Kde se vzaly filmové festivaly

Patnáct dnů promítání avantgardních filmů z celé Evropy – nejvíc jsou zastoupeny Francie, Německo, Rusko, Belgie. Známí teoretici a filmaři jsou kurátory národních sekcí, v několika místnostech se představují i starší díla v koncipovaných retrospektivách. Diskuse, přednášky. Výběr z předváděného pak putuje po sedmi dalších městech. Porota vybírá nejlepší film, jehož režisér dostane finanční odměnu. Vypadá to na jeden z tisíce festivalů, které napříč světem každoročně prezentují kinematografii a jejichž historie podle dějepisu začala v roce 1932 založením nejstarší filmové přehlídky na světě – festivalu v Benátkách, jehož 66. ročník v těcho dnech právě probíhá. A přesto je tento popis ještě starší. Vztahuje se k velké výstavě fotografií a filmu FIFO, která proběhla v roce 1929 ve Stuttgartu.

Film se ve dvacátých letech minulého století začal přidružovat k výstavám fotografií, které umístěním do galerijního prostoru potvrzovaly svůj status uměleckého díla, kterým byl i film, zpočátku vnímaný pouze jako pouťová atrakce. Přidáváním atributů dnes charakteristických pro filmové festivaly se tak výstavy staly jejich tvořivým předchůdcem. Ve Stuttgartu byly promítány díla velkých hvězd tehdejší kinematografie, jako byli Walter Ruttmann, René Clair, Henri Chomette nebo Man Ray. Udělovaná finanční odměna byla součástí dobové debaty na rovněž nadčasové téma produkční nezávislosti. Mnohé avantgardní filmy vznikaly jako reklamy anebo byly vytvořeny na zakázku od institucí, v sovětském Rusku na zakázku státní. Hans Richter, režisér a kurátor přehlídky, chtěl tímto gestem prakticky pomoct některému z režisérů, aby další film mohl udělat nezávisle, a zavedením této ceny demonstroval svoje jednoznačné stanovisko, že avantgardní film by měl zůstat mimo vliv jakýchkoli vnějších zájmů.

Jedny ozvěny tohoto pravěkého festivalu proběhnou po osmdesáti letech v říjnu v Jihlavě.