Válka jako stav mysli

Esej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum.

Foto z filmu Průnik

Společný snímek italského tvůrčího dua Michele Manzolini a Federico Ferrone Průnik by mohl být dvojčetem dokumentu Doufám, že se máš dobře, filmové adaptace knihy Patrika Ouředníka Europeana. Obě díla, která spolu na letošním ji.hlavském festivalu soutěžila v hlavní sekci Opus Bonum, se prostřednictvím archivních materiálů vracejí k dějinám dvacátého století. Doufám, že se máš dobře francouzského dokumentaristy Arnauda de Mezamata však nahlíží na historické procesy z daleké budoucnosti, zatímco Průnik se dívá z bezprostřední blízkosti a místo velkých kolektivních dějin sleduje individuální lidskou zkušenost. 

Jako by autoři Průniku vyjmuli jeden z příběhů Mezamatovy adaptace, tak působí osud jejich hrdiny, italského vojáka Romana Ismaniho, jenž roku 1941 odjíždí na Ukrajinu, aby pomáhal jako tlumočník a válečný vyšetřovatel spojeneckému nacistickému Německu. Road movie, procházející Itálií, Rakouskem, Maďarskem, Rumunskem a Ukrajinou, ukazuje proměňující se válečnou krajinu. Zděné domy a známé prostředí evropských měst nahrazují vesnická stavení a chatrné přístřešky. Lidí ubývá, krajina chudne a mění se v pustinu rozlehlé ukrajinské stepi. Nastávající zimu přežije z vojáků jen málokdo.
 

Foto z filmu Průnik
 

Ismaniho pouť válečnou Evropou ukazuje nejen krajinu historickou, ale i psychologickou. Odborník na sémiotiku Manzolini a historik a politolog Ferrone se pouštějí do psychologické a sociologické studie, která ukazuje vnitřní rozklad člověka, ocitajícího se na hranici života a smrti. Jejich hrdina následuje podobnou trajektorii jako mise kapitána Willarda vietnamskou džunglí v Coppolově Apokalypse, nebo bloudění španělského konvistadora peruánským pralese v dramatu Wernera Herzoga Aguirre, hněv boží. Ukazují apokalyptickou vizi světa, v němž dochází k niternému střetu mezi fyzickou konkrétností a poetickou obrazností, mezi kolektivním a individuálním, nebo vnitřním a vnějším. 

Hlavní postava se v záběru nikdy neobjeví, přesto se dostáváme do jejího nitra a sledujeme, jak se člověk propadá sám do sebe. Lidská mysl utíká z drásavě konkrétní a hmatatelné reality do vzpomínek na milovanou ženu a domov. Obrazy rodinného štěstí nejdříve působí jako bezpečné útočiště před vnějším světem, postupně se však stávají přízrakem, bolestivou připomínkou toho, čeho se hrdina pravděpodobně již nedožije. Autenticitu osobního prožitku, která je pro Průnik charakteristická, nijak nenarušuje fakt, že je postava Ismaniho fiktivní. Je to kolektivní hrdina, který povstal z mnoha deníkových záznamů válečných veteránů, jejichž svědectví podkresluje střihová koláž z amatérských fimových záběrů z fronty.
 

Foto z filmu Průnik
 

Průnik tematizuje časoprostorovou kontinuitu ozbrojených konfliktů. Do archivních obrazů druhé světové války vstupují záblesky přítomnosti, které tvůrci natočili na témže místě, ale v jiné době, na současné Ukrajině. Války se opakovaně vracejí na stejná místa, jako by to byla prokletá území uvězněná v časové smyčce, v níž se ztrácí rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností. Manzolini a Ferrone dokonce sahají po postavě ďábla, který se objevuje jako pohádková bytost v úvodu, nebo se pomyslně vtěluje do těžké industriální zvukové koláže. Může jít o mýtickou postavu, nebo o zosobnění abstraktních, cyklicky se opakujících historických procesů. Postava Ismaniho, kterého tvůrci obohatili o předchozí válečnou zkušenost v Africe, však dokládá, že ten, kdo si v sobě nese válku napříč časem a místem, je člověk. 

Adaptace Europeany Doufám, že se máš dobře, založená na diskontinuitě jednotlivých obrazů, záměrně zviditelňuje časoprostorové švy. Průnik tyto švy naopak zakrývá a simuluje jednotu času a prostoru ve snaze vystavět lineární příběh. Tato fikcionalizace historie však funguje i druhým směrem. Zatímco Průnik vyplňuje švy konkrétním lidským příběhem a dává hlas mnoha anonymním padlým životům, historický narativ, který se v současnosti šíří italskou veřejností a vzdělávacími institucemi, dělá opak. Vylepšuje obraz Itálie za druhé světové války, nebo o nelichotivé kapitole národních dějin mlčí. Manzolini a Ferrone probouzejí svědomí současné společnosti a doplňují mezery v kolektivní paměti.





výpis dalších článků rubriky:  Téma

F4.0Doba lithiová aneb Čas vyhynoutJedním z témat prolínajících se letošním festivalem je ekologie, klimatická krize i otázka, jak může jedinec i celá společnost zabránit hrozícímu kolapsu, případně jak čelit pocitu strachu a environmentální úzkosti. V programu ji.hlavského festivalu najdeme i několik filmů s ekologickou tematikou. Přinášíme zamyšlení o několika snímcích ze sekce Svědectví o přírodě.Pavel Bednařík
F2.0Reality TV – seznamte seKurátor každoroční ji.hlavské programové sekce Reality TV Milan Kruml pojmenovává tři převažující kategorie těchto televizních formátů: seznamky, pořady zaměřené na komunální problémy a aktuální publicistiku na téma přesahující běžné politické dění. Do poslední jmenované kategorie můžeme řadit rakouský dokument Heinz-Christian Strache – Ibizza video, který zachycuje jednu z největších politických afér posledních let u našich sousedů a navozuje téma, jak se bránit proti populistům. Rakouský dokument uvádí MFDF Ji.hlava dnes od 17:30 v DKO II.Milan Kruml
F2.0Felix Sobolev: Objev KinotronuZatímco ve světě je dílo Felixe Soboleva (1931–1984) takřka neznámé, na rodné Ukrajině jde o ikonu populárně-vědeckého filmu. Retrospektivu jeho stále živého díla přináší letošní MFDF Ji.hlava. Dnes bude k vidění v kině Dukla - Reform od 22:30. Felix Sobolev
F2.0Virtuální realityMFDF Ji.hlava již deset let sleduje audiovizuální díla, která prozkoumávají realitu ve formátech a médiích mimo promítací plátno. Letos tato část programu opět přináší dokumentární, vzdělávací či vědecké počítačové hry a u nás dosud nejrozsáhlejší přehlídku děl ve virtuální realitě, kterou jihlavský festival představuje již potřetí. Sociálně-kritické i politické reflexe, průniky do světa vědy, neznámé krajiny i silné příběhy dostávají prostor v lineárních i interaktivních dílech různorodých žánrů a podob. V rámci festivalu budou promítány v blocích 360° filmů ve VR kině (v DKO) i v podobě instalací.Andrea Slováková
F2.0Podoby erotikyLetošní tematická retrospektiva Fascinace: erotika navazuje na přehlídky filmové avantgardy, které byly na jihlavském festivalu dokumentů v uplynulých letech rámovány tématy nadhled, věčnost nebo domov. Letos tento průřez filmovým experimentováním ukazuje různorodé podoby reprezentace tělesné touhy, přitažlivosti a projevů fyzické lásky. První blok Fascinace - Erotika je k vidění dnes od 19:30 v kině Dukla-Edison. Andrea Slováková
3.19Filmág Man RayNázory slavného experimentátora na filmové uměníMan Ray
2.19Kdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr Minařík
1.19Tradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta Černá
6.18Hrát si na utrpeníO tom, jak se ponořit do překrásných nových světůTereza Krobová
4.18Koho potkáte na 22. MFDF Ji.hlava?

starší články

F5.0DOK.REVUE
29. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl