Ztracená dovolená

Recenze nového dokumentárního filmu Lucie Králové

Ztracená dovolená

Nejnovější dokumentární film Lucie Králové, tentokrát celovečerní Ztracená dovolená, zachycuje pátrání po asijských majitelích fotografií, jejichž negativy našel ve Švédsku jeden český mladík odhozené v kontejneru. Režisérka se tento podnět, spojující banalitu s bizarností, pokusila využít k eseji o navzájem souvisejících tématech identity, paměti, vizuálních médií a interpretace jejich textů, jakož i o propojenosti dnešního světa. Ztracená dovolená hodně zdůrazňuje svoji strukturu filmu-pátrání. Mezititulky ohlašují celkový záměr, dílčí úvahy „vyšetřovacího týmu“ i jednotlivé fáze hledání a rozpaky z jeho zprvu neuspokojivého vývoje. Dojem záhady mají zvyšovat dramatizující ruchy doprovázející mezititulky a detailní záběry některých nalezených fotografií.

Dokument se ovšem navzdory – poněkud křečovité či nejasně ironické – stylizaci detektivního napětí soustředí na úvahy o procesu hledání a souvislostech interpretací, které během něho vznikají. Ve snaze najít muže z negativů si Lucie Králová zvala na pomoc lidi rozličných etnik, povolání či stáří a složila z jejich názorů mozaiku, v níž se i prací s trivialitami snaží zbystřit vztah diváka k realitě. Například jedna Asiatka při pokusu určit původ hledaných svůj odhad na Číňany zdůvodňuje pro běžné Středoevropany stěží pochopitelným „ty tváře jsou normálně čínský“. Na celém snímku je možná nejzajímavější právě přehlídka rozmanitých i roztodivných výkladů, kde lidé různých povolání a míry zájmu o věc vyjadřují své soudy nejen o původu hledaných mužů, ale i jejich charakteru či postavení. V této interpretační anketě nasloucháme sinologům, psychotroničkám, policistům, fotografovi, soukromému detektivovi i agilním laikům. Mnohé z těchto scén mají další význam i vtip: kupříkladu jeden ze čtyř dotazovaných sinologů si s ohledem na možnou politickou prekérnost kauzy nepřál být ve filmu rozpoznatelný a stál proto ve sporém světle ke kameře zády. Ta jej však – možná bezděky – snímala tak, že byl jeho profil patrný ze stínu na zdi, čímž se zvláštnost zmíněné opatrnosti humorně zviditelnila, i ve vztahu k tématu identity a veřejného oběhu obrazů tváří. Psychotroničky kromě některých plytkostí říkají také trefné postřehy, mimo jiné při odhadu pravděpodobnosti zdaru dokumentárního pátrání. Režisérka od nich zaujala odstup záběry dílem kýčovitého, dílem infantilního zařízení jejich interiérů, z nichž utkví třeba pokoj kartářky, která působivě zdůrazňovala přirozenost a autentičnost, ale v televizi si pouští program přinášející nekonečný záběr plápolajícího krbu. Silným místem je malebná scéna, kdy sinolog Oldřich Král s využitím staročínského klasického díla Kniha proměn podobně jako předtím žena s virgulí za účelem předpovědi možného úspěchu hledání interpretuje nápovědy trigramů. Nachází se při tom v jakési oduševnělé krajině, což ladí s vědcovým charismatem i metaforami příslušných pasáží Knihy proměn.

Ploše ale vyznívá například úvaha starého sinologa o médiu fotografie nebo kratičký rozhovor s norským číšníkem, jemuž prý utkvěly tváře dvou ze šestice hledaných. A rozpaky vzbuzuje především pasáž „šťastného závěru“ pátrání. S přispěním čínské státní televize jsou muži nalezeni, v Číně však jako by tvůrci byli docela přetlačeni oficialitami hostitelů a režimním žargonem o „kulturní spolupráci“ a „obětavé pomoci mladých přátel z České republiky“. V takovém prostředí bylo i kvůli jazykové omezenosti určitě těžké dostat se pod kůži formalit a napjaté zdvořilosti čínské strany. I zde pravda najdeme ironická místa, jako jsou „útěk kamery“ před pěvcem zpestřujícím jeden raut budovatelskou písní nebo scéna s chlapečkem v „Maově lidové restauraci“, jejíž výzdoba obsahuje jen snímky „strýčka Maa“. Nicméně se obávám, že s odlišným charakterem „čínské části“ projektu Lucie Králová nepracovala důsledně. Jedna ze závěrečných point – že se prý muži z fotografií sice českých filmařů stále ptali, jak se jim líbí v Číně, ale nikoho z nich nezajímalo, proč vlastně byli hledáni – totiž vyznívá překvapivě slabě. Jako by tu tvůrci své vlastní rozpaky nad tím, „co s načatým dílem“, přenášeli na postavy snímku.

Ztracená dovolená

České televizi, které jinak řada filmařů právem vyčítá snížení podpory dokumentární tvorby i někdy liknavé či dokonce vypočítavé jednání o koprodukci či nákupu „svépomocí“ natočených děl, platí za koprodukci Ztracené dovolené podobné absolutorium jako za podporu Českého snu. Oba snímky byly značně rizikové, a to po realizační i právní stránce. Z některých zahraničních ohlasů opakovaně zaznívá, že by se do takových projektů stěží pustila některá ze západoevropských televizí.

Po svých generačně spřízněných spolužácích či mladých pedagozích z FAMU – Martinu Marečkovi, Erice Hníkové, Vítu Klusákovi, Filipu Remundovi, Theodoře Remundové či Lindě Jablonské – kteří svými celovečerními dokumentárními filmy v kinech debutovali v posledních zhruba pěti letech, nyní Lucie Králová se Ztracenou dovolenou zahajuje kinodistribuci. Podpořena je i Cenou za nejlepší dokumentární film nad 30 minut z letošního MFF Karlovy Vary a vřelým ohlasem projekce na LFŠ v Uherském Hradišti. Po Českém snu a snímku Kupředu levá, kupředu pravá tak do kin opět přichází dokument s větší než nepatrnou distribuční podporou. Snad pomůže i ostatním a příštím celovečerním dokumentárním filmům na cestě do širšího diváckého povědomí.





výpis dalších článků rubriky:  Recenze

F5.17ZeďNick Holdsworth o filmu Zeď režiséra Dmitrije Bogoljubova, který získal ocenění za nejlepší světový dokumentární snímek v sekci Opus Bonum. Ocenila jej jediná porotkyně Laila Pakalnina.Nick Holdsworth
F5.17MeteoryNeil Young z časopisu Sight & Sound recenzuje snímek Meteory režiséra Gürcana Kelteka, který v Ji.hlavě získal ocenění za nejlepší dlouhometrážní debut v sekci První světla. Neil Young
F5.17 Tak trochu road movie / SkokanKritika na film Petra Václava od Lucie Česálkové pro CinepurLucie Česálková
F4.17Nic si nepamatujiNick Holdsworth, novinář přispívající například do časopisů Variety nebo Hollywood Reporter, recenzuje snímek Nic si nepamatuji Diane Sary Bouzgarrouové, který uvádíme v mezinárodní premiéře v sekci Mezi moři.
F5.17Opera o PolskuVladan Petkovic ze Cineuropa recenzuje snímek Piotra Stasika s názvem Opera o Polsku, jenž byl uveden v soutěžní sekci Mezi moři.Vladan Petkovic
F2.17Máme tlakovú níž / Richard Müller: NepoznanýLucie Česálková
1.15Takový normální bestiářRecenze televizního cyklu Kmeny se dotýká alternativy, mainstreamu, ale i přírodopisných dokumentů.Jan Kolář
3.14Nový film na čapkovské témaRecenze dokumentárního filmu Ztracen 45Pavla Pečinková
1.14O noci v násRecenze Velké noci režiséra Petra HátlehoPetr Lukeš
1.11Monument bez proporcíRecenze televizního cyklu Rozmarná léta českého filmu věnovaného polistopadové kinematografiiPavel Bednařík

starší články

1.7DOK.REVUE
03. 09. 2007


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl