AFO jako hra protikladů

Pravda vs. mýtus

Koncept letošního AFO se proti předešlým rokům výrazně odlišuje, nesoutěžní program se totiž zaměřuje na humanitnější odnože vědeckého bádání. Přírodní vědy budou mít na festivalu opět místo v tematicky odpovídajících soutěžních filmech, velká část programu nicméně konceptualizuje témata úzce spjatá především s historií, uměním nebo médii. Propagační i dramaturgická strategie se odvíjí od kontrastů opozic, což se odráží především ve vizuálním uchopení 54. ročníku. Grafik festivalu Radim Měsíc ve spolupráci s dramaturgy nejdříve vytvořil ostře červenou vizuální tvář, která propagovala sekce tematicky opozitní vůči skutečné náplni festivalu. Plakáty hlásaly, že letošním ústředním tématem bude pravda, z čehož vycházely i dílčí sekce – Zpravodajství, Konec velkých dějin nebo Zánik umění. Tyto červené plakáty pod sebou ale skrývaly pravou tvář letošního AFO – svůj žlutý protipól s tématy, která ta předešlá převracela naruby.

AFO pro rok 2019 tedy nebude hlásat pravdu, ale odhalovat a bořit mýty. Mýtus je problematický pojem, který lze v dnešní době interpretovat mnoha způsoby. Každý kdo jej používá, si musí primárně definovat, co jím míní. Velká vyprávění, která utvářela základy naší dnešní civilizace a kultury? Prostředek pro udržování dominantních ideologií? Nebo okřídlenou větu francouzského filozofa a sémiotika Rolanda Barthese „Mýtem je vše“? Pro konceptualizaci termínu je třeba si uvědomit, že mýty pro nás představují základní záchytné body, na jejichž základě chápeme svět kolem sebe. Mytická sekce do sebe absorbuje jak ohledávání těch nejstarších příběhů ze severské či egyptské mytologie, tak i moderní mýty, které kolem sebe pozorujeme každý den.

Jedním s takových případů je například výstava Young American české umělkyně žijící v Americe Marie Tomanové. Fotografka na fotkách zachycuje a dekonstruuje představu o „ideální“ americké identitě jako mýtus, oslavuje individualitu a jedinečnost. Silné zastoupení má v sekci Mýtus téma egyptologie, jak z hlediska hostů, tak filmové nabídky. Návštěvníci mohou vyslechnout přednášky proslulých světových egyptologů, jako je Zahi Hawass nebo Mostafa Wazírí, a následně porovnat získaný obrázek starého Egypta se způsobem, jakým je vyobrazován v popkultuře. Promítat se budou hollywoodské snímky jako Mumie (hororová klasika z roku 1932 od Karla Freunda) nebo Hvězdná brána (jeden z prvních počinů megalomana Rolanda Emmericha). Dojde ale i na severské, řecké i české mýty.

Lavina sekcí, filmů i přednášek

S konceptem mýtu jsou úzce spojené i další tematické sekce, které se často týkají tabuizovaných kapitol dějin, případně ohledávají mytizované počátky naší kultury či proces tvorby mýtů jako takový. To se týká například propagandy, která de facto představuje nástroj pro tvorbu a udržování mýtů. Sekce Propaganda je dramaturgicky vystavěna jako průřez historií propagandistických postupů až do dnešní doby, kdy je z důvodu informační přehlcenosti stále složitější odlišit propagandu, reklamu či PR. V dnešní době je snadné prohlédnout očividnou propagandu totalitních režimů nacistického Německa nebo komunistického Ruska. Jak se ale zorientovat v mediální krajině plné fake news, vizuálního smogu a internetových memů? Dokumenty jako Náš nový prezident, Propaganda nebo V paprscích slunce návštěvníkům ukážou dané téma z různých pohledů. Ukázkovým příkladem propagandy z úplně jiné doby je agitka Závisláci, která měla americkou populaci (primárně mladistvé) ve třicátých letech odradit od kouření marihuany. A jak jinak toho docílit, než nechat zlotřilé závisláky po vykouření jointa prakticky zešílet?

