Výroční anketa 2009 / A - K

Jan Gogola ml. - Vít Janeček - Miroslav Janek - Vít Klusák - Lucie Králová - Tomáš Kudrna

Snímek ze seriálu "Inženýrská odysea"

Čeští dokumentaristé představili některé zdroje inspirací či konfrontací, výzvy k dalšímu promyšlení skutečnosti a filmu a již čtvrtý rok odpovídali v anketě DOK.REVUE na otázku:

Který dokumentární film, kniha anebo kulturní událost byla pro vás v uplynulém roce nejdůležitější a proč? (rok vzniku nerozhoduje)

Jan Gogola ml.

Kniha-událost nizozemského architekta Rema Koolhaase Třeštící New York / Retroaktivní manifest pro Manhattan, která představuje vznik New Yorku jako realizaci utopie či jako stavebnici v rukou dospělých dětí, jak to dokazuje třeba fotografie z karnevalu, na které tehdejší architekti města, převlečení za svoje stavby, tvoří balet „Silueta New Yorku“. „Thomas Gillespie musí zvládnout nemožné: oblečen jako prázdnota má představovat nejmenovanou stanici podzemní dráhy.“ Stavebnicí je i samotná kniha vyrůstající jako koláž zmanhattanské mřížky, namalované jako půdorys města před 200 lety: „Ve skutečnosti je to nejodvážnější akt predikce v západní civilizaci: půda, kterou rozděluje, je neobydlená; obyvatelstvo, které popisuje, je domněnkou; stavby, které rozmisťuje, jsou přeludy; aktivity, které rámuje, neexistují.“

Vít Janeček

Vzato s odstupem, nejvíc jsem letos žasnul nad celovečerní esejí Jana Šípka Souboj s mozkem – v Jihlavě dostal zvláštní cenu poroty. Mozek je neviditelný pro druhé stejně jako sám pro sebe – a tvář cestu k němu jen naznačuje. Tento film dokázal otevřít více než životy čtyř hlavních protagonistů (počítám i režiséra). Považuji za nutné uvést zde i „neviditelného“ programového ředitele jihlavského festivalu Petra Kubicu, který akci, jež je pro svoji dnes už světovou unikátnost oceňována, ale i kritizována, léta zásadním způsobem spoluvytváří. A pak Brouilletův film Obklíčení – demokracie v osidlech neoliberalismu a Marečkův Auto*Mat. Nevejde se mi sem už víc, než že každý by je měl vidět.

Miroslav Janek

Kniha: Pobyl jsem dlouhý čas na Sibiři s Martinem Ryšavým prostřednictvím jeho knihy. Nevím, jestli to bylo pro mě to nejpodstatnější literární dílo, rozhodně to však bylo tento rok moje nejdelší čtení. Film: S několikaletým zpožděním (zato několikrát za sebou a  v kině) jsem zhlédl filmy Den chleba a Silnice, které natočil Sergej Dvorcevoj. Obdivuji jeho naprostou důvěru v sílu okamžiku, který se odehrává před kamerou. Událost: Poprvé v životě jsem naložil zelí.

Vít Klusák

Budu nízce televizní a na závěr nevhodně osobní. Naprosto vážně oceňuju snahu TV Prima uzdravovat české (tj. většinou přepálené, nečerstvé, nezdravé, nechutné a především nelaskavé) restaurace prostřednictvím dokumentární série pana kuchaře Zdeňka Pohlreicha. (To bylo pořád řečí, že dokument je doménou České televize.) A pak mám radost, že brácha Pavel Klusák přestoupil z barikády hudebních posuzovatelů na barikádu tvořivou a založil hudební label Klíče. Těším se na plody jeho poučeného vkusu.

Lucie Králová

V české kotlince se pro mě letos zrodily dvě filmové události: film Martina Marečka Auto*Mat – skvělý film, podstatný mimo jiné pro skutečně poctivý přístup autora k tématu automatického zamořování našeho světa automobily („jedu v tom taky“) a zároveň pro občanskou aktivitu, film provázející, takový prodloužený život filmu směrem kmožné proměně. Opravdu nevím, jak teď naložím se svým čerstvým řidičákem… Mimořádný film Miroslava Bambuška Jan Hus – mše za tři mrtvé muže. Odvážný film o osobní odvaze, nejen svou experimentální formou (celovečerní „hraný“ film na 8mm materiál, originální zvuková dramaturgie, vynikající rucho-hudba Petra Kofroně), ale především tématem samotným a nakonec i úctyhodnou snahou AČFK tento film dnes distribuovat v českých kinech.

Tomáš Kudrna

Nejpodstatnější událostí letoška pro mě osobně byl workshop Sundance Edit Lab. Organizuje ho slavný Sundance Documentary Fund. Workshop se navíc odehrává v Sundance Resortu, který Robert Redford objevil při natáčení filmu Butch Cassidy a Sundance Kid, takže to nešlo odmítnout. Workshop byla vlastně týdenní intenzivní práce na hrubém sestřihu filmu, přičemž ve střižně s námi sedělo několik ostřílených střihačů, většinou z USA. Po večerech jsme si promítali filmy všech lektorů a  z toho všeho, co jsme viděli, mě nejvíc zaujaly filmy, se kterými přijel střihač Joe Bini, dneska už stálý spolupracovník Wernera Herzoga. Jeho pomoc ve střižně pak byla naprosto zásadní.

Úvodník>>A - K>>M - Ř>>Š - Ž




5.9DOK.REVUE
08. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková