby, hudby či jiných druhů umění se neliší svými tématy, příběhy či náměty, co činí film filmem, je právě „kinografický okamžik“. Tento „okamžik“ je slovy nepostihnutelným prostorem. Vstoupíme-li do tohoto prostoru, vstupujeme do celistvosti poezie, do absolutní přítomnosti hmoty a času – svrchované manifestace prchavosti, křehkosti a věčnosti.

Nesnadným úkolem filmařů je pak nalézt tento „kinografický okamžik“ v běžném životě, v próze, v dramatu, či kdekoli jinde, a nechat jej zazářit na filmovém plátně.

Vzhůru do časového krystalu temnoty a světla.




f5.15DOK.REVUE
01. 11. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková