Všechno se nedá spočítat ani v CERNu

Rozhovor s Janem V. Sacherem, režisérem filmu CERN neboli Továrna na absolutno

Letecký pohled na laboratoř CERN

Jak se stane, že student FAMU natočí jako svůj absolventský film snímek o urychlovači částic, o laboratoři, která leží nedaleko Ženevy na francouzsko-švýcarské hranici?

Původně jsem chtěl absolvovat hraným filmem s pasáží, kde na pozadí běží dokument o urychlovači. Chtěl jsem si ho sám natočit, abych ho pro film nemusel kupovat. Kvůli tomu jsem se o laboratoř začal zajímat. Přes Akademii věd jsem se dostal k českému vědci, který tam pracuje, a díky němu jsem získal povolení ke vstupu do areálu. V tiskovém oddělení CERNu jsem jim rovnou řekl, že bych chtěl natočit dokument, že by to mohl být i časosběr, kdy by natáčení pokračovalo dvacet třicet let. A tím, jak se blížilo spuštění urychlovače, tak všechno muselo jít rychle.

Bylo možné tak rychle zajistit financování filmu, zajistit štáb i potřebnou techniku?

Bylo jasné, že nedám dohromady štáb  a že ho nemůžu financovat. Tak jsem poprosil spolužáka  a svého nejlepšího kamaráda Adama Oľhu,  s kterým jsme společně vyrazili do Švýcarska. Natáčeli jsme ve dvou  a celou dobu kempovali venku  u řeky. Když nás probudila pohraniční hlídka, tak jsme jim vysvětlovali, že jsme chudí čeští studenti, že točíme dokument  o urychlovači – oni jen říkali, aha, aha, tak to si dávejte pozor, aby vás nespolkla černá díra. Ten fór  s černou dírou jsme pak slyšeli ze všech stran.

Určitě to byla průpovídka, která patřila ke konverzaci mezi vědci v laboratoři. Ve filmu jich vystupuje několik, mezi nimi i nositelé Nobelovy ceny. Jak jste mezi nimi vybíral, jak jste se k nim dostal?

Byla to většinou náhoda, ale musíte poznávat lidi, aby se něco mohlo začít dít a točit. Když jsme si zase jednou jeli lehnout k řece, všimli jsme si, že za námi jede auto se slovenskou poznávací značkou. Zabrzdil jsem, vyskočili jsme ven a zeptali se jich, jestli náhodou nejsou vědci. Oni, že jsou, ale že zrovna jedou koupit pivo na oslavu. Na oslavě srazili krabice s papíry a šanony k sobě, přehodili přes ně papírový ubrus a tady, nad plastovými kelímky s pivem, jsme potkali pana Šafaříka, vedoucího fyzika experimentu Alice. Tak jsme se dostali k jeho týmu, ale taky k lidem, kteří se starají o obrovskou počítačovou síť, která experimenty zajišťuje. V dokumentu jsem chtěl diváky seznámit především s fakty celého experimentu.

Vědci si ale uvědomují nejmenší detaily svých experimentů. Jak se vám podařilo pochopit tak složité teorie?

Hledali jsme ty, kteří by nám toho byli schopni říct co nejvíc a co nejsrozumitelněji. Jistěže když začnou něco vysvětlovat, tak tomu člověk nerozumí. Tak jsem je poprosil, jestli by mi to nemohli vysvětlit jako laikovi. A většina z nich to umí vysvětlit jednoduše. To byl můj cíl, abych se dozvěděl co nejvíc o vědě. Protože od okamžiku, když jste tam, mám na mysli tam dole, přímo v urychlovači, tak je všechno jako v sci-fi, najednou jste uprostřed románu, v němž se dovídáte, jak něco bude jednou vypadat.

Jak na vás CERN zapůsobil, jak byste popsal celý ten mechanismus s tisíci zaměstnanci?

