Kde jsou odpovědi?
Každý, kdo hned ráno obdržel odpověď na svoji „soutěžní“ SMSku, získal jedno či dvě místa mezi zcela prvními diváky českotelevizního filmu Miluj mě, jestli to dokážeš, který režírovala Dagmar Smržová. Lační po odkrytí tabuizovaného tématu sexuálních tužeb různě hendikepovaných lidí (jak anotace dokumentárního filmu slibovala) vyrazili diváci jednoho srpnového večera do útrob České televize.
Menší konferenční sál zaplnilo asi 30 lidí, z nichž většina, jak se později ukázalo, přišla kvůli slibovanému odkrytí tabu. Podle předběžných informací byli opravdu první, kdo tento film viděl, stejně jako jeho tři protagonisté: Tomáš, jenž je vlivem vážného nervového onemocnění upoután na invalidní vozík, Adam, trpící určitou formou Downova syndromu, a Vladana, mediálně známá ezoterická „prostitutka“ žijící už čtyři roky v celibátu. Čtvrtý protagonista, také Tomáš a také na vozíku, se projekce nezúčastnil.
Po celou hodinu sledovali diváci na plátně (většinou) podivně z podhledu snímané trio hlavních hrdinů, kteří jako dvacátníci, i když fyzicky či psychicky „postižení“, zcela přirozeně touží po sexu. V přítomných se rojí spousta otázek. Jak je možné praktikovat sex s člověkem ochrnutým od pasu dolů? Proč jej ta společnice odmítla kvůli vozíku? Je to otázka morálky? Co to je ta sexuální energie? Tantra? Proč by vlastně tohle mělo být tabuizované, když na téma začlenění rozdílných jedinců do společnosti narážíme na každém kroku? Jak to cítí ženy? Opravdu se tým dramaturgů vykašlal na oblíbenou genderovou vyváženost? V momentě, kdy do hry vstoupí Vladana, každý se cítí být na dosah odpovědi alespoň na některou ze svých otázek. Ale nestane se nic.
Na konci filmu dostane divák jasné sdělení. Sledoval jsi tři naprosto identické příběhy, tři muže, kteří chtějí sex, vydají se za ním, zaplatí za něj a ve výsledku ho dostanou. Divákova mysl se bouří. Kde jsou odpovědi? Proč jsem se o tom tabu, tématu, které mi slibovali, nic nedozvěděl?
Naštěstí Živé kino nabízí jedinečnou možnost diskuze s tvůrci, kde všechny výše zmíněné otázky zazněly, a na většinu z nich opravdu odpovědi existují, alespoň z pohledu extravagantní, teď už sexuální asistentky Vladany. Ta na každou z položených otázek odpověděla sáhodlouhým monologem, v němž bylo těžké najít začátek a konec. Její odpovědi však byly přínosnější než samotný film, co se odhalování a objasňování tabu týče. Napadlo vás někdy, že pro jakkoliv psychicky nemocné či traumatizované osoby může dotek peříčka přes oblečení přinášet stejný pocit rozkoše jako sexuální radovánky s milovanou osobou? Že znásilnění, sexistické urážky a obtěžování není jen otázka obětí ženského pohlaví, ale čelí mu i chlapci vyrůstající v ústavech? Že existuje instituce sexuální asistence hendikepovaným, která nabízí rozkoš i bez doteků?
Při diskuzi také režisérka vysvětlila, proč v jejím filmu nejsou žádné hendikepované ženy toužící po sexu. „Bylo těžké je najít, ženy touží po lásce, po mužském objetí a pocitu bezpečí. Stejně jsem chtěla natočit film o třech mužích,“ odpověděla Dagmar Smržová. Zcela přirozeně na ni navázala sexuální asistentka tématem, proč pro takové ženy neexistují sexuální asistenti. „Mužské libido je častokrát mnohem silnější než to ženské a jednoduše při našich seminářích a školeních můžeme mezi přihlášenými muži pozorovat jejich vlastní uspokojení z toho, že mají před sebou bezmocné ženské tělo. Je tu velké nebezpečí, že by došlo k nepříjemnému incidentu a ženě by bylo ublíženo. Proto jsme školení mužů zastavili a v současné době nemáme žádného sexuálního asistenta,“ komentovala Vladana.
Je škoda, že každý, kdo film Miluj mě, jestli to dokážeš uvidí na obrazovkách České televize, nebude mít takové štěstí jako diváci Živého kina a na své otázky žádné odpovědi nedostane. Zůstane mu jen hořké zklamání z promarněného času a dalšího podlehnutí síle mediální reklamy nabízející poznání.
