AFO jako laboratoř zvědavosti
Města od svého vzniku fungují jako svébytné organismy, neustále se vyvíjejí a musí se umět přizpůsobit. Aby mohla správně fungovat, je nezbytná souhra všech jejich složek, od infrastruktury po společenské vazby. To samé platí pro filmové festivaly. Režisérka Amálie Kovářová mluví o svém vztahu k přehlídce Academia Film Olomouc, kde byl v československé soutěži uveden její snímek Město jako laboratoř změny.
AFO! AFO! AFO! Jeden z mých nejoblíbenějších festivalů vůbec. Poprvé jsem na něm byla v roce 2019. Pracovala jsem pro Akademii věd ČR, rozjížděli jsme youtubový kanál Zvěd, a jeden z dílů nám na festival vzali. Měli jsme s Vojtou Klingerem hroznou radost. (Vojta je moderátor a hlavní scenárista Zvěda). Tehdy jsem tam viděla pár dílů ze série Mozek Davida Eaglemana, a dost mě to nadchlo. Rok potom přišel covid a byli jsme zavřeni doma. Upřímně nevím, jestli festival v nějaké podobě proběhl nebo ne. Píšu si poznámku: „Zeptej se na to, jak to bylo za covidu.“
Zvědové budoucnosti a hledání Krista
Ještě předtím jsme se s Vojtou snažili dostat Zvěda na ČT:D. Vojta vystudoval neurovědy v Cambridge a dlouhodobě si přál, abychom udělali sérii právě o mozku. Já byla zase nadšená z toho, jak to udělal David Eagleman. Mohlo by se nám podařit něco takového vytvořit pro děti? Popularizovat vědění o mozku? Natočit to tak, aby to vypadalo jako filmy z BBC? O dva roky později jsme byli na AFO s první sérií Zvěda pro děti o mozku, která nám dělá radost doteď. Byl rok 2022 a kromě Zvěda jsme s Vojtou na AFO promítali ještě pořad vytvořený pro iVysílání Kritika budoucnosti, kde Patrik Kořenář a Martin Rota v rozhovorech s chytrými lidmi zjišťovali, co nás čeká. Díky tomu jsme se s Vojtou ocitli v panelové diskuzi, kde jednou z dalších diskutujících byla Sara Polak.
„Bez AFO bych nejela natáčet do Guatemaly s archeology, díky čemuž spolupracuji na projektu o mayské historii s Náprstkovým muzeem, a kdo ví, kam se to ještě celé vyvine.“
Po diskuzi za mnou přišla Monika Vondráková, ředitelka nadace Neuron, že se jí líbilo, jak o popularizaci vědy mluvím, a že by byla ráda, kdybychom nějak spolupracovaly. To mě samozřejmě nadchlo, ale v žádném vesmíru by mě nenapadlo, že díky tomu o rok později pojedu natáčet do guatemalské džungle expedici Neuron, do které se přidá právě i Sara Polak a která má za cíl objevit ztracené mayské město.
O rok později jsme navíc na AFO měli další film z produkce Akademie věd ČR: Hledání bolestného Krista. S filmem jsme měli velkou potíž právě kvůli covidu, natáčení se několikrát přerušilo, odložilo, přesunulo, ale nakonec se to zdárně dokončilo a vznikl, myslím, slušný detektivní film o hledání autora velmi cenného obrazu, který historik umění Štěpán Vácha objevil při putování Břevnovským klášterem.
Letos jedeme na AFO znovu, opět s filmem z produkce Akademie věd ČR: Město jako laboratoř změny. Mám zase obrovskou radost, že můžeme na festivalu být. Nejen že AFO slaví šedesát let existence, ale audiovizuální odbor Akademie věd ČR, kde jsem s popularizací vědy začínala, slaví deset let od svého prvního filmu. Filmy, které jsem na festivalu viděla, mě vždy velmi inspirovaly, a setkání, která jsem tam zažila, zase posunula do sfér, které jsem vůbec nečekala.
Zvěda jsme nakonec natočili pro Českou televizi tři série, a bez AFO by to nevypadalo tak, jak to vypadá. Bez AFO bych taky nejela natáčet do Guatemaly s archeology, díky čemuž teď spolupracuji na projektu o mayské historii s Náprstkovým muzeem, a kdo ví, kam se to ještě celé vyvine. Každopádně se moc těším, co zažijeme tentokrát. Bude vzteklý pes? (AFAři vědí). Potkáme se?
