Zažíváme dystopii už dnes?

Rozhovor s Frédérickem Cousseauem, režisérem poetického dokumentu NU, jenž bude mít premiéru v soutěži Opus Bonum na 22. MFDF Ji.hlava.

Bývalý rockový muzikant Frédérick Cousseau tentokrát na Ji.hlavě uvede svůj snímek NU, poetickou dokumentární dystopii koncipovanou jako osobní korespondenci mezi ženou-přírodou a posledním žijícím mužem. Skrze obrazy přírodních scenérií a vylidněných výdobytků civilizace se ptá – zažíváme dystopii už dnes? 


NU je velmi neobvyklý název. K čemu se vztahuje?
Význam názvu může být interpretován různě. Vztahuje se k člověku? K přírodě? K přírodě bez člověka? K člověku bez přírody? Zároveň také velmi konkrétně reprezentuje obrovskou křehkost, nejistotu, která se týká přírody a tím pádem také člověka. Všimněte si, že přírodu klademe do popředí, protože bez ní by člověk zmizel. A přitom ji zjevně stále ještě nepochopil. Tento krátký, ze dvou písmen sestávající název má silný význam a hodí se k filmu.

Váš film není koncipován jako klasický dokument, ale spíše jako esejistická disputace mezi dvěma nejzákladnějšími archetypy – Člověkem a Přírodou. Jistě proto potřeboval značnou scenáristickou přípravu. Jakým způsobem probíhalo psaní poetizovaných dialogů, které ve filmu zaznívají? Psal jste je sám?
Prvním krokem při psaní filmu bylo sepsání dialogu mezi Člověkem a Přírodou. Nechtěli jsme primárně napsat poetický text. Byl to spíše dialog mezi dvěma milenci. Konec lásky. Nejprve byl text docela dlouhý. Jak práce na filmu pokračovaly, hodně jsme scénář redukovali. Film jsme vytvářeli tři roky, chtěli jsme si dát na čas. Protože je to také v určitém smyslu právě film o čase. O čase přírody, o čase člověka. Člověk bohužel dokázal vtisknout svůj čas přírodě a modifikoval ji, což je něco velice nebezpečného. Chtěl získat nad přírodou kontrolu. Problém je v tom, že člověk teď kontrolu ztratil. Práce na filmu byla vzrušující, protože jsme vůbec nevěděli, jak bude vypadat, až jej dokončíme. Mysleli jsme si, že bude určitě blízko žánru filmové eseje, což je vlastně hrozně vágní. Nás to ale nijak netrápilo. Při produkci vlastních filmů máte velkou svobodu. A tato svoboda byla pro NU dokonalá.

Film je rytmizován střídáním perspektiv, respektive promluv dvou zmíněných archetypů. Měl jste od začátku vytvořený koncept jednotlivých segmentů, jejich posloupnost? Nebo výsledek, který diváci uvidí, vznikal spíše ve střižně?
Konstrukce filmu byla velmi riskantní, se vším, co takový risk může přinést – včetně mnoha objevů a překvapení. Neměli jsme jasný koncept. Film byl tvořen jako dialog mezi Přírodou a Člověkem. Pak jsme šli poprvé v zimě točit. Začali jsme stříhat první záběry, což pak ovlivnilo přepisování textu. Pak jsme zase točili na jaře, načež jsme dokončili montáž a přepsali podle toho text. A zase jsme odjeli točit. Spoustu věcí jsme vyškrtali, celý proces byl velmi kreativní. Nahráli jsme hlasy – které jsou naše – a zkoušeli jsme je kombinovat s obrazem. Práce se střihem byla samozřejmě velice důležitá.


Kromě specifického způsobu narativní stavby má snímek zároveň i žánrový základ v postapokalyptické, popřípadě dystopické tradici. Čerpal jste při tvorbě NU z nějakých konkrétních děl nebo autorů, kteří se k tomuto žánru vztahují?
Myšlenka apokalypsy, konce světa, nezadržitelného kolapsu civilizace, není nová. Existuje spousta knih a filmů na dané téma. My jsme se ale neinspirovali konkrétními díly, spíše realitou. Přesněji věcmi, které momentálně cítíme. Zažíváme dystopii už dnes? Naše předtuchy představované ve fiktivních dílech se dějí v realitě. Což je úžasné. Jde o věci, které uvnitř silně pociťujeme. Zvířata mají instinkt, díky kterému vycítí, že konec je blízko. Možná jsme se jim začali trochu podobat. Natočit tento film byla možná cesta, jak přijmout tento neuvěřitelný fakt – kolizi fikce a reality v našem světě. Naším cílem také bylo pracovat s přírodou, jejími materiály, světlem, barvami. Bylo velice poučné sledovat ji se zvýšenou pozorností. Příroda se o nás ale příliš nezajímá, ani když jí při svém úpadku způsobujeme utrpení. Příroda se zotaví, jako vždycky, ať už s člověkem, nebo bez něj. Možná jsme jí prostě chtěli vzdát hold, poděkovat za její krásu a tajuplnost. Protože v důsledku jsme její součástí, na což až příliš často zapomínáme.

Pro postapokalyptický žánr je jedním z klíčových prvků prostředí, ve kterém se odehrává. Na jakých lokacích se film NU natáčel a podle čeho jste tyto lokace volili?
Hodně jsme točili ve Vogézách (region na východu Francie, pozn. red.), v různých ročních obdobích. Tento region má spoustu výhod: je zde velká diverzita krajiny a také spousta divoké přírody. Je vzrušující natáčet přírodu, i když je to někdy náročné, protože příroda je velice náladová. Musíte být velmi trpěliví, vstávat hodně brzy. Světlo se může velmi rychle změnit. Příroda nás neustále překvapuje. Moře jsme natáčeli v Normandii, ve filmu je také ukrajinská krajina, která pochází z jednoho z našich jiných filmů, stejně jako záběry pořízené ve Spojených státech. Hledali jsme spektrum obrazů, které by reflektovaly náš svět. A které by samozřejmě fungovaly dohromady.

Jak jsem naznačil už dříve, osobně váš snímek vnímám především jako poetickou filmovou esej. V čem z vašeho tvůrčího hlediska vidíte výhody a v čem naopak úskalí takového formátu?
Když začínáte pracovat na filmu, který je tak mimo klasický formát, jako filmová esej, moc si takové otázky nekladete. Jinak byste přišel prakticky jen na nevýhody a možná na několik málo výhod. Ale v případě NU to bylo vzrušující dobrodružství, které nadále pokračuje. Příroda totiž stále ještě neřekla své poslední slovo…





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

F5.0Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.0Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.0VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.0Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.0Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.0V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.0Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.0Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda
F3.0Dostat Trumpa z Bílého domu je pro záchranu klimatu klíčovéRozhovor s Billem McKibbenemJakub Patočka
F3.0Karel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus má dnes v 17:30 v Horáckém divadle premiéru a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila Boháčková

starší články

F3.18DOK.REVUE
27. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl