Pět překážek

Korespondence Jørgena Letha a Larse von Triera, která vedla ke vzniku jejich společného snímku Pět překážek

Aby byl záměr, ze kterého vychází projekt Pět překážek pochopitelný, je třeba porozumět následujícímu písemnému „básnění“, jak svou korespondenci sami nazvali, Larse von Triera a Jørgena Letha:

ROZOSTŘIT

Hledáme něco fiktivního, ne faktického. Fikce je omezena naší představivostí, fakta naším vhledem a ta část světa, kterou chceme najít, nemůže být obklíčena příběhem či uchopena „úhlem“. Ten námět, který hledáme, se nalézá ve stejné skutečnosti, která inspiruje filmaře, v té skutečnosti, o které se novináři domnívají, že ji popisují. Ale tento neobvyklý námět nemohou nalézt, protože je jejich technologie oslepuje. Oni jej ani nechtějí najít, protože se jim stala cílem sama technologie.

Když člověk objevuje či hledá příběh, pak jej potlačuje — zdůrazňováním jednoduché struktury, přirozené či umělé, předkládáním světa jako obrázkové skládanky s předem vybraným řešením.

Ten příběh, ten cíl, to odhalování a ten citový vjem nám námět berou. Berou nám ten zbytek světa, který není zdaleka tak lehké zachytit, ale bez kterého nemůžeme žít!

Viníkem je příběh. Téma předložené za cenu veškeré slušnosti. Ale také případ, ve kterém je význam věci předem předkládán divákům k posouzení, za pomoci různých názorů a faktů vyvážených svými opaky. Uctívání struktury, té a ničeho jiného, za cenu námětu, který ji stvořil. Jak jej znovuobjevíme? A jak jej předáme či popíšeme? Poslední výzva budoucnosti — vidět a nedívat se: pohled rozostřit! Ve světě, ve kterém média klečí před oltářem ostrosti a odsávají život z toku života, stanou se r o z o s t ř o v a č i zprostředkovateli informací naší doby — ničím víc, ničím míň!

Lars von Trier, březen 2000

PŘICHÁZÍ TEN OKAMŽIK

Nejvíc se mi líbí ta část filmu, kdy člověk vnímá, jak scénou plyne čas. Vždy by měl zůstat prostor pro čas. Film by měl přirozeně dýchat. Když jdeme ven, nalíčíme na skutečnost past, abychom ji mohli předělat a ona se hodila pro záměr, který jsme si vytyčili. Jsme uvolnění, pozorní a nestranní. Věci se dějí, když se dějí. Jsme stejně tak chytří a stejně tak hloupí jako rybáři. Když chceme, můžeme jít ven jakýmkoli daným směrem a někdy zakopneme o tajemný okamžik. To je to, co hledáme, ale nesmíme být příliš horliví nebo si příliš jistí. Zkušenost nám říká, že to existuje. Při naší práci jsme vyzbrojeni instinktem, očima a ušima. Soustředíme se na prázdný prostor stejně jako na prostor zaplněný. Pozorujeme ticho a hluk. Důvěřujeme nekonečným darům náhody a přitom místo, ve kterém se nacházíme, dílem náhody nutně být nemusí. Náhle přichází okamžik, kdy už se nedivíme, že se objevila. A jsme tu. Jsme připraveni ji zachytit, dohodnout se s ní. Nevíme, kam nás zavede. Sledujeme ten tok, vidíme, kam chce jít a co chce s námi udělat. Pozorujeme, jak získává podobu, jak se sbíhá, ale musíme ji zpracovat, dokud ještě plyne a není příliš zřejmá. Jsme zamilovaní. Zasáhl nás cit, pokoušíme se vnímat, jak klouže po povrchu, a přitom se bojíme, že ji zase ztratíme tím, že ji příliš dobře pochopíme.

Jørgen Leth, duben 2000

Jak vznikala myšlenka ústící v projekt Pět překážek, se dá vysledovat v počátku korespondence mezi oběma režiséry v roce 2000:

LARS VON TRIER

Milý Jørgene,

ten film, který máš udělat, se jmenuje Pět překážek.

Pro začátek bych chtěl, abys mi ukázal svůj desetiminutový film Dokonalý člověk.

Na film se spolu podíváme a popovídáme si o něm — pak zadám omezení, příkazy či zákazy, což znamená, že musíš udělat film úplně znovu. Toto uděláme pětkrát — proto ten název. Připadne mi přirozené, aby se naše rozhovory staly součástí výsledného filmu — samozřejmě s šesti malými filmy.

Doufám, že máš z úkolu radost. Možná by námětem na první film mělo být něco, na čem se spolu dohodneme? Samozřejmě nás bude nejvíc bavit, když bude námět takové povahy, že nám poskytne co největší možnou rozdílnost mezi filmem jedna a šest?

Dej mi vědět, co si o tom myslíš. Napiš prosím.

Zdraví tě Lars

JØRGEN LETH

Re: Pět překážek

Milý Larsi,

ten úkol mě láká. Představuji si vývoj mezi filmem jedna a šest, cestu vyhýbající se překážkám, naše rozhovory. Jsem si jistý, že nám to přinese mnoho nového. Je to vzrušující. Těším se na tvá zadání jednotlivých omezení.

Moc se mi líbí myšlenka, kdy je v tvorbě třeba dělat změny, přizpůsobit se, umenšit se v souladu s danými podmínkami.

Zdraví tě Jørgen

První „setkání s překážkami“ Larse von Triera a Jørgena Letha se uskutečnilo v dubnu 2001 a ukázalo se jako velmi lstivé. Lars zadal první omezení a Jørgen se musel pustit do boje. Jørgen říká:

„Řekl bych, že k sobě s Larsem chováme sympatie a profesionální respekt, ale oba také inklinujeme ke hře, experimentu a provokatérství. Sdílíme touhu dobrat se podstaty filmařského umění. Až k základním prvkům, k prostotě obrazu a zvuku. Například prací v prázdném prostoru, do kterého se vkládají slova, těla, pohyby, gesta — pozorováním toho, co se děje. Mojí oblíbenou rolí je hra na naivního antropologa, který o životě nic neví.

A tak vstupujeme do hry — ale nebude to sladké dětské hraní. Bude plné pastí a záludných obratů (…) Lars tvrdí, že viděl Dokonalého člověka víc než třicetkrát. To je tedy něco. Teď ale chce, abych ten film dekonstruoval (slovy Woodyho Allena).

Tu výzvu přijímám.

Jednou jsem dělal film o velkém dánském fotbalistovi Michaelovi Laudrupovi. Byl mistrem v celé škále nevypočitatelných pohybů. Tím často nutil soupeře k faulům a tvrdé hře a vždy se elegantně vyhnul pádu či zranění. Michael Laudrup bude mým vzorem v této roli. Vybízím Larse, ať se ukáže se všemi svými špinavými triky a nápady, jak mi znepříjemnit život…“

Tento film se vyvine z projektu, který nese otisky Jørgena Letha, a vyústí ve film, který nese jasně otisky Larse von Triera. Natáčení začne na Kubě v listopadu 2001.


The Five Obstructions (De fem benspænd), režie: Lars von Trier - Jørgen Leth, Denmark - Switzerland - Belgium - France 2003, 92 min.

Text byl publikován ve sborníku Do č. 2, 2004.