Zajímala mě věda a jen bokem jsem pozoroval vztahy lidí přímo v areálu, který funguje jako velký univerzitní kampus, kde vědci pracují a společně obědvají a večeří, kde chodí do kavárny, kde mají školku i hřiště, takže tam můžou být se svými dětmi i manželkami. Tak se mohlo stát, že jsme společně hráli fotbal, nebo třeba to, že když jeden z vědců vyrazil na kole do deště a musel to vzdát, my jsme mu nabídli, že ho odvezeme, proto jsme se ocitli u něj doma, kde nám jeho žena přichystala rybu.

To vypadá skoro jako utopie o vědecké spolupráci, na níž se podílejí vědci různých národností. Takový ideál, jak by měla věda v zájmu celého lidstva fungovat. Ale je to opravdu tak, anebo se i sem promítají jiné zájmy?

Nesmíte zapomenout, že se vedle evropských států na projektu podílejí taky Amerika, Indie, Čína, Rusko a další země. Tisíce vědců, tucty národností. Ale spíš než národní státy reprezentuje CERN celý souhrn současného světa, který je nějak nastavený společensky, politicky a hlavně ekonomicky. Objem financování určuje míru podílu, protože každá země, která se toho účastní, do toho vkládá kousek svého hrubého domácího produktu.

Takže nejsilnější hlas mají ti, kdo do toho dávají nejvíc peněz?

Přesně tak, stejně jako v Evropské unii. Musím se ale přiznat, že jsem k podobným institucím skeptický, i když to je velká síla ocitnout se v ohnisku, kde se soustřeďují mozky z celého světa, aby se dobraly nějakého poznání. Takže národy se tam nerozdělují a všechny experimenty jsou mezinárodní. Až na jeden, který si spravují Američani v podstatě sami. A když se vrátím ke svojí skepsi, tak pořád myslím na to, že všichni tam kalkulují s tím, co se může stát, co lze objevit. Všechny počítače a detektory jsou naprogramované na základě teorií a předpokladů, ale to ostatní, co se během experimentu může odehrát a co teď nemůžeme pojmenovat, to je jenom kalkul.

V Česku máme tradici metaforického filmu, to znamená, že kdyby někdo jiný natáčel v urychlovači částic, tak to pro něj bude spíš východisko pro asociace, co všechno může vypovídat o našem světě, jak se energeticky mění naše životy a podobně. Ale vy jste na to šel čistě, natočil jste v domácím kontextu výjimečný snímek především o samotném projektu, což je populárně-vědecký film, který u nás skomírá, protože je náročný na financování. Jak jste se potýkal s natáčením bez velkého rozpočtu?

Taky mě baví přemýšlet v různých rovinách, ale tady jsem chtěl podat především informace, takže jsem byl donucen je vyložit populárně-vědecky, jak se říká. Možná proto, že to je začátek časosběrného natáčení, první díl.  A abych mohl některé věci divákům přiblížit, tak jsem musel ve filmu použít grafiku a animace. Natočit film až tolik nestojí, když máte vůli a kamarády. Film natočíte, protože kameru a střižnu máte doma a zvukař má studio taky doma. Drahá je postprodukce, protože jen ty 3D animace stály přibližně půl milionu korun. Ale vím, že i ty animace si jednou budu dělat sám. Chci dál na sobě pracovat, protože to jsou další kroky k tomu, abych mohl být samostatnou jednotkou a byl méně závislý na prostředí.

A co vás na CERNu nejvíc fascinovalo? Proč mu chcete věnovat třeba i deset dvacet let průběžného natáčení?

Fascinuje mě nadšení lidí z toho, že chtějí něco poznat. Že nemusí dělat jenom pro profit a hnát se, aby měli víc a víc matérie, která se pak stejně urychlí někde jinde. Líbí se mi to nadšení, ale přistupuji k němu kriticky, tedy v takové nadšené kritičnosti, protože ten entuziasmus je taky posedlost, takže lidi, kteří chtějí posunout fyziku, se moc nezabývají tím, že my  o tom nic nevíme, neřeší naše otázky, jestli je rozumné vrtat se v něčem, co přesahuje naše možnosti, jestli je správné jít tak daleko v té lidské povznesenosti, jako že jsme Bůh amůžeme si stvořit vesmír, když chceme. No a tak dlouho na tom budu muset pracovat, protože výpočet výsledných dat bude trvat celou věčnost.

