Kniha o časosběru je téměř rodinným tajemstvím

Nikdy jsem neměla ambici psát. Natožpak knihy. Psaní mi nikdy moc nešlo a nad texty, které jsem z různých důvodů musela psát, jsem měla pocit, že potřebuji tolik energie, jako bych je tesala do kamene.

Jednou jsem se ale pustila do přípravy habilitační přednášky na téma časosběrné metody natáčení. Tehdy vzniklo na jedenáct stránek textu a mě napadlo, že bych své zkušenosti s časosběrem mohla obšírněji popsat. Třeba v knize. Tehdejší ředitelka nakladatelství NAMU Andrea Slováková můj návrh přijala, a tak jsem se na začátku loňského roku směle pustila do psaní.

Velmi záhy jsem se však v textu začínala topit a uvědomila jsem si, že sama knihu nenapíši a potřebuji pomoci. Věděla jsem, že jediný, kdo mě může zachránit, je můj muž. Ten totiž umí pracovat s jazykem, s textem a na rozdíl ode mě mu umí dát strukturu a uspořádat obsah. Navíc po čtyřiceti letech společného soužití a dramaturgování mých filmů ví o časosběrném způsobu natáčení prakticky téměř totéž co já. Manžel měl tehdy dost své vlastní práce, ale ukázal se jako džentlmen a pustil se se mnou do akce. Knihu jsme tak psali společně a on dával našim textům tvar a „česal“ je.

Bylo to v létě, na chalupě a v zeleni, pro mě je to velmi hezká vzpomínka.

Co však bylo při práci na knize nejzajímavější, byl fakt, že až teprve při psaní jsem si některé věci související s časosběrným natáčením pořádně formulovala a srovnala. Když jsem popisovala některá svá rozhodnutí, dilemata a zkušenosti z příprav tří konkrétních filmů, ať už šlo o situace ve střižně, či při přípravách, celé to bylo, jako bych dělala pořádek v hodně zpřeházeném pokoji, třídila jsem si myšlenky do jednotlivých krabic pro větší přehlednost. To byl největší osobní přínos onoho psaní, které mě někdy dosti rozčilovalo. Zejména ve chvílích, kdy se ozývala moje limitovaná schopnost orientace v delších textech.

Navzdory dřině ale hodnotím výsledek pozitivně – na leccos jsem totiž přišla. Zároveň doufám, že kniha Časosběr jako příběh by mohla být užitečná pro všechny, kteří přemýšlejí o různých cestách a možnostech dokumentárních filmů.