Umění a angažovanost

Překlad proklamativního textu Santiaga Álvareze o vztahu filmaře z třetího světa k jeho prostředí

79 primaveras

Člověk či dítě umírající hladem nebo na nějakou nemoc nemůže být v současné době jen podívanou. Nemůžeme čekat, že zítra nebo pozítří hlad a nemoci zmizí jen tak podle zákona gravitace. V tomto případě je netečnost spoluvinou. Konformizmus znamená spojit se se zločinem.

A proto úzkost, zoufalství a bolest jsou inherentními prostředky každé motivace filmaře z třetího světa. Obavy z rychlosti, naléhavosti a dynamiky našeho a celosvětového vývoje zatěžují tvorbu umělce. Ubližují možnostem tvorby umělce. Tyto dosti rozšířené obavy jsou totiž nadále svým způsobem předsudky vůči možnosti tvořit umělecká díla, která by mohla být považována za bojovné zbraně.

V uspěchané době, v té naší, kterou zažívá třetí svět, musí umělec sám sebe přemoci. Musí se nechat ve svém oboru svědomitě nést k jakémusi kreativnímu napětí. Při produkci malých i velkých uměleckých děl musí filmař bez vychloubání a předsudků zachytit naléhavě a úzkostlivě skutečnost. Umělec se musí napojit na kulturní rozvoj svého národa a přispívat k němu, aniž by degradoval umění a tvořil pedagogická díla. Musí napodobovat moderní vyjadřovací techniky silně vyspělých zemí, ale nesmí podlehnout myšlenkovým strukturám tvůrců z konzumních společností.

Bylo by absurdní izolovat se od jiných vyjadřovacích technik vzdálených třetímu světu a potažmo tedy i od jejich cenných a nepopíratelných přínosů pro kinematografický jazyk. Avšak není záhodno zaměňovat asimilaci vyjadřovacích technik s duševními způsoby a upadnout do povrchní imitace těchto technik, a to se netýká jen filmu. Je zapotřebí vycházet ze struktur, které podmiňují ekonomickou zaostalost a zvláštnosti každé země. Umělec na to při svém vyjadřování nemůže a nesmí zapomínat.

Svoboda je zapotřebí k veškeré intelektuální činnosti, ale přímo souvisí s vývojem společnosti.

Ekonomická zaostalost, vedlejší produkt imperialismu, dusí svobodu lidské bytosti. Předpojatost je zároveň vedlejším produktem ekonomické zaostalosti. Předpojatost se v ignoranci rozmnožuje. Předpojatost je nemorální, poněvadž předsudky nespravedlivě napadají lidskou bytost. A ze stejných důvodů je tedy nemorální i konformizmus, pasivita a intelektuální zpupnost.

Zbraň a boj jsou slova, kterých se člověk zalekne. Ale problémem je vniknout do skutečnosti, do jejího tepu..., a jednat, jako filmař. Tak se člověk zbavuje strachu ze slov nasycených pejorativním obsahem, ke kterým se jinak velmi často staví lhostejně. Je nutné ochránit pojetí pozic, které zaujímáme vůči skutečnosti a umění. Ty se totiž z důvodu byrokratických deformací dostaly tam, kde vůbec nemají být. Obava, že upadneme do apologetiky a že budeme na tvůrcovu angažovanost a jeho dílo pohlížet jako na bojovnou zbraň v kontrastu k zásadní kritické duši v přirozenosti umělce, je pouze nereálnou a někdy i zhoubnou obavou. Protože pro nás je bojovnou zbraní jak kritika uvnitř revoluce, tak i kritika nepřítele. Poněvadž taková kritika je rozhodně jednou z variant jak bojovat. Čili není možné se k bojovné zbrani stavět jednostranně. Přestat bojovat proti byrokracii uvnitř revolučního procesu je stejně tak negativní, jako přestat bojovat proti nepříteli kvůli filozofickým a paralyzujícím fobiím.

Nevěřím na apriorní film. Nevěřím na film pro budoucnost. Společenská podstata filmu po režisérovi vyžaduje vyšší zodpovědnost. Naléhavost třetího světa a umělcova tvůrčí netrpělivost tvoří umění této doby, životní umění dvou třetin světové populace. Ve třetím světě neexistují velké oblasti intelektuálních elit a ani úrovně střední, které by usnadnily tvůrci komunikaci s národem. Musíme si uvědomovat skutečnost, ve které se pracuje. Zodpovědnost intelektuála ze třetího světa je rozdílná od zodpovědnosti intelektuála ze světa vyspělého. Pokud umělec skutečnost nechápe a nachází se mimo ni, jde o částečného intelektuála. Pro nás je Chaplin jakousi metou. Jeho dílo plné důvtipu a odvahy totiž dojalo nejen analfabeta, ale také vzdělance, jak proletáře, tak i rolníka.


Přeložil Pavel Res

El Mundo, 1968 (převzato z časopisu Tricontinental, Havana, Kuba)


Text byl publikován ve sborníku DO. JSAF 2004, s. 65-66.