S nadšením

Na břehu řeky zvučného jména Waal, protékající jeho rodným Nijmegenem, leží mladík Joris Ivens a líně sní s otevřenýma očima, o filmech ještě dlouho nebude ani řeč, ale o lásce o to víc: „Včera jsem byl u Waalu, byl to božský den, nebe jasné a hluboce modré, takový den, kdy je příjemné ležet ve vodě na zádech a hledět nahoru, až náhle trhneš hlavou, ruce doširoka roztažené; cítíš v sobě růst sílu – neomezený pocit svobody, je to, jako by ses díval stále hlouběji do modři – jako do očí do ní chceš hledět – nekonečno,“ píše Ivens své lásce…

Na břehu řeky zvučného jména Waal sedím já, přijela jsem na půlroční stáž na Katolické univerzitě v nizozemském Nijmegenu. O překladatelských dovednostech ještě nemůže být ani řeč, ale o nadšení o to víc. Se zkušeností s prací v českém antikvariátu se vydávám na průzkum těch nijmegenských. Z poličky s filmovou literaturou náhodně vylovím biografii Jorise Ivense. Ne, nejsem vášnivý cinefil, ale znám Petra a Marka z jihlavského festivalu, jemuž jsem s chutí věnovala kousek své duše prodchnuté mladistvým elánem ještě v době festivalového punku.

Knihy cestují z poličky do poličky. Ta o Jorisovi zůstala roky netknutá. Pak ale festivaloví kluci přivezli novou monografii o stejném tvůrci. I ta ještě čekala na poličce, ale už se o ní mluvilo. Občas padla zmínka, že by se měla přeložit. Než jsem s tím však začala – s nadšením, jež se ve svém optimismu neleká množství textu – protekly v řece Waal další tři roky, během nichž jsem překládala smlouvy, ekonomické zprávy, podnikatelské plány, marketingové průzkumy a podklady pro soudní spory.

To už jsem znala Caspara, zkušeného tlumočníka, který mi s citem pro svůj rodný jazyk podal pomocnou ruku tam, kde jsem váhala mezi odstíny slov. S každou přeloženou kapitolou jsem za ním jela na starý statek na okraji Vysočiny text znovu společně pročítat, přeskládávat věty a jíst buchty. Pominu-li vrstevnatý obsah knihy, který mě neustále překvapoval, byla pro mě hra se slovy a významy nejradostnější částí procesu překládání, vytržením z tiché koncentrace… Byla v tom podstata Ivensova pocitu, kdy „v sobě cítíš růst sílu – neomezený pocit svobody…”

Co kniha, spíš bichle, říkala jsem si, když mě nadšení při překládání opouštělo, poznámky pod čarou se zdály být úmorně dlouhé a voda v řece Waal se v ten čas v mé mysli táhla jako olej. To ale opravdu jen v zátočinách pod čarou, protože jinak kniha člověka vtáhne do proudu života odvážného světoběžníka, nomáda putujícího stoletím „divoké vody”, jenž se s kamerou a pevným morálním přesvědčením pouštěl do míst historických erupcí a který na sklonku svého dlouhého života radil svým studentům: „Přijmi veškeré riziko. Vždy!”

On toho dostál. Myslím, že s nadšením.

Kniha Joris Ivens - filmař světa nabízí čtenářům rozbor pozadí vzniku 20 zásadních děl jednoho z nejvýznamnějších nizozemských filmařů-nomádů. Autor knihy, André Stufkens, přibližuje dobrodružství Ivensova tvůrčího procesu s jeho zdary i nezdary a s úspěchem pátrá po vědomých i podvědomých nitkách inspirace, jimiž Ivens protkal svou tvorbu - svůj život.

Kniha vyjde v nakladatelství AMU do konce roku 2015.