Vítězné snímky jubilejního 20. ročníku MFDF Ji.hlava

Komentáře festivalové redakce k vítězným filmům 20. MFDF Ji.hlava

Strašidla obcházejí Evropou (Maria Kourkouta, Niki Giannari, 2016)

Česká radost: FC Roma a Normální autistický film

Zatímco v loňském ročníku zůstala Česká radost bez vítěze, letos jsou pro změnu vítězové rovnou dva. Český dokumentární film jako takový má poměrně rád náměty z prostředí postižených lidí a romské menšiny. Současně se nemohu ale zbavit dojmu, že filmy s touto tematikou bývají automaticky nadhodnoceny. Faktem je, že jak Normální autistický film, tak FC Roma si uznání zaslouží, a to nejen pro silná a atraktivní témata, kterým se věnují. Ve srovnání se snímkem Zákon Helena, který jsem měla za jednoznačného vítěze, však považuji jejich vítězství za ne úplně spravedlivé a zasloužené. Dokumentaristka Petra Nesvačilová zvolila také divácky přitažlivé téma, stejně jako Miroslav Janek prokázala úžasnou práci s protagonisty a navíc neváhala riskovat, obohatila film o neotřelé zpracování a stala se jeho neohroženou aktivní účastnicí.

Veronika Jančová

Vítězství v sekci Česká radost, o které se FC Roma dělí, je rozhodně příjemným překvapením. Pokus o nový pohled na problematiku xenofobie si jistě podobné ocenění zaslouží. Na jedné straně česká média nabízí obvykle bulvární pojetí založené na touze po senzačnosti, na druhé straně zejména intelektuální obec zaujímá ochranitelský postoj vůči Romům a všechno přehnaně idealizuje. FC Roma stojí překvapivě někde uprostřed, anebo úplně zcela mimo. Film se přímé konfrontaci i idealizaci zdatně vyhýbá, ale vy byste se rozhodně neměli vyhýbat jemu a stihnout ho v kině ještě před svým odjezdem domů.

Kateřina Šardická

Opus Bonum: Strašidla obcházejí Evropou a Usmívat se do telefonu

Vítěz sekce Opus Bonum Strašidla obcházejí Evropou je velmi pozoruhodný dokument, který si své prvenství vydobyl právem. Není velkým překvapením, že se vítězem stal film s natolik aktuální tematikou, jakou je uprchlická krize. Těší mě, že porota ocenila určitou náročnost a nesnesitelnost této filmové podívané. Potvrdila tak, že i ožehavá společnesko-politická problematika nemusí být nutně zpracovávána pouze prostřednictvím publicistických metod, ale je možné uplatňovat více originální a autorské přístupy, aniž by byla omezena síla a výmluvnost filmu. Zvláštní uznání si vysloužil dokument Usmívat se do telefonu, tematicky moc zajímavý film, který však ve svém zpracování nezapře jistou amatérskou hrubost a neotesanost. Tato nedokonalost může na druhou působit sympaticky. V kontextu ostatních konkurenčních filmů z dané sekce, jako je kupříkladu oslnivé avantgardní dílo Tvoříme páry, však této volbě příliš nerozumím.

Veronika Jančová

Vítězný snímek soutěžní sekce Opus Bonum Strašidla obcházející Evropou nabízí nevídaný, formálně nápaditý a inspirativní pohled na téma uprchlické krize. Distancované a záměrně odosobněné snímání běženců v táboře Idomeni na řecko-makedonské hranici je prosté osobních příběhů a kontextu. Nepokouší se přimět diváka, aby se vžil do role migranta. Řecká režisérka Maria Kourkouta se místo jedince zaměřuje na kolektiv, anonymní masu lidí na útěku, která ustrnula v mezičase a meziprostoru a symbolizuje evropské dilema. Právo jedince na svobodu volby, kde bude žít a společenské a politické mechanismy, které mu toto právo v minulosti i v současnosti odebírají. Výjimečný snímek, jehož název odkazuje na komunistický manifest, není o nich, ale o nás.

