Ponorná řeka kinematografie

Ovšem právě porozumění médiu nám odkrývá možnosti nového vyjádření smyslu, a to i takového, o němž jsme ani netušili. Můžeme vysledovat obdobnou analogii ve vztahu dominantní kinematografie a filmové avantgardy jako mezi starými napínači provazů a geometry. Avantgarda je geometrická v tom, že se táže po samé podstatě toho, s čím „zachází“, a objevuje jako výsledek svého tázání řadu záblesků pravd dříve neznámých, skrytých, ba co více, pravd, které předtím ani nebylo možné myslet. Napínač provazů nepomyslí na nic jiného než na to, jak rozměřit čtvercový pozemek co nejpřesněji a nejrychleji,  ale pravdy o nesouměřitelnosti strany a úhlopříčky v takovém pozemku jsou mu zcela lhostejné, neboť leží mimo jeho obzor, ba mimo jeho svět. Stejně tak řada otázek, které klade avantgarda ve svých filmech, jeví se nepochopitelná narativistům či symbolistním alegoristům. Problém je v tom, že se stále v této souvislosti mluví o sdělnosti díla, ale nemělo by se spíše uvažovat o pravdivosti či zralosti? A můžeme požívat zralé ovoce, když jsme sami nezralí?