Útěcha z reality (show)
Podzimní vysílací schéma tří největších českých televizí je faktickým vítězstvím žánrů odvozených od dokumentu. Kdo si zkusil v jeden večer pustit Přístav a Vinaře na Primě, Ordinaci či Gympl na Nově a Doktora Martina na ČT, ví, o čem je řeč. Zatímco Doktor Martin ještě může být tématem společenské diskuze na téma, co se ve srovnání s britskou předlohou povedlo a nepovedlo, ty zbylé kousky vyvolávají jen němý údiv. Tolik dobrých herců a tolik prázdnoty!
V tomto srovnání jsou dokumentární seriály a reality show příjemné osvěžení. Zatímco podzimní hrané seriály všechny ordinují útěšné a narkotické bezčasí, tu v Beskydech, tu u Berounky či pod Házmburkem, žádnému z dokuformátů se nedá upřít inspirativní aktuálnost. Asi nejlépe vyšel start třetí řady Ano, šéfe! na Primě, kde se televizní kuchař Pohlreich vydal do kuchařského učňáku v Trmicích. Výsledek je svým způsobem mimořádný. Jednak je to esej o náctiletých, od nichž vlastně nikdo nic nečeká a oni se na ústecké periferii nudou ve školní kuchyni připravují na nudu a přehlížení po zbytek života, jednak je to přesná analýza stavu učilišť s jejich nekompetencí, neschopností vybavit učně základy profese a s rezignací se o to alespoň pokusit. Veřejná debata na toto téma obvykle končí tím, že „ to jsou ti dnešní mladí, s těmi nic neuděláte“. Jenže Pohlreich ty samé opovrhované vezme a vybudí je k mimořádnému výkonu, když jim v místní lepší restauraci domluví velkou večeři, kterou oni uvaří pro své rodiče a příbuzné. Na konci jsou sice trochu televizní emoce, potlesk a slzy, ale pořád je to mimořádně nemilosrdný pohled na periferii, za niž si Prima a režisér Martin Dušek zaslouží pochvalu za veřejnoprávní čin podzimu. Tedy jestli se takové ocenění dá považovat za pochvalu.
ČT také sedlá už potřetí osvědčeného koně, dokumentární seriál Čtyři v tom (scenáristka Irena Hejdová, režisérka Markéta Ekrt Válková) o čtyřech těhotenstvích a rodinných modelech. Ocenit se dá, že i napotřetí je na co se dívat a průběžné téma domácích porodů navazuje na bouřlivou mediální debatu. A přináší do ní nebývale silný a emocionální hlas, když vidíme, jak se k nim staví rodina i profesionálové v Anglii, odkud se jedna z protagonistek v době svého těhotenství stěhuje zpátky na Moravu. Je to věcná a velmi uměřená osvěta a rozdíl mezi emočním naladěním britské a české rodiny, stejně jako rozdílnost zdejších rodinných modelů, stojí za zhlédnutí i zamyšlení.
Spočítat, pokolikáté Nova zkouší vyždímat z formátu Výměny manželek ještě něco emocí, asi už nedává smysl. Místy je tu patrný princip „kontejnerových show“, tedy snaha vybrat co nejkontrastnější a nejkonfliktnější typy, aby se „něco dělo“, takže výsledek místy připomíná výběrem témat a pikantností spíš společenský bulvár. Ale i tak je to oproti ostatním pořadům Novy osvěžující pohled na něco, co alespoň připomíná realitu. Protože jinak českým televizím vládne kašírovaná idyla a naprosté míjení se s tím, čím společnost žije. Mezi dokuformáty se neobjevily žádné nové nápady, všechno jsou to jen pokračování toho, co už se osvědčilo (na rozdíl od loňských pokusů ČT vydat se jinudy, ať už šlo o úspěšná Paterčata, případně kritizovanou Dovolenou v protektorátu a Třídu 8. A), ale i tak po tom hromadném výplachu venkovskou seriálovou idylou cítíte přímo hmatatelnou „útěchu z reality“.
