Za zmizelou tradicí

Filmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.

Z filmu Přijela k nám pouť, 1973

I v dobách, kdy československá kinematografie produkovala víc kvantity než kvality, existoval žánr, který si udržoval poměrně vysokou úroveň. Bývaly také doby, kdy se v zahraničí o českém filmu mluvilo hlavně díky tomuto žánru, který se za hranice i nejlépe prodával. Mám na mysli filmy pro děti – kdysi „výkladní skříň“ domácí kinematografie. Záměrně zdůrazňuji minulý čas, protože po zlaté éře v době normalizace čekal tento žánr v polistopadové etapě postupný skon. Dnes už můžeme říct, že filmy pro děti z české produkce skoro vymizely. Z dříve širokého spektra tvorby pro děti přežívá (nebo přesněji skomírá) jen pohádka, které paradoxně brání v jakémkoli rozvoji neúnavné lpění na zdegenerovaných tradicích „klasické české pohádky“.

„Jak žánr filmů pro děti zapadal do širších společensko-politických a kulturních souvislostí poválečného Československa, ale také do státem řízeného studiového filmového systému? A o čem, proč a jak filmy pro děti vyprávěly a jak se jejich podoba proměňovala v čase? To jsou klíčové otázky chystané knihy.“

Do historie českého filmu pro děti jsem se poprvé pustil před více než deseti lety právě s vědomím, že jde o významnou a neprobádanou kapitolu domácí kinematografie, která se uzavřela po zániku státního filmového monopolu v roce 1992. Zároveň také s vědomím, že novodobý výzkum filmových žánrů je v českém prostředí teprve v počátcích a v zahraničí se zaměřuje spíš na západní kinematografie, kde se žánry vyvíjely v radikálně jiných podmínkách. Prošlapávání neznámých cest tak vedlo k základnímu zmapování terénu i k několika dílčím objevům. Nyní nastal správný čas na syntézu všech posbíraných poznatků s cílem, který je snad už v dohledu: sepsat celé dějiny jednoho „zmizelého žánru“ v rozmezí let 1945 až 1992.

Výchovná funkce a nejen ta

Přestože filmy pro děti vznikaly namátkově už před rokem 1945, skutečným mezníkem se v historii žánru stalo až zestátnění kinematografie. S ním byly položeny základy pro soustavnější rozvoj filmu pro děti, který se měl odstřihnout od své minulosti spojované s komercí a kýčem. Většině čtenářů se zřejmě hned vybaví výchovné cíle komunistického režimu. Je pravda, že výchovné požadavky neopustily tento žánr po celou dobu jeho vývoje. I proto může výzkum filmu pro děti prozradit cosi podstatného o pozici dětí a mládeže v poválečném Československu nebo o vztahu kulturní politiky k umění určenému nejmladšímu publiku. V první části svého projektu se tedy zabývám otázkou, jak žánr zapadal do širších společensko-politických a kulturních souvislostí poválečného Československa, ale také do státem řízeného studiového filmového systému. Za rozvojem tvorby pro děti totiž rozhodně nestála jen funkce výchovná – stejně důležité byly procesy uvnitř kinematografie. Rekonstrukce zákulisí výroby či distribuce filmů pro děti tak odkryje další příčiny rozvoje žánru směřující do dramaturgické, průmyslové a hospodářské oblasti.

O čem, proč a jak

Druhá základní výzkumná otázka, která přímo souvisí s tou první, zní: O čem, proč a jak filmy pro děti vyprávěly a jak se jejich podoba proměňovala v čase? Protože v rozsahu jediného výzkumu a publikace není možné podat naprosto vyčerpávající odpověď, soustředím se na několik reprezentativních fenoménů, které v knize získají prostor jako případové studie. Ty detailněji přiblíží charakteristické rysy filmů pro děti v různých etapách sledovaného období a také to, jak se jejich tvůrci vyrovnávali s nároky kladenými na tento žánr. Pod drobnohledem se ocitnou dobrodružný film, pohádka, tzv. problémový film nebo autorská tvorba z hlediska praxe v konkrétních výrobních podmínkách (Věra Plívová-Šimková v barrandovském studiu, Josef Pinkava ve zlínském studiu). S otazníkem zatím zůstává zařazení animovaných a nonfikčních filmů pro děti, které by nicméně vydaly na další samostatný výzkum a publikaci.

Z filmu Přijela k nám pouť, 1973

Obraz „zmizelého žánru“ tudíž vyvstane z interakce různých faktorů, které ovlivňovaly vývoj a podobu českých filmů pro děti, a z maximálního množství dostupných pramenů: archivních materiálů, dobové literatury a tisku, rozhovorů s pamětníky nebo jejich osobní pozůstalosti a samozřejmě i samotných filmů, z nichž mnohé dnes (zaslouženě i nezaslouženě) neopouštějí brány filmového archivu. Výsledky projektu v ideálním případě nejenže zaplní další mezeru v historii domácí kinematografie, ale přinesou třeba i podněty, kam by se český film pro děti mohl zase někdy v lepších časech ubírat.

Výzkumný projekt byl podpořen grantem Státního fondu kinematografie. Budoucí publikaci vydá Národní filmový archiv.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

dok.revueJak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.0Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
3.19Co je nového v počítačových hráchFilmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text. Helena Bendová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles
6.17Ke klauzurní knize FAMU 2017Skrytý půvab studentských invencíJitka Lanšperková, Kateřina Šardická

starší články

4.19DOK.REVUE
14. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl