Jak vznikl film? Výlet do světa filmové archeologie pro malé i velké
Jak vás vůbec napadlo připravit knížku o počátcích filmu pro malé děti?
Tereza: Těch důvodů je více. Jedním z klíčových je ten, že když jsme s kolegy z Free Cinema měli možnost několik let rozvíjet formáty filmové výchovy v Národním filmovém archivu, uvědomili jsme si, že malé děti předškolního a školního věku velmi dobře reagují na filmy z raného období. Mají rády krátké filmy s živou hudbou, eventizovaný typ filmové projekce s vtipným moderátorem, workshopem, seznámením s panem promítačem a jeho kabinou. Chtějí se dozvídat, jak věci – v tomto případě filmové technologie – fungují, a chtějí se pochlubit tím, co už o tématu vědí. Dalším krokem byla série přednášek o počátcích filmu, které jsme s Jiřím Forejtem připravili pro Dětskou univerzitu FF UK a několik základních škol. A k rozhodnutí napsat knížku přispěla i skutečnost, že podobná publikace pro tuto věkovou skupinu tu desetiletí nevyšla.
Vaše kniha začíná u Leonarda da Vinciho. Proč právě u něj?
Tereza: To rozhodnutí bylo poměrně složité. Mohli jsme začít třeba u pravěkých jeskynních maleb, ale také až u Edisona. Leonardo nám připadal jako dobrý začátek – děti ho znají. Paralelním tématem v knížce je navíc pocta industriální revoluci, takže začít v 15. století se nabízelo.
Knížka je bohatě ilustrovaná. Bylo těžké ohlídat výtvarníka, aby reálie zachytil správně?
Tereza: Spolupráce s Nikkarinem byla skvělá. Pořád „otravoval“ s dotazy. Měl k tématu velký respekt a na jeho práci bylo vidět, že si dělal podrobné rešerše. Myslím, že texty v komiksových bublinách, které jsou z velké části jeho prací, ten epický informační tón knihy moc hezky posouvají.
V knize najdeme také celou řadu praktických úkolů. Zvládnou je děti samy?
František: Připravili jsme záměrně několik jednodušších pokusů – thaumatrop, flipbook – které děti zvládnou doma, ve škole, v družině nebo na kroužku samy. Pak jsou tu ale i složitější, při jejichž výrobě budou muset spolupracovat s dospělým – rodičem, lektorem nebo pedagogem.
Tereza: Františkovým mistrovským kouskem je podle mého názoru fungující fotoaparát na kinofilm z krabičky od sirek.
Myslíte tedy, že by knížka mohla posloužit i jako pomůcka při výuce filmové výchovy ve školách?
Tereza: Tématu filmové výchovy se věnuji i na teoretické rovině a myslím, že ano. Záleží na pedagogovi a jeho pojetí. Ale snažili jsme se knížku vytvářet tak, aby fungovala i ve škole. Jednotlivé kapitoly lze doplnit dílnami s výrobou prekinematografických zařízení nebo třeba návštěvou kina – v současné době se v české distribuci objevila například Meliésova Cesta na Měsíc.
František: Pro výrobu aparátů jsme využili předměty a materiály, které se běžně používají jinde – v kuchyni nebo v kanceláři. Uvažování o filmu se tím pádem spojuje s činnostmi našeho každodenního života. To dětem pomáhá pochopit širší souvislosti, jak fungují přírodní zákony, optika, mechanika a nakonec i lidské smysly.
Dovedete si představit pokračování knížky pro starší děti?
Tereza: Dovedu. Zajímavá knížka o filmu Zloději tmy – byť úplně jinak pojatá, určená pro teenagery – byla nicméně nedávno vydána v NFA. Ale uvažuji i o dalších možnostech, jak téma posunout. Víc ale zatím neprozradím.
František: Myslím, že pro větší děti by koncepce návodů na kinematografické přístroje nemohla být tak obecná. Pokud však budou ochotné postavit se k vrtačce, brusce nebo soustruhu, mohou vyrobit i děti spoustu dalších zajímavých aparátů. Na druhou stranu si lze vypomoci současnými technologiemi, jako je 3D tisk, LED světelné zdroje nebo digitální mikrokontrolery, které jsou pro mladou generaci kutilů přirozenou součástí života.
