Sport

Čím se zabývají, jaká témata zkoumají a co přesně analyzují čeští dokumentaristé? Každoroční zářijový Panel připravovaných českých dokumentárních filmů upozornil na necelou stovku filmových i televizních dokumentů, které se v nadcházejících dvanácti měsících pokusí proměnit českou společnost; devět celovečerních projektů bylo prezentováno novinářům detailněji.

Jaké filmy se chystají a jak je samotní tvůrci charakterizují? Tvůrci Českého snu Filip Remunda a Vít Klusák s kamerami přihlížejí přesvědčování a váhání Čechů, zda po zkušenosti se sovětskou okupací a při vědomí kontroverzní americké války proti teroru do své země pozvou armádu cizí země. Hravá filmová úvaha nad tím, patříme-li na Západ, na Východ, či zda můžeme obstát jinak. Paralelní portrét dvou mužů, generálů mediální války o radar: vládního lobbisty a neposlušného starosty, s názvem Radar – Český mír.

V prosinci 1988 zahynulo v arménském městě Gyumri na následky zemětřesení okolo dvaceti pěti tisíc obyvatel, z nichž byla více než třetina dětí. Dvacet let spojuje postižené rodiny smíření se ztrátou a narození dětí nových. Většina z nich nosí jméno svého mrtvého bratra a sestry, které samy v životě neviděly. Pro některé rodiče se staly zástupci dětí, o které přišly. Časté srovnávání vyvolává u některého dítěte přinejmenším pocit nevůle. Přesto nepřestávají věřit, že duše bratra nebo sestry žije s ním, vedle či přímo v něm. Dokumentární film Gyumri režisérky Jany Ševčíkové byl natáčen v průběhu tří let.

Snímek Ivetka a hora režiséra Víta Janečka si klade otázku, jak žít se zjevením. V letech 1990 až 1995 se u vsi Litmanová na východním Slovensku zjevovala každý měsíc dvěma děvčátkům Panna Marie. Viděla ji obě, jedno z nich s ní také mohlo rozmlouvat. Osobní příběh, životní a vnitřní zkušenosti jedné z vizionářek s odstupem několik let.

Česká Rappublika režiséra Pavla Abraháma je první celovečerní film věnovaný českému rapu. James Cole, Hugo Toxxx a Orion, tři přední čeští rappeři, deset skladeb a deset živých filmových situací. Hip hop opouští úzké subkulturní ghetto a vydává se do světa.

Fedor Gál nikdy neviděl svého otce a až do matčiny smrti nevěděl, jak zemřel. Až na jejím pohřbu Zoltán Lenský poprvé vypověděl, že s Vojtěchem Gálem prožil poslední chvilky jeho života na pochodu smrti ze Sachsenhausenu. A dosvědčil, že byl zastřelen, když vysílením nemohl jít dál. „Můj táta žil pětatřicet let. Byl to krátký život. Jeho poslední cesta však byla delší, než dokázal zvládnout. Třiašedesát let od jeho smrti jsem po ní vykročil i já,“ říká Fedor Gál v připravovaném filmu režiséra Martina Hanzlíčka Krátká, dlouhá cesta.

Nadšení z návrhu architekta Jana Kaplického, jehož projekt Národní knihovny zvítězil v soutěži u první mezinárodní architektonické poroty v ČR, se během krátkého času proměnil v zápas. Ten sleduje režisérka Olga Špátová s producentkou Eliškou Fuchsovou-Kaplickou, architektovou ženou, v časosběrném filmu Oko na Prahou.

„Kateryna Kolcová patří do kategorie lidí, které nazývám dramatický umělec života, každou maličkost dovede interpretovat s neuvěřitelným nasazením,“ vysvětluje režisér Miroslav Janek, proč svůj nejnovější film věnuje právě jí. Prostřednictvím redakce rozhlasu Svobodná Evropa se Kateryně Kolcové-Tlusté podařilo přijet do České republiky a studovat na Konzervatoři Jana Deyla pro slabozraké a nevidomé v Praze obor zpěv. Židovské lidové písně v jejím podání svou naléhavostí, prožitkem i něhou nenechají nikoho chladným, její krásný sytý hlas vládne dynamikou i barevností, a proto je zajisté jedním z největších objevů naší hudební scény.

Letos na jaře to bylo podruhé od roku 1989, kdy do KLDR vstoupila obyčejná česká turistická skupina. A kamera Lindy Jablonské byla její součástí. Šestidenní intenzivní program se skládal z poznávání nejrůznějších „atrakcí“ poskytovaných místní státní turistickou kanceláří. A přestože je o ně postaráno jako o vládní delegaci, někteří z nich přijímají tyto aspekty rozpačitě a s pochybnostmi o vlastní morální zodpovědnosti. Jak se český člověk, po osmnácti letech navyklý svobodě a demokracii, vyrovnává s nařízeními a restrikcemi totalitního systému?

Na panelu naopak nebyl představen dokumentární film o českém předsednictví Evropské unii, který zamýšlí natočit česká vláda, jak vyplynulo z českých médií v polovině září. „Nechceme nic přikrášlovat, nic omezovat. Nebudeme cenzurovat,“ ujišťoval novináře mluvčí premiéra, „budeme se snažit vyjednat pro kameramana co nejvýhodnější podmínky. Už teď je ale jasné, že třeba na večeři prezidentů a premiérů na summitech se nedostane.“ Mezi uvažovanými kandidáty je i režisér a vystudovaný dokumentarista Filip Renč, autor volebních spotů ODS. „Vzal bych to jako práci a zároveň jako službu,” řekl Právu a doplnil: „I můj čas je předmětem jednání, nemohl bych tomu dát každý den z celého půlroku. Za určitou výhodu ale považuji, že se s Mirkem Topolánkem znám, což by mohlo práci usnadnit. Zatím se ale mimo jiné jedná i o tom, jaké by mělo být uplatnění filmu.“ Jedním z důvodů, proč by Renč nemohl pracovat s plným nasazením, je skutečnost, že od ministerstva dopravy získal zakázku na natočení několika spotů pro zvýšení bezpečnosti s rozpočtem 150 milionů korun. Za tuto částku lze natočit pět průměrných českých hraných filmů nebo sto celovečerních dokumentů. Nebo také polovinu nejdražšího československého filmu Bathory.