V rámci propagandistické sekce navštíví AFO také filmový kritik Kamil Fila. Přednese příspěvek na téma utopie, antiutopie a dystopie. Jeho přednáška se bude týkat především vytyčení distinktivních rysů mezi těmito subžánry, které se mnohým divákům mohou zdát podobné. Zároveň se spolu s Filou budou moci zamyslet nad vlivem politiky a případné propagandy na ideologickou podstatu filmů, které do těchto žánrů spadají. Nakolik politické jsou filmy jako Matrix, Hunger Games nebo 1984? Výrazně – ukazují nám svět, jehož představitelé učinili sérii špatných rozhodnutí, která vedla až k devastaci a nechtěnému novému uspořádání světa. Utopické vize budoucnosti typu Star Trek slouží jako opačný případ.

Historie nikoliv jako statická veličina

Jelikož je zastřešujícím tématem 54. ročníku AFO mýtus, není náhoda, že velká část nesoutěžních sekcí se obrací do minulosti. Tam se totiž člověk obrací, aby mohl odhalovat, případně zjišťovat příčiny vzniku mýtů. Například sekce Archivní horečka mimo jiné sleduje, jak se dají sekundární materiály v podobě archivních pramenů zasazovat za pomoci střihu, případně technické úpravy, do zcela nových a překvapivých kontextů. Tím mohou jednak sloužit propagandě zkreslováním skutečnosti, zároveň pak lze tento postup využít k mytizování některých událostí. Takovou již bezmála mytickou vzpomínkou je pro nás jistě přistání Apolla 11 na Měsíci roku 1969. I tomuto milníku novodobých lidských dějin a možná nejvýraznějšímu lidskému úspěchu (nejen) 20. století se bude věnovat jedna sekce, neoriginálně, zato výstižně nazvaná Měsíc. V té nesmí chybět jeden z nejzajímavějších filmů loňského roku První člověk od režiséra Damiena Chazelleho. Nikoliv óda na výzkumníky z NASA, kteří dostali lidi na Měsíc, spíše rodinné drama o snaze překonat hlubokou osobní ztrátu.

Za dokumentární protipól Prvního člověka lze považovat slavný dokument Pro celé lidstvo, který mapuje za pomoci archivních záběrů deset misí Apollo, které nakonec dovedly člověka k přistání na Měsíci. AFO však nebude jen o Apollu, na festival přijede přednášet také první Čech ve vesmíru Vladimír Remek. Přistání na Měsíci je až absolutní událostí v baudrillardovském smyslu – událostí, o které všichni vědí, jež je hojně tematizovaná a dodnes na ni vzpomínáme. Ne všechny kouty dějin jsou nicméně takto zmapované, právě jim se věnuje sekce Zapomenuté dějiny. V řadě projekcí a přednášek letošní Academia Film Olomouc připomene události, které nezapadají do pojetí dějin jako velkého vyprávění vítězů. Půjde o události zametené pod koberec, události, o kterých se nemluví – jako například námořní katastrofa lodi Wilhelm Gustloff, při které zahynuli lidé prchající z nacistického Německa.

Nejhlouběji do minulosti se obrací sekce Původ umění, která pátrá po prvotních impulzech uměleckého života lidského druhu, který nás odlišuje od ostatních živočichů. Touha zobrazovat, zachycovat, přenášet emoce a ovlivňovat ostatní estetickými vjemy je jedinečný cíl. Kdy jsme si ho stanovili a kdo jej začal realizovat? Na letošním AFO se diváci mohou pustit do velkého pátrání po odpovědi na tuto otázku. Archeolog hudby Stefan Hagel bude mít přednášku o vůbec nejstarších příkladech hudby, přičemž na jeho povídání naváže španělský dokument Původ hudby. Chybět samozřejmě nemůže oblíbenec Academia Film Olomouc, německý režisér Werner Herzog. Jeho Jeskyně zapomenutých snů je sice už starší, nicméně z hlediska tématu neocenitelný dokument o objevu jeskynních maleb, jejichž stáří se odhaduje až na 30 000 let.

Minimálně v nesoutěžní sekci tak letos Academia Film Olomouc dělá zajímavý úkrok stranou od své obvyklé dramaturgické vizáže. Méně hard-science a více abstraktních, historických až filozofických témat. Programové bloky zmíněné v textu jsou pouhé špičky ledovce. Bude toho mnohem víc…