Zlatá mládež versus život v nižších vrstvách

Režisér Richard Komárek vypráví o konfrontaci zlaté mládeže z Prahy nejen s venkovským životem či vojenskou disciplínou

Pětice protagonistů (zleva Jiří, Yeni, Renáto, Nicol, Michal) – zdroj: Česká televize

Pětidílná docu-reality show Zlatá mládež by měla diváky bavit a zároveň jim podsunout i náměty k přemýšlení. V tom je půvab tohoto formátu. Zábava v docu-reality show funguje jako sladidlo u léku – diváka je tak možné ponouknout k přemýšlení nad tématy, kterým by se v případě klasického dokumentu zaručeně vyhnul.

Každé z pěti prostředí, do kterých jsme vrhli našich pět mladých Pražanů, má svá témata. Na jatkách jde především o uvědomění si ceny lidské práce i života zvířat, tedy o odhalení toho, o čem nám „spotřebitelům“ konzumní společnost umožňuje tak pohodlně nepřemýšlet. V Chanově je to pak korekce předsudků. Ve vojenském kurzu přežití prověřuje přímá zkušenost týmového ducha aktérů a důležitá je schopnost mladé generace vyrovnat se s mimořádnými válečnými podmínkami. V Českém Banátu v Rumunsku zase šlo o návrat k venkovským kořenům. Zdejší domov pro seniory byl místem přímé konfrontace se stářím druhých i s budoucností samotných aktérů.

Dlouho jsme se při přípravách přeli o název. Nakonec jsme zvolili Zlatou mládež. Chápeme jej však šířeji, než jako označení pro děti bohatých rodičů, i když i takoví se mezi našimi aktéry najdou. V poválečné Francii, odkud termín pochází ještě z doby Francouzské revoluce, jím označovali mladé lidi, kteří žili sociálně nezodpovědným životním stylem, jaký jim velkoměsto umožňovalo. Podobně lze definovat i naše protagonisty – mladé lidi zhýčkané životem v hlavním městě. Co je v Praze hýčká? Tak například pracují, ale mohou si díky metropoli vybrat, co budou dělat. V Praze se nikdy neocitnou v situaci, že musí vzít práci, která jim nevoní. To ale není samozřejmé kdekoliv jinde v Česku. To, co z nich ale skutečně dělá zlatou mládež, je fakt, že si tuhletu svou životní výhodu neuvědomují. Zlatou mládež v našem pořadu definujeme jako lidi sociálně vykořeněné životem ve velkoměstě – je jedno, zda jde o generaci Y nebo Z, zda utratí na jednom pátečním tahu 3 tisíce korun nebo 25 tisíc korun (v jejich případě vítězí spíše druhá cifra). Jsou to mladí lidé ze střední třídy s velkou důvěrou v sebe samé a s jasným hodnotovým žebříčkem – zaprvé užívat si, zadruhé užívat si a zatřetí užívat si. Všichni žijí ve velkoměstském skleníku, s hotovými názory a mnohdy i předsudky vůči lidem mimo svůj skanzen, to vše je ale neprověřené osobní zkušeností.  Naše postavy nepocházejí z nejvyšší třídy, ale ze střední, přesto se objevuje propastný rozdíl mezi naší zlatou mládeží a lidmi, se kterými se při natáčení potkávali, ať už na jatkách, nebo v rumunském Banátu. Netušil jsem, že ten rozdíl může být až takový.

Z natáčení v Chanově (zdroj: Česká televize)

Vybraní aktéři jsou výstřední nebo nepraktičtí nebo obojí. Pro docu-reality show ale mají jednu velkou hodnotu, a sice že jsou schopni verbální reflexe (tedy alespoň někdy). Renáto je excentrický homosexuál s touhou stát se hvězdou showbyznysu, Yeni je vicemiss Vietnam, Nicol je modelka z obálky časopisu, Michal studuje práva s nalajnovanou kariérou politika a Jiří se jako herec „proslavil“ hlavní rolí v jednom filmu a dabováním Rona Weasleyho. Mnohdy nás dostali tím, nakolik byli nepředvídatelní. Nejzákladnější problém skoro u všech nebylo ani tak to, co dělají, ale spíš jak u toho vypadají. Faktem je, že kamkoliv přijeli, způsobovali značné pozdvižení, křečovitý úsměv na tváři, dávivý kašel po zaskočení jídla a drobné infarkty.

O některé situace jsme přišli. Kamery bohužel nebyly u rvačky v nočním Chanově následující po zábavě, kde zazářil Renáto. Jiří Kocman se svým typickým asertivním způsobem odmítl podělit o hulení a dostal ránu do nosu. Skoro všichni místní chlapi se Jiřího zastali a útočníka zpacifikovali. Michal se jal zorganizovat po vzoru sicilské vendety trestnou výpravu, což mu naštěstí místní rozmluvili. Nicméně díky tomu Michalova popularita v Chanově vzrostla natolik, že jako mladý politik má v případě budoucí kandidatury v tomto regionu hlasy chanovských téměř jisté.

Nesmazatelnou stopu jsme také zanechali v Gerníku, což je největší z šesti českých vesnic v rumunském Banátu. Je to ráj na zemi. Tedy pro normálního smrtelníka. Poté, co naši protagonisté pozuráželi všechny, se kterými přišli do styku, zejména komentováním jejich příbytků a oblečení, snažil se Michal prolomit hustou atmosféru hrou na kytaru a písní v místní hospodě. Nezabrala tutovka jako Chinaski a překvapivě ani poetičtí Kabáti. Při sborovém zpěvu skladby Spěchám od Hanky Zagorové už nezůstalo jedno oko suché, tedy alespoň co se štábu týče, nebyly to však slzy dojetí. V místní kronice bude náš pobyt zřejmě dlouho převyšovat obavy z tureckých nájezdů, kvůli kterým zde byly tyto vesnice na hranici Rakouska-Uherska s tehdejší Osmanskou říší vytvořeny.




2.15DOK.REVUE
29. 06. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková