Sport

„Eriko, vy máte tak krásnou sukni, vy v ní doslova svítíte... Při pohledu na vás se musím začít smát...“ Něco podobného tehdy Karel Vachek zaujatě vykřikl  a pokaždé, když jsem si sukni vzala na sebe, měl  z toho neskrývanou radost.  A já taky,“ napsala režisérka Erika Hníková pro deník karlovarského filmového festivalu  u příležitosti kompletní Vachkovy retrospektivy uspořádané  k jeho sedmdesátým narozeninám. „Na první pohled je ta sukně trochu podivná, ušitá  z nesourodých materiálů, ale mám pocit, že je možná jako jeho filmy: nesourodé věci, situace, výpovědi se spájí  v myšlenkově barevný spektákl.“ Vít Klusák pak pro festivalový deník zavzpomínal na situaci  z přijímacího pohovoru na FAMU: „Pak byla řeč  o mém námětu Sebezměnaři; je  v něm motiv výměny živého vánočního stromku za umělohmotný. Vachek se na mě najednou upřeně podíval a řekl: «Já mám doma vánoční stromek celej rok.» Bylo mi jasné, že to myslí jako otázku  a že mi další šanci nedá. Koukali jsme na sebe jak dva kovbojové a já pálil  z posledních sil: «Myslíte jehličí  v koberci! » a Vachek odvětil: «Přesně.»“ I Robert Sedláček připomněl jedno ze svých prvních setkání: „Seděl jsem v prváku na FAMU na semináři Karla Vachka. Pan profesor mluvil  a mluvil. Volně proběhl antickým Římem, francouzskou revolucí, českým národním obrozením, Benešovými dekrety, prokletými básníky  a současným českým filmem. Bylo toho hodně  a já jsem to nezvládl. Zvedl jsem se  a odcházel. «Říkám blbosti, že, pane Sedláčku?» smál se na mě Vachek. «Ne, vůbec ne,» usmíval jsem se na něj. Lhal jsem mu do očí,“ přiznává Sedláček, „zatímco jiné tvůrce jsem podle svého názoru už pochopil  a překročil je, Vachek mi tu zůstává nezdolaný  a provokující. Prostě má tu drzost, že přijde  s kamerou mezi lid  a posměšně se ptá: «Proboha, lidi, proč jsme tak blbí?» Mám Vachka  v sobě,  i když mu vlastně nerozumím.“

Neuvěřitelné titulky nabídly české deníky poté, co televize Nova odvysílala první díl své docusoap Zlatí hoši. „Slavia se po aféře  s pomočenou šálou omlouvá.“ „Hokejový svaz pobouřil pořad Novy. Stažení požaduje  i Slavia.“ „Děti mají mít radost  z hokeje, ne močit na šálu, míní šéf hokeje.“ Zářijový televizní program nabídl dvě podoby docusoap – tedy propojení dokumentárních prvků  s principy televizních seriálů  a reality show. Komerční televize ve své úvodní sérii vhlíží do hokejové přípravky sedmiletých  a osmiletých kluků. Největší šok divákům způsobil jeden  z otců, který učí svého syna močit na sparťanskou šálu. Překvapila ale  i hrubost rodičů povzbuzujících při zápasech své malé děti či věty trenéra, že „hokej je dneska jen pro bohatý“, což je  v přímém rozporu  s reklamními letáčky slávistického klubu.

„Rodič, kterej dopustí, aby jeho dítě chodilo do takovéto třídy si na stará kolena nezaslouží nic jiného, než, aby mu to potomek vrátil umístěním do nějaké pěkné «LDN». Pokud má dítě většinu spolužáků IQ tykve, dítě se tomu rychle přizpůsobí  a nic  z něj nebude,“ píše na internetových stránkách České televize divák  s přezdívkou Rodič  k druhé letošní docusoap  s názvem Ptáčata – ta sleduje jeden školní rok brněnské 2. B složené převážně  z romských dětí –  a dodává: „ A nějaký pseudohumanistický řečičky si nechte od cesty, pokud chcete indiány civilizovat, tak si to realizujte na svých dětech.“

Formátům spojujícím dokumentární filmy  s televizními žánry se bude věnovat  i nová sekce Reality TV mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, který proběhne ve dnech 26. – 31. října.