Ve filmu také vystupuje biochemik a teoretik chaosu Otto Rössler, který je významným kritikem urychlovače. Je pro vás důležité, aby film, který zprostředkovává poznání, v sobě zahrnoval i kritickou perspektivu?

Internet chrlí gigabity informací za vteřinu a člověk se v tom musí orientovat, některé informace vynechat a jiné naopak cíleně hledat. A tak nějak jsem přistupoval k filmu, něco jsem vědomě vynechal a něco do něj vědomě dal. Schválně jsem tam vnesl asymetrický moment v podobě pana Rösslera. To nic nemění na tom, že jsem českým divákům chtěl především podat informaci o tom, co CERN vlastně je. A nechci tvrdit, že jsem ji podal úplnou. Ale jedním z principů filmu je také jisté zpochybnění jako protipól představy, že se všechno dá matematicky spočítat.

Na to se dá navázat otázkou, zda to, co se dá spočítat, lze vůbec sdělit. Jestli film dokáže zformulovat očekávání a obavy kvantové fyziky, oboru tak vzdáleného, že teď asi nejsme schopni posoudit pokrok, který nám CERN umožňuje.

Nevím, nepronikl jsem k tomu ani ve filmu, ani ve svém mozku. Amyslím si, že k tomu úplně neproniknu ani tehdy, když po letech dodělám ten časosběrný film. Musel bych to studovat a žít tím, a i tak bych pochopil možná jen fragment.

O nemožnosti něco poznat jste psal i ve své diplomce, která má podtitul „Konec Srozumitelnosti“.

I když v ní netematizuji vědu, je to o mojich možnostech uchopit realitu, která je nám jen mediálně zprostředkovávána, je to omojí cestě k poznání iluze. Proto tam cituji Homérovu Odysseiu, v níž hrdina musí proplout kolem Sirén. Ty Sirény jsou pro mě celá dnešní doba, všechny ty informace, a já je chci vyslyšet, já chci vnímat tenhle svět, chci naslouchat těm Sirénám, a proto se musím nechat spoutat, abych jim nepropadl. A pak musím proplout mezi Skyllou a Charybdou. Skylla je pro mě hlavně entropie, kdy všechno upadá z vyššího stavu organizace do nižšího. A to je pro mě vlastně i obraz života. Nemůžu ho pochopit, můžu ho jenom pozorovat, kontrolovat sám sebe, dívat se a dělat to, co dělám. A snad se pak vyhnu i Charybdě, tu známe všichni, v ní vidím naše vlastní zlo, naši špatnost, v které si libujeme, která Entropii umocňuje. A téhle špatnosti se musíme zmocnit a nesmíme se jí vzdát.

Jan V. Sacher se narodil v roce 1980 v Mnichově, v SRN, kde bydlel do svých patnácti let. Dokončil maturitu v Praze, rok strávil na studjním pobytu v Dánsku a poté byl přijat na magisterské studium dokumentární tvorby na FAMU. Po dalších zahraničních pobytech na filmových školách v Německu a v USA ukončil své studium koncem května 2010 filmem CERN neboli Továrna na absolutno a teoretickou prací Newspeak neboli Konec Srozumitelnosti.
 




výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

4.19Karel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus bude mít premiéru na MFDF Ji.hlava a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila Boháčková
4.19Inspirace pro tvorbu i pro činyDiskuzní platforma Inspirační fórum vznikla jako doprovodná akce na MFDF Ji.hlava v roce 2010. Od té doby se snaží organizátoři festivalu prostřednictvím pozvaných osobností z různých oblastí lidského poznání inspirovat diváky k diskuzi a přemýšlení a dokumentaristy k pestřejší volbě témat, o čem a proč filmy natáčet. Šestici hlavních bloků letošního ročníku IF i ty nejinspirativnější osobnosti představuje hlavní dramaturgyně projektu Tereza Swadoschová.Kamila Boháčková
3.19Raději realitu čtu, než ji kážuRozhovor s dokumentaristkou Gretou Stocklassou o jejím celovečerním debutu Kiruna – překrásný nový světKamila Boháčková
2.19Sám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila Boháčková
1.19Věřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin Svoboda
1.19Systém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin Svoboda
1.19Jak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej Moravec
6.18Vězení jako normální zkušenostRozhovor s režisérem Karlem ŽaludemMartin Svoboda
5.18Práca naša každodennáRozhovor s Elke Groenovou, rakouskou režisérkou snímku Pláž Bojo Matúš Slamka
5.18Náš pohled na svět je odrazem místa, ze kterého pocházímeRozhovor s Mykaelou Plotkin, režisérkou filmu Očima cizince, jenž se ucházel o titul nejlepší debut na 22. MFDF Ji.hlava v sekci Mezi moři

starší články

2.10DOK.REVUE
24. 09. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCo tě nezabije, to tě posílí?O filmu Bez postihu, který bude k vidění na letošním ročníku MFDF Ji.hlava, diskutují dokumentaristka Kateřina Turečková, terapeutka Petra Mrkosová a instruktorka sebeobrany Jasmína Houdek.Kamila BoháčkováNový filmTady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr JančárekTémaPodoby erotikyLetošní tematická retrospektiva Fascinace: erotika navazuje na přehlídky filmové avantgardy, které byly na jihlavském festivalu dokumentů v uplynulých letech rámovány tématy nadhled, věčnost nebo domov. Letos tento průřez filmovým experimentováním ukazuje různorodé podoby reprezentace tělesné touhy, přitažlivosti a projevů fyzické lásky.Andrea SlovákováTémaVirtuální realityMFDF Ji.hlava již deset let sleduje audiovizuální díla, která prozkoumávají realitu ve formátech a médiích mimo promítací plátno. Letos tato část programu opět přináší dokumentární, vzdělávací či vědecké počítačové hry a u nás dosud nejrozsáhlejší přehlídku děl ve virtuální realitě, kterou jihlavský festival představuje již potřetí. Sociálně-kritické i politické reflexe, průniky do světa vědy, neznámé krajiny i silné příběhy dostávají prostor v lineárních i interaktivních dílech různorodých žánrů a podob. V rámci festivalu budou promítány v blocích 360° filmů ve VR kině i v podobě instalací.Andrea SlovákováTémaFelix Sobolev: Objev KinotronuZatímco ve světě je dílo Felixe Soboleva (1931–1984) takřka neznámé, na rodné Ukrajině jde o ikonu populárně-vědeckého filmu. Retrospektivu jeho stále živého díla přináší letošní MFDF Ji.hlava. Felix SobolevSportSlovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš HudákSport10 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila BoháčkováBáseňTAKE TWELVEBáseň Daniela Hradeckého ze sbírky TakesDaniel HradeckýRozhovorInspirace pro tvorbu i pro činyDiskuzní platforma Inspirační fórum vznikla jako doprovodná akce na MFDF Ji.hlava v roce 2010. Od té doby se snaží organizátoři festivalu prostřednictvím pozvaných osobností z různých oblastí lidského poznání inspirovat diváky k diskuzi a přemýšlení a dokumentaristy k pestřejší volbě témat, o čem a proč filmy natáčet. Šestici hlavních bloků letošního ročníku IF i ty nejinspirativnější osobnosti představuje hlavní dramaturgyně projektu Tereza Swadoschová.Kamila BoháčkováRozhovorKarel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus bude mít premiéru na MFDF Ji.hlava a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila BoháčkováNová knihaZa zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš SkupaÚvodníkFestival jako laboratořdok.revue 4.19Kamila Boháčková