Vstoupit do obrazů

První letošní dok.revue je věnována interaktivitě

Ilustrace: Míša Kukovičová

Do nějakého obrazu jsme všichni jistě vstoupili už mnohokrát. Obvykle ve svých představách, nejčastěji při prohlídce nějaké galerie. Občas nás k podobným procházkám zvou některé filmy – vybavuji si třeba jednu povídku z filmu Sny Akiry Kurosawy, v níž protagonista vstupuje do obrazu Vincenta van Gogha. Obrazy tohoto malíře inspirovaly i nedávno uvedený celovečerní animovaný film S láskou Vincent, který je stylizovaný do obrazů tohoto umělce a vypráví i příběh jeho života.

Málokterý z tradičních snímků však dokáže být tak sugestivní jako virtuální realita. Tu využil tým pod režijním vedením Martina Charrière, aby vytvořil VR dílo Isle of Dead (Ostrov mrtvých), v němž zve diváka (jenž se současně stává protagonistou) na cestu do nitra stejnojmenného symbolistního obrazu Arnolda Böcklina z roku 1883. Obraz se prohlubuje, postavy Cháronů nabývají nových podob a scéna postupně potemní. Isle of Dead především evokuje náladu slavného obrazu, podobných VR ponorů do starších obrazů je ale v poslední době více, jak v tématu prvního letošního čísla dok.revue konstatují Andrea Slováková a Iveta Černá. Ve svém článku Tradiční média a interaktivita si všímají především toho, jak mnohé tradiční mediální organizace, jako jsou televize, rozhlas i tištěná média, začínají produkovat interaktivní obsahy. Ostatně VR dílo Isle of Dead produkovalo RTF – Radio Télévision Suisse. Dovolím si zde však malou pochybnost: čím více vše zobrazíme, tím méně místa nám zbyde pro fantazii. Nad Böcklinovým obrazem budu stejně raději snít své vlastní sny než se nechat vést jistě uhrančivým světem VR dokumentu. 

Nelze však nesouhlasit, že „recepční model tradičních médií se proměnil“, jak uvažují ve svém článku Andrea Slováková a Iveta Černá, které zajímá, jak nové interaktivní obsahy vypadají a co jimi mediální organizace sledují. Téma interaktivity se prolíná celým prvním letošním číslem dok.revue – v rozhovoru například režisérka Kalina Bertin uvažuje, proč pro svůj dokument Manická VR, o pocitech lidí s maniodepresí, zvolila formu virtuální reality a jak na ni reagují lidé, kteří touto poruchou sami trpí. Interaktivní formu si vybrala pro svůj dokument Iluze i mladá česká dokumentaristka Kateřina Turečková, která snímek stylizovala do podoby simulace počítačové hry a diváka usadila do pozice hráče. V situační recenzi čísla se však Robert Svoboda, Lucie Sulovská i Tereza Stöckelová shodují, že sugestivní forma kvalitu filmu nezaručí, když je založený jen na emocích, jež Turečková posbírala během svého desetiměsíčního pobytu v Budapešti.  

Interaktivita je dnes každopádně módní a inovativní nejen v dokumentu, ale v celém poli audiovize a přináší nové možnosti vyjádření diváckých zážitků, a tak se jí budeme v dok.revue věnovat častěji. V novém čísle však najdete i další témata: představujeme například novou knihu Jak vidět svět anebo vznikající dokument o legendární kapele Dunaj. A slovy „muziko hraj... za náma teče Dunaj“ se loučí ve své Písni na rozloučenou i básník a poustevník Charlie Soukup.

Přeji vám zasněné čtení!