Adaptace a Zóna aneb Dva přístupy k dramaturgii
Tématem 57. ročníku festivalu Academia Film Olomouc je Naděje. Okolo abstraktního, ale dnes tolik potřebného slova obtočil dramaturgický tým hned několik tematických bloků, které se navzájem doplňují, přičemž každá staví svůj program trochu jiným způsobem. Příkladem jsou dvě sekce, které pracují primárně s otázkou životního prostoru, kterým je moderní civilizace obklopena – sekce Adaptace a Zóna.
Dramaturgie filmových festivalů se neustále vyvíjí a proměňuje v souladu s tím, jak se mění požadavky festivalových návštěvníků. Ty je zvláště v dnešní, postpandemické době stále těžší přilákat do kin. Festivaly mají tu výhodu, že na rozdíl od běžných distribučních uvedení a individuálních projekcí mají často tematické rámce a ambici nabídnout divákům nadstavbu. Jít za „pouhý“ filmový zážitek. I to je důvodem, proč se do programů festivalů dostávají nové kreativní formáty, které doplňují filmové projekce. To je případ sekce Adaptace, která obsahuje mnohem více „nefilmových“ programových bloků. Oproti tomu sekce Zóna svým striktně filmovým obsahem připomíná, že jsme stále na filmovém festivalu a na audiovizuální obsahy nesmíme zapomínat.
Procházky, panely a filmy
V dnešním světě jsme svědky turbulentních změn, kterým je třeba se neustále přizpůsobovat. Adaptace, hlavní téma prvního „covidového“ ročníku AFO v roce 2020, je součástí festivalového programu již potřetí. „V letošním roce se však sekce také vydává cestou za hranice čtyř stěn filmových sálů a přibližuje téma adaptace skrz komentované procházky, diskuze i filmové projekce v olomouckých ulicích i lesích,“ láká dramaturgyně Anna Tabášková. „Cílem je abstraktní a komplexní téma klimatické adaptace přiblížit v reálných tvarech a vůních i barvách,“ pokračuje. Co to v reálném programu znamená? Diváci se mohou těšit na tři filmy, které ovšem doplní čtyři tematické přednášky, dvě panelové diskuze a také čtyři komentované procházky po zákoutích Olomouce. Vše propojené červenou nití jménem Adaptace.
Přednášky budou soustředěné na poznatky lokálních expertů a dostane se především na téma klimatu, případně jeho specifická subtémata týkající se například migrace ptáků. V přitažlivých prostorách komunitní zahrady Za(o)hrada je naplánovaný panel Živá krajina, který bude tematizovat dopady zemědělství na naši krajinu a to, jaké kroky musíme učinit, abychom tyto dopady zmírnili. Dokumenty Sklonit se k zemi (Kiss the Ground, 2020) a Čas lesů (The Time of Forests, 2018) z jiných geografických perspektiv (první je americká produkce a druhý francouzská) nahlíží na stav naší přírody. Půda a lesy jsou na denní bázi devastovány a je jen na nás, zda dokážeme přistoupit k udržitelnějšímu způsobu života a naší přírodě odlehčit. Potenciální řešení představuje film 2040. Ten jeho režisér Damon Gameau pojal jako dopis adresovaný dospělému já jeho čtyřleté dcery. Formálně hravý film posiluje víru v lepší zítřky tím, že sděluje jednoduchou pravdu – abychom zachránili budoucnost, musíme měnit přítomnost.
Sekci Adaptace pak završuje koncept komentovaných procházek. Zájemci se mohou zapisovat na procházky, které řeší problematiku života ve městě, ale které také míří na cestu po olomouckých vodních tocích a lesích. Více informací ZDE.
Mytický koncept nebo žitá realita?
„Zóna je primárně místo na naší planetě, které se stalo obětí myšlenky technologického pokroku lidstva,“ představuje svůj náhled na často nadužívaný pojem dramaturg Zdeněk Rychtera. „Pojem zóna si spojujeme s velkými literárními i filmovými díly, mytologií stalkerů a hlavně černobylskou havárií. V sekci jde hlavně o aplikování tohoto hlediska na celou společnost v jejím vztahu k přírodě, protože i na úplně zdevastovaných místech můžeme hledat naději na pokračování a nový život,“ objasňuje Rychtera koncept, se kterým k sekci přistupoval. V souladu s tím na diváky čeká pestrá skupina filmů s různými náhledy na to, co v onéZóně můžeme nalézt.
Milovníkům absolutní klasiky je určeno legendární dokudrama Petera Watkinse Hra na válku (The War Game, 1966). Učebnicový příklad spojení reálných záběrů s fiktivním materiálem ukazuje, kam až mohla směřovat studená válka. Kdy jindy si tuto klasiku připomenout, než teď, kdy je jaderné téma bohužel nejaktuálnější za posledních několik dekád. Chybět samozřejmě nesmí ani fiktivní, zato z hlediska tématu Zóny nejikoničtější kousek – Stalker (1979) Andreje Tarkovského. Silně autorsky uchopená adaptace románu Piknik u cesty bratří Strugackých dodnes neztratila nic ze svého filmařského kumštu, mrazivých přesahů a interpretační vyzývavosti. Dokumentaristka a aktivistka Iara Lee provede diváky Černobylem v dokumentu Průvodce Černobylem: Průzkum po apokalypse (Stalking Chernobyl: Exploration After Apocalypse, 2020), jedinečnou hříčku pak představuje také popkulturním dědictvím napěchovaná esej Ralo Mayera Mimozemské ekologie (Retroflektory: kosmonaut, robot, mimozemšťan), s původním názvem Extra-Terrestrial Ecologies (Retroflectors: the astronaut, the robot, the alien) z roku 2018.
Sekce Zóna se stejně jako Adaptace snaží soustředit diváckou pozornost na žitý prostor, který nás obklopuje. Snaží se tak opět aktivizovat publikum a přivést jej zpět (nejen) do kin a třeba mu dodat dnes tolik potřebnou naději, jak zní motto letošního ročníku.
