Tak trochu road movie / Skokan

Od ceněného sociálního dramatu Cesta ven přichází režisér Petr Václav rok co rok s novým snímkem. Působilo-li loňské sousedské drama Nikdy nejsme sami s tolika vraždami a pokusy o sebevraždu v mikropříběhu několika málo postav poněkud překombinovaně, letošní snímek Skokan naopak na dramatičnost takřka rezignuje. Coby letní roadmovie, jak je v podtitulu označován, svého hlavního protagonistu, recidivistu Julia, staví na cestu, jež je, ve shodě s konvencemi žánru, epizodickým vyprávěním s otevřeným koncem. Roadmovie, není-li provázáno s jiným žánrem, zpravidla nestojí na dramatické zápletce a zvratech. Soustředí se na krizi identity hlavního hrdiny, jenž rozhodnutím vydat se na cestu reaguje na nepohodlí, nespokojenost či bezvýchodnost v dosavadním životě.

Julia propouštějí z vězení a jeho vyhlídky na svobodě nejsou valné. Jeho okolí žije na hraně zákona, a návrat tudíž znamená být znovu jednou nohou v kriminálu. Julius se z této situace chce vymanit radikálním rozhodnutím: po vzoru herce, z nějž filmový festival v Cannes udělal hvězdu, vyráží spontánně stejným směrem v naději, že jej potká podobné štěstí. Jako vzpomínka, sen či iluze jej na této cestě doprovází někdejší přítelkyně Aneta. V její latentní přítomnosti se cesta (do Cannes) stále zřetelněji ukazuje být pouze zástupným cílem, jenž překrývá dojem, že tím správným východiskem z Juliova tápání může být obnovení vztahu s Anetou.

Pokračování článku najdete na stránkách Cinepuru.