Výroční anketa 2010 / S - Š

Otakáro Maria Schmidt - Olga Sommerová - Bernard Šafařík - Jan Šikl - Jan Šípek

Otázku, který dokumentární film, kniha nebo událost byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč, jsme položili již popáté koncem roku českým dokumentaristům. 

Otakáro Maria Schmidt

1/ Nejvýznamnějším dokumentem je pro mě jako každoročně ten, který vytvářím se svým týmem a který se vždy každý rok vysílá ve vánočním období v České televizi. Letos je to Blázen z La Verny a je o sv. Františkovi, sv. Kláře a františkánské rodině. Dělám na takovém polohraném poetickém dokumentárním hodinovém filmu skoro půl roku, protože musím načíst k onomu tématu spoustu literatury a chci se pak s diváky podělit o své zážitky ze světa slavných světců a světových řádů. 

2/ Mika Waltari: Jeho království. Historický román, který pojednává o jednom z nejdramatičtějších úseků lidských dějin – o ukřižování Ježíše Krista z pohledu Římana Marcuse, který se ocitá v Jeruzalémě na počátku našeho letopočtu spíše „náhodou“ a stává se přímým svědkem Ježíšovy smrti. Strhující vyprávění pro mě bylo plastičtější než film a naprosto mě pohltilo.

Olga Sommerová

Zachraňte Edwardse, sběrný film Dagmar Smržové (poslední film natočený ve společnosti FEBIO) o manželské dvojici, která se rozhodla, že žena donosí dítě, kterému lékaři diagnostikovali Edwardsův syndrom. Věděli, že dítě bude postižené a záhy zemře. Rozhodnutí nezabít svoje dítě, odhodlání pečovat a trpět s ním je ve světě potratového sobectví ohromující. Neokázalost a autenticita těchto dvou osobností dojímá k slzám. Film je dramatický, napínavý, je očistnou lázní duše. Můj respekt vzbuzuje film Heleny Třeštíkové Katka, který považuju za velké dílo, a vůbec mě nezajímají měšťácké názory kondelíků, že režisérka zneužívá cizího neštěstí ke své sebeprezentaci. Takový film vydá za tisíc přednášek o zhoubném vlivu drog. Obdivuju vytrvalost a dokumentaristickou invenci autorky, kameramanů a střihače při tvorbě tohoto filmu. Dvoudílnou knihu pamětí a esejů Ivana Klímy Moje šílené století jsem četla jako detektivku, se zvědavostí na osobní příběh spisovatele, který tři roky svého dětství strávil v Terezíně, posléze v zapovídajícím, absurdním klimatu let padesátých, rozkvětu let šedesátých a v dobrodružném prostředí Charty za prolhané normalizace let sedmdesátých a osmdesátých. Ocenila jsem souběžnost privátního příběhu a esejistického pohledu na princip a charakteristiku totalitních režimů.

Bernard Šafařík

1/ V létě na filmovém festivalu v Locarnu jsem měl ohromný dokumentaristický zážitek: na starobylém náměstí, pověstné Piazza, kde se normálně ukazují večer významná hraná díla, běžel na jednom z největších projekčních pláten na světe dokument, a sice o vzestupu a pádu slavného švýcarského cyklisty Huga Kobleta (Hugo Koblet – Pédaleur de Charme, Švýcarsko 2010). Mnohatisícový dav diváků – mnozí z nich zaplatili vysoké vstupné – ani nedutal. 

2/ Na knihy jsem v tomto pro mne nepříliš šťastném roce moc času neměl. S chutí jsem si ale přesto přečetl od Michala Ajvaze a Ivana Havla Sindibádův dům (2010), kde jsem našel velmi duchaplné životní postřehy, a potěšil se na Příbězích slavných italských vil Jany Máchalové a Ivana Chvatíka (2010). Nahradily mi cesty, které jsem 2010 neuskutečnil.

Jan Šikl

Zařadit na vrchol žebříčku jako nějaké „nej“ to ne, ale přesto zmíním jev, který hodnotím velmi pozitivně. Je z oblasti politicko-sociální. Projevuje se v něm změněné chování občanů v posledních volbách – ať těch do sněmovny, tak těch posledních do místních zastupitelstev a senátu. Výběrem nezávislých kandidátů, nových uskupení či preferencemi se snažili zasáhnout do výsledků voleb. Nevolili jen pasivně z předložených pořadí kandidátek stran. Nepodlehli jen konceptům marketingových odborníků. Hodnotím to jako projev kritického myšlení, jako potřebu kultivovat společný veřejný prostor, jako krok ke stabilizované demokracii. A to není málo!

Jan Šípek

1/ Zatím pro mne vítězí Půlnoc Kláry Tasovské, vizuálně bohatá esej o tmě a její nepřítomnosti. Je mi příjemná intuitivním střihem, který nechává člověka bloumat a přemýšlet si. Pro mnohé asi zapadne do předsudečné škatulky „experiment“, ale mne vrátila chuť dělat filmy. 

2/ Ke knihám Jana Balabána mně přivedla až zpráva, že umřel. Došlo mi, že mi budou chybět jeho sloupky v Re spektu, které byly i na malém prostoru vždy hutné a uhrančivé. Taková je i jeho kniha Zeptej se táty: ponorná, hluboká, poctivá, i když dost obtěžkaná. Tak si představuju esenci Ostravy. Navíc magický fakt, že se v ní Balabán vyrovnává se smrtí svého otce, a když kniha vyšla, byl mrtev i autor. – Ale kniha, která mi letos zasáhla do života nejvíc, je City Means – Město plné návratů od protagonisty našeho filmu Souboj s mozkem Vendy Hrdého alias Toma Patricka. Strávil jsem s ní několik posledních let při nekonečných rozhovorech s autorem a téměř ročním editování, abych ji v těchto dnech vydal vlastním nákladem. Je insitní, jednoduchá a prozářená světlem a kouzly – je v ní všechno, co by Vašek měl rád ve svém životě, ale nemá.

Úvodník>>A - H>>J - K>>P>>R - Ř>>S - Š>>T - Ž




5.10DOK.REVUE
03. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková