Western, rodina a komunismus

Rozhovor s francouzským režisérem Laurentem Kriefem o jeho novém filmu Western, rodina a komunismus

První záběry filmu ukazují demonstrace a protesty Pařížanů, které střídají výkřiky politických hesel íránských aktivistů. Zatímco v Paříži je situace velmi vyostřená, ve stejné době v Íránu panuje klidná atmosféra. Francouzská rodinka zde cestuje v karavanu a poznává tak místní zemi. Otec natáčí záběry z cest i svou ženu a dcery. První třetina filmu naznačuje, že tématem je národnostní otázka, konkrétně pak íránských občanů, zbylé dvě třetiny však ukazují Francouze na dovolené. Jaké bylo pozadí vzniku a jaké rozdíly mez Francii a Íránem jsou prakticky neviditelné? 

Ve filmu Western, rodina a komunismus zachycujete dvě paralelní situace, protesty ve Francii a klid v Íránu, který však vychází spíše ze strachu z persekuce. Proč jste se rozhodl pro srovnání těchto dvou zemí? Kde jste mezi nimi našel největší paralely a kontrasty?
Nejel jsem do Íránu s tím, že o něm natočím film, jel jsem tam kvůli rodině. Od začátku cesty jsem měl v hlavě název: Western, rodina a komunismus. Vytvořil jsem tedy film, který tomuto názvu odpovídá. Irán byl pro mě prostředek, jak být vytržen. Co se týče Francie, tak to je země, v níž jsem se narodil a v níž žiji, toť vše.
V Íránu jsem nalezl to, co jsem čekal: TINA “There Is No Alternative”. Očividně je toto v Iránu dominantní diskurz, který slyšíte ze všech stran. Ať už pochází od dominantní liberální ideologie nebo státu. Světlo, krajina a vztah, který k nim máte byl podle mě ten největší kontrast, když jsem po Íránu cestoval. Obloha, ta je stejná, zvláště v noci. Pro mě je Velký vůz symbolem komunismu. Symbolem mnohem silnějším, než srp a kladivo.

Na jednu stranu vidíme porovnání dvou zemí, na druhou stranu je tu osobní příběh vás a vaší rodiny, jak cestujete po Íránu. Proč jste se rozhodl pro propojení těchto dvou perspektiv? 
Představte si, že sedíme ve vlaku, jedeme tunelem a vidíme na jeho konci světlo. Ale možná to není cesta ven. Je to další vlak na stejné koleji, který jede naším směrem. V ten okamžik je možná na čase z vlaku vyskočit. Dobrá, ale co uděláme teď? Co můžeme udělat? Kde začít? Řekněme, že začneme v Íránu, ale mohlo by to být i kdekoli jinde. A řekněme, že začneme u rodiny. Podle mého názoru je to ta nejvíce bezprostředně hmatatelná politická jednotka. Není rodina tou základní jednotkou politické sféry? No, a řekněme, že naším nástrojem bude filmování.
Co by se stalo, kdybych nezmínil to, co se stalo ve Francii, zatímco jsem byl v létě 2016 v Íránu. Co kdybych ignoroval tento napjatý moment ve francouzské politické sféře? Můj přístup by byl naprosto opovrženíhodný, natočil bych čistě exotický film. To mi neznemožnilo, aby si mě světlo, krajina a lidé, které jsme v Íránu potkali, podmanili. V tom, jak jsem s obrazy nakládal, byla otázka rovnosti mezi nimi. Ve Francii a v Íránu. Protesty, ovce, tady, tam, ale dnes 31. března 2016. 

Ve filmu jsou prvky, se kterými pracujete po celou dobu, jako například svícení či zvuk. Zároveň se však zdá, že většina scén vychází z té konkrétní situace, ve které jste se právě nacházeli. Měl jste jasnou představu o tom, jak by měl film vypadat? Jak se popřípadě změnila v průběhu natáčení?
Před tím, než jsem začal film točit a stříhat, jsem jasnou představu neměl. A tak jsem si to vlastně i přál. Jediná cesta, kterou jsem sledoval, byla odpověď na otázku položenou v názvu. Něco jako horizont, myšlenka, která obsahuje celý film: Wester, rodina a komunismus.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

F5.0Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.0Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.0VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.0Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.0Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.0V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.0Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.0Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda
F3.0Dostat Trumpa z Bílého domu je pro záchranu klimatu klíčovéRozhovor s Billem McKibbenemJakub Patočka
F3.0Karel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus má dnes v 17:30 v Horáckém divadle premiéru a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila Boháčková

starší články

F5.18DOK.REVUE
29. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl