Andrzej Duda dnes oponuje těm, kteří ho vynesli k moci

Jak vznikl nápad natočit film o zápase za nezávislé soudnictví v Polsku?

Já a producentka Iwona Harrisová jsme byli aktivisté, angažovali jsme se v protestech už od roku 2015. Iwona pak odjela v roce 2019 na festival Poland Rock, zavolala mi odtamtud, a říkala mi, že je neuvěřitelné, jaký je tam kontrast mladých lidí a soudců, že je to zvláštní kombinace a měli bychom to natočit. A tak to začalo. Lidé, které jsem na festivalu potkal, úplně změnili mou představu o soudcích. Myslel jsem si, že budou velmi chladní, budou si držet odstup, ale pak jsem viděl skupinu velmi přímých, otevřených lidí s dobrým smyslem pro humor. Jako filmový tvůrce jsem velmi citlivý na tým, pokud máte dobrou partu s dobrou chemií, můžete udělat cokoliv. Cítil jsem, že oni tohle mají. Nejprve bylo naším záměrem udělat film, který by vysvětlil, co se v Polsku děje. Ale soudci nás pustili blíž, do svých domů, do svých životů a najednou jsme cítili, že tato lidská rovina je ještě důležitější, než jen informování a vysvětlování.

Myslím, že se vám to daří velmi dobře a film skutečně sleduje protagonisty velmi zblízka a osobně. Zřejmě není tak lehké se k někomu dostat tak blízko za tak krátký čas. Jak se vám to podařilo?

Natáčení zabralo jeden a půl roku. Upřímně, na začátku jsem se Igora trochu bál. Drží si odstup, má velké charisma a někdy neodpovídá, takže jsem měl obavy, co si asi myslí, neuměl jsem to odhadnout. Když jsem třeba šel za Waldemarem Żurkem poprvé, šel jsem sám, bez týmu, kameru jsem nechal v autě. Šli jsme na dlouhou procházku, povídali jsme si, pak jsem se seznámil s jeho rodinou. Bylo důležité nechodit k ním hned a neříkat: teď natočím vaše nejhlubší emoce. Když jsem tady v České republice pracoval jako kameraman na projektu Děti planety Duna (2003), naučil jsem se velmi důležitou profesní lekci. Dostal jsem se do konfliktu s hercem a producent mi řekl: Musíš si pamatovat, že herec je ten nejvíce nejistý člověk na place, a ty musíš udělat všechno pro to, aby se cítil v bezpečí. Z té lekce těžím i u dokumentu: snažím se, aby se moji protagonisté cítili pohodlně.

Jaká je teď situace v Polsku, zůstali tam ještě nějací nezávislí soudci? 

Ano, je tam mnoho nezávislých soudců, protože tam je silná organizace, Justicyja, která sdružuje asi tři a půl tisíce soudců, tedy jednu třetinu všech soudců v Polsku. Samozřejmě, že někteří během posledních let odešli, ale také mnozí přišli, protože cítili, že v konfrontaci se státem nemohou být sami. Proto pracují společně, podporují se navzájem a podporují soudce, jimž byla pozastavena činnost.

Na Ukrajině zuří válka, celý svět se otřásá, a to může mít na Polsko různé dopady. Polská vláda se může pokusit ještě více konsolidovat svou moc, nebo naopak budou více oponovat ruské propagandě a budou otevřenější. Co si myslíte vy? Máte naději, když se teď podíváte na vývoj v Polsku?

V polštině máme takový výraz „wróżenie z fusov”, jako když rozlijete kávu, a pak se z toho tvaru snažíte věštit, jaká bude budoucnost. Myslím, že situace je ohromně komplexní. Tahle válka otřásla vším a obrátila věci vzhůru nohama. I pro euroskeptické lidi v Polsku je teď nezbytnost Evropské unie a NATO očividná. Prezident Andrzej Duda teď spolupracuje s evropskými a americkými oficiálními představiteli a vetoval důležité zákony proti svobodným médiím a proti radikální reformě vzdělávání. Oponuje straně Právo a spravedlnost, která ho vynesla k moci. Ale jádrem problému je Národní rada soudnictví, která vybírá další soudce. Každý soudce, který je jmenován k vyššímu soudu, musí projít touto institucí. V minulosti byla v této radě většina soudců a malý počet politiků. Vláda ale jmenovala novou radu, v níž mají většinové zastoupení politici. Takže teď politici jmenují soudce a prezident podepisuje nominaci. Evropský soud ve Štrasburku se opakovaně ptal: Pokud řekneme, že evropský občan má nárok na nezávislý a nestranný soud, můžete prohlásit, že tito soudci, kteří byli jmenováni skrze zpolitizovanou proceduru, jsou nezávislí a nestranní? A odpověď zní ne, nemůžeme to dokázat. V důsledku toho máme čím dál více soudců, kteří nejsou nezávislí a nestranní. A některé soudy v Polsku hlásají, že tento rozsudek byl vznesen soudcem, který nebyl správně nominován, a tak je potřeba jej přehodnotit. A pak ministerstvo spravedlnosti takového soudce pozastaví a je to obrovský chaos. A je velmi těžké to vyřešit.