sport

„Máme co do činění se stále stejnou partičkou okolo Břetislava Rychlíka. A to, o co tu jde, nejsou ideály, nýbrž peníze. Kdokoli jejich penězovod napojený na veřejnoprávní televizi ohrožuje, musí být zneuctěn a odstraněn. A je úplně jedno, zda se jmenuje Drahoš, Burian, Fibingerová, anebo nějak jinak. A tak lobbistický vyslanec Rychlíkových ekonomických zájmů v České televizi Jiří Voráč ve veřejnoprávní radě kalí vodu, aby pak Rychlík mohl vymýšlet petice, které Voráč dává podepisovat okruhu přátel, z nichž někteří jsou členy klanu a jiní jen naivní důvěřivci, netušící, že si z nich Rychlík s Voráčem učinili užitečné idioty. No a nakonec se hoši navrhnou na vyznamenání,“ komentoval Petr Štěpánek, bývalý člen Rady České televize, udělení Ceny Františka Kriegla za občanskou statečnost Nadací Charty 77 současnému členu téže rady Jiřímu Voráčovi. Ten naposledy inicioval Novoroční petici za odstoupení Karla Buriana, ředitele České televize Brno, pod jehož vedením podle nálezů interní kontroly i externího auditu z let 2000 a 2001 docházelo k manipulaci se zpravodajstvím ve prospěch některých politických a podnikatelských subjektů, k vysílání tzv. skryté reklamy, dále mu byl prokázán střet zájmů a podvodné jednání (více Sport 1/2008). „Jiří Voráč se jako zástupce veřejnosti v posledních letech několikrát otevřeně postavil opakovaným selháním rady a vedení České televize. Za tyto postoje je vystaven nevybíravým, mocensky vedeným útokům ze strany některých členů rady a českých politiků,“ stojí ve zdůvodnění Nadace Charty 77.

Porotu i diváky oslnil na dubnovém festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc film režiséra Petra Jančárka Pan Parkinson, přibližující nejmodernější lékařské postupy při léčbě Parkinsonovy nemoci, který získal Cenu pro nejlepší český dokument popularizující vědu i Cenu diváků. Oceněny byly i dva filmy FAMU. Zatímco studenti ocenili bajku Miloslava Nováka Mír s tuleni, Cenu časopisu Vesmír pro nejlepší film v oblasti přírodních věd obdržela studentka Tereza Tara za film prvního ročníku Hormonální akvárium. Sedm studentů katedry dokumentární tvorby bylo „za naději, kterou dávají českému filmu svým výrazným občanským postojem i kultivovanou filmovou řečí“ oceněno také zvláštní cenou poroty na plzeňském festivalu Finále. Zlatého ledňáčka, hlavní cenu festivalu, pro nejlepší český dokumentární film získal časosběrný snímek Občan Havel, slovy českých novinářů „jedna z nejlepších letošních českých komedií“.

„V Cannes nás odmítli s grácií sobě vlastní. Dali nám jasně najevo, že takhle chytrý film z východní Evropy nepotřebují. Udělali jsme totiž tu chybu, že jsme neměli francouzského koproducenta – a to se v Cannes neodpouští,“ vysvětlil Petr Zelenka, proč jeho nový film Karamazovi nebyl vybrán do programu nejsledovanějšího filmového festivalu světa. Česká kinematografie zůstane i letos za branami, oproti tomu slovenský dokumentární film Slepé lásky režiséra Juraje Lhotského zaznamená historický úspěch – po čtyřiceti letech bude v Cannes zastupovat slovenský film. A to i bez francouzské koprodukce, jen s rakouským distributorem v zádech. Jedním z producentů filmu je úspěšný slovenský dokumentarista Marko Škop. Film se vyvíjel v celoročním dokumentárním projektu Ex Oriente Film, pořádaným Institutem dokumentárního filmu, který každoročně vrcholí na MFDF Jihlava.

„V roce 2000, na prahu Chaunových čtyřicátých narozenin přišla ,vlna vnitřních pochyb‘. ,Pane, jestli existuješ, ať se něco stane, ať přijde pomoc!‘ prosil. A byl vyslyšen, byl přizván k cestě do Amazonie. A tam se mu dostalo poznání veškerenstva,“ píše o vystoupení Igora Chauna, jednoho z nejtalentovanějších filmových režisérů své generace, na veletrhu Esoterika a Biostyl 2008 Irena Válová. „Poznání přišlo v pralese a přišlo terasovitě. Najednou začala komunikace prostřednictvím transformátoru a Igor Chaun by napojen na vesmírný internet. Byla tam kosmická inteligence, přítomnost stvořitelova. Od té doby má přístup k úplnému kosmickému vědění. Od té doby cítí sílu, která nás určitým způsobem miluje. Ta síla nás nesoudí, ale omývá nekonečnou láskou. Od té doby, i když byl ve tmě, světlo stále svítí. Informace shůry k němu proudí dírami osobního ementálu. Bylo to tak silné, že se ptal sám sebe, co bude teď dělat? ,Budu prezidentem nebo guru!‘ odpověděl si. A pak říká, že chápe každého, kdo se zbláznil a chtěl se stát mesiášem. ,Mně se to stalo taky!‘ říká a pokračuje, jak vzhlédl v amazonském pralese k obloze, ta obloha vypadala jako kopule fotbalového stadionu a najednou se začala rozestupovat, a to se rozestoupila klenba nebeská. Lidé v obecenstvu, jedno, zdali muži či ženy, pláčí.“