Všechno se popsat nedá

“Všechno se popsat nedá. To je velká potíž dokumentárního filmu. Chytnu se sám do vlastní sítě. Čím blíže člověku chci být, tím víc se přede mnou uzavírá. A je to celkem přirozené, člověk to nemůže pominout. Jestliže natáčím film o lásce, nemůžu vejít do ložnice, když se tam skuteční lidé milují. Když natáčím film o smrti, nemůžu filmovat člověka, který skutečně umírá, protože to je tak intimní věc, že mu nesmím překážet. Všiml jsem si, že čím víc se v dokumentárním filmu chci přiblížit k člověku, tím víc se to, co mě zajímá, přede mnou uzavírá. Zřejmě z tohoto důvodu jsem se začal věnovat hranému filmu.”