Janis Prášil

Zvláštní uznání si z festivalu odnáší observační dokument Usmívat se do telefonu, dle mého názoru naprosto zaslouženě. Film je i přes minimalistické pojetí výbornou sondou do současného pracovního světa, který vykořisťuje stovky lidí, aby je mohl vyždímat na dřeň a vzápětí nahradit dostatečně pozitivní a výkonnou „novou krví“.  Pocity demotivace a odcizení pracovníků se dostávají do konfliktu s požadavkem zaměstnavatele působit stále pohodově a entuziasticky. Křečovité úsměvy při telefonování nahrazují apatické výrazy při pauzách -  dokonalý obraz dnešní společnosti.

Kateřina Šardická

Paměťová stopa (Daïchi Saïto, 2015)

Fascinace: Paměťová stopa

Hlavním námětem diskuze po filmu byla otázka vztahu obrazů, které Saïto při vzniku filmu použil, a paměti – jak jeho osobní paměťové stopy, kterou do obrazů „projektoval“ a s jejímiž záblesky při tvorbě pracoval, tak paměťových stop zanechaných obrazy na místech bez obrazů, posouvajících se poloh opakovaně se vracejících záblesků, slívaných v jemně se měnící kompozice uvízlé kdesi na cestě mezi okem a zrakovou kůrou diváků.

Více než funkce paměti, přepisující viděné v momentech nevidění, byla pro mne při projekci  zajímavější otázka vidění dosud neviděných barev. Připadalo mi, že černá pole, která přerušovala jednotlivé obrazy, mi pomáhala stále hlouběji pronikat do světa jemných, nádherně tlumených, navzájem se prostupujících odstínů, které jako by existovaly bez tvarových kvalit, mimo prostor.

Některé z nich, zdálo se mi, vidím poprvé v životě. Vzpomněla jsem si na „chimérické barvy“, jejichž existenci vyvozuje kanadský filozof Paul Churchland ze standardní neurovědecké oponentní teorie vnímání barev. Unavené neurony vystřelují vektory při vnímání barev z vrcholových částí útvaru v podobě vřetena, který reprezentuje běžné zpracování barev, zažitek do prostoru za jeho hranicemi. Že by se Saïtovi v temných momentech filmu povedlo obelstít vřeteno?

Tereza Hadravová





výpis dalších článků rubriky:  Téma

1.19Tradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta Černá
6.18Hrát si na utrpeníO tom, jak se ponořit do překrásných nových světůTereza Krobová
4.18Koho potkáte na 22. MFDF Ji.hlava?
4.18Náš orientO letošní Ji.hlavské sekci Československý orient píše Jaroslav Kratochvíl.Jaroslav Kratochvíl
4.18Peripetie virtuálních světůDramaturgyně Ji.hlavské VR Zone Andrea Slováková o nejnovějších trendech ve virtuální realitěAndrea Slováková
1.18Podoby filmové fascinaceKurátorka filmu a fotografie Národního muzea vypráví o třech ročnících Konference Fascinace, jež se koná při Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.Pavlína Vogelová
6.17Krátké filmy – dlouhé zážitky (aneb dokumenty Drahomíry Vihanové)Na začátku prosince 2017 nás opustila významná režisérka dokumentárních i hraných filmů Drahomíra Vihanová, připomeňte si její tvorbu nejen z 80. let v znovuvydném textu Moniky Kocandové.Monika Kocandová
F4.17Hranice smutku, šedi, zmaru. Dají se tyto limity překročit, ptají se Rychlíková s UhlovouLuboš Vedral
F4.17Film jako výtvarný objekt Dílna o filmech Stanislava Hory z let 1980–2016Martin Blažíček
F2.17Průhledná bytost: Marcel Ophuls Dramaturg retrospektivy významného německého dokumentaristy Marcela Ophulse komentuje jeho tvorbu zařazenou do této festivalové sekce. Petr Šafařík

starší články

F5.16DOK.REVUE
30. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková