Kniha
Na slavnostním zahájení 17. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava budou pokřtěny dvě publikace Nakladatelství Akademie múzických umění. Za tou první, praktičtěji laděnou Pitch it!, stojí německá autorka Sibylle Kurz, která se specializuje, jak již název publikace napovídá, na techniku tzv. pitchingu. Pojem nenese vulgární konotaci, nýbrž se jedná o propracovaný systém, jak prezentovat svůj projekt a ideje širšímu publiku, nebo producentským složkám a grantovým organizacím. Druhým křtem proplují čtenáři Ponornou řekou kinematografie Martina Čiháka, jednoho z nejvýznamnějších tvůrců i teoretiků experimentálního filmu polistopadového období. Kniha se snaží pomocí osobitého jazyka manifestačním rázem otevřít ještě osobitější oblast kinematografie a nabízí přehledné rozdělení dílčích avantgardních oborů. Další publikaci na festivalu představí uznávaný tvůrce animovaného filmu – Jurij Boris Norštejn. Dvousvazková kniha Sníh v trávě je podstatnou publikací pojednávající o pohybu a času ve výtvarném umění a animaci.
foto: torinofilmlab.it |
Sibylle Kurz pracuje jako pitching trenér a konzultant pro filmové školy a filmových institucí z celé Evropy. Její zkušenosti v oblasti “umění pitching” je výsledkem více než 15 let zkušeností v oblasti získávání, distribuce a koprodukce divadelní, video a televizních filmů v německy mluvícím trhu v distribuční společnosti, která spoluzaložila v roce 1981. Opustila organizaci v roce 1995 založit si vlastní firmu. |
foto: youtube.com |
V devadesátých letech se Martin Čihák autorsky i organizačně podílel na řadě prezentací českého nezávislého filmu doma i v zahraničí (Berlin – Tacheles 1991, Kodaň – klub OFF-OFF 1994, 2002, New York – Anthology Film Archives 2000, Lipsko-Schaubuehne Lindenfels 2000 aj.) Koncem devadesátých let byl několikráte garantem cyklu „Experimentální film“ na LFŠ v Uherském Hradišti a zasedal rovněž v porotě Uničovského festivalu Mladá kamera. |
foto: csfd.cz |
Norštějna má většina diváků zafixovaného především jako režiséra poetických pohádek, i když vzhledem k zvoleným námětům a především výtvarnému ztvárnění by se možná slušelo slovo pohádka dát do uvozovek. Nejznámějším z jeho filmů je POHÁDKA POHÁDEK (1979), což je příběh čerpající z lidové ukolébavky o malém šedém vlkovi. Oblibě ukolébavky nasvědčuje její užití v dalších ruských filmech; ukolébavka zazní např. v pohádce Krásná Varvara (1969), nebo ve filmu Komisařka (1967). |