Bez statