Výsledky festivalových klání

Výběr z výroků těch, kdo se během festivalu utkali v prostoru rubrik duel a anketa

Ilustrace: Míša Kukovičová

Festivalová čísla dok.revue přinesla pod hlavičkou „anketa“ a „duel“ několik názorových střetů a miniprůzkumů mínění oslovených osobností dokumentárního světa – tvůrců, ale i pedagogů, producentů či kritiků. Otázky, které jsme jim kladli, se řídily tematickým zaměřením jednotlivých čísel. Ptali jsme se například: Je slovenská dokumentaristika odvážnější než ta česká? Má filmové vzdělání smysl? Jak si stojí český politický film? A čeho je dnes továrna symbolem?

Několik z dotázaných se jalo polemizovat se samotnou otázkou: Vít Klusák, jehož jsme požádali o definici „politického dokumentu“, má například za to, že označovat dokument za „politický“ je nadbytečné: každý dokument má politickou dimenzi, „a to i tehdy, když zrovna nepojednává o životě na stranickém sekretariátu“. Pavla Smejkala zase vedla výzva srovnat českou a slovenskou dokumentární kinematografii k tomu, zamyslet se nad oním neustále pociťovaným tlakem srovnávat Slováky s Čechy. Na slovenské straně identifikuje symptomy „sebakolonializujúcej, traumatickej kultúry, ktorá je založená na bytostnom pocite absencie a zaostávania za civilizovanejším svetom“, kterýmžto výrokem, paradoxně, slovenské trauma jen prohlubuje. Sebezpytování je však vlastní i jiným národům: Smejkalova partnerka v duelu Anna Stejskalová například vyzdvihuje slovenskou odvahu – a nepřímo tak kritizuje českou zbabělost – utkat se s předlistopadovými národními dějinami. A původní otázku proměňuje také Pavel Sterec, který se místo nad továrnou jako takovou zamýšlí nad zubatou ikonou z jihlavského vizuálu, jež v něm ovšem rozehraje takovou síť asociací, že plánované zúžení otázky nebylo nejspíš nutné. „Piktogram je tak zatížen různými významy, že se divím, že se ještě zcela nevyprázdnil,“ komentuje sám tuto žeň.

Z juxtapozice různých odpovědí někdy vzešlo neplánované napětí, o to překvapivější, vyskytlo-li se v odpovědích na zdánlivě nekontroverzní otázky, jako byla například prosba o srovnání českého dokumentu 2014 s dokumentem v jiné zemi. Iwona Lyko, polská filmová historička, například v české dokumentaristice identifikuje „pozoruhodnou a nadějnou tendenci“, kterou charakterizuje jako „hledání nových formálních východisek.“  „Jsme svědky rozšíření referenčního rámce českých nonfikčních filmů,“ dodává. Kontrapunkt k tomuto pozorování představuje odpověď Štěpána Bendy, jenž jako referenční rámec pro českou kinematografii použil německý dokument. Má za to, že české dokumenty jsou „příliš ovlivněny současnou českou televizní estetikou. V Německu to není tak zlé.“

Větší kontroverzi jsme naopak očekávali v případě polemiky o potřebnosti filmového vzdělání. Původně oslovený protějšek letošního vítěze České radosti Martina Duška, Karel Vachek, se ovšem se svým bývalým studentem nechtěl v duelu utkat, a tak jsme nakonec oslovili Vachkovu kolegyni z FAMU Alici Růžičkovou. Mezi ní a Duškem ovšem zavládl překvapivý soulad: oba škole připisují důležitou roli v tom, že zbavuje studenty ostychu či strachu, a oba mluví o potřebnosti toho být vystaven mnoha filmům, získat analytický pohled, zbavit se, jak říká Dušek, počáteční „dojmologie“. A oba zdůrazňují (Dušek snad jen o něco přímočařeji) nutnost existence vlastní touhy po vyjádření, vlastního pohledu, vlastního myšlení, jež škola filmaře naučit nemůže. Jedině to představuje nutnou podmínku, na které tvůrčí dokumentaristika závisí.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková
1.18Aktualizace Jednoho světaCo připravuje jubilejní 20. ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden světJitka Lanšperková
6.17Když radost, tak z letošní Ji.hlavyDokumentární projekt nabídl dokufikci, vizuální esej i skrytou kameruZuzana Drtilová
5.17Mezi dokumentem a fikcí Dokument vs. fikce na 21. MFDF Ji.hlavaJitka Lanšperková
4.17Když se příslib nepromění v realitu, nastává nekončící šichtaPoznámky z poslední projekce Živého kina Praha 2017Veronika Hanáková
3.17Inspirativní čteníTipy na inspirativní čtení o dokumentární a mediální krajině:Andrea Slováková
2.17Jednou nohou v absolutnu: Hon na ParkinsonaJak vznikal letošní český vítěz mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Hon na ParkinsonaJitka Lanšperková

starší články

5.14DOK.REVUE
24. 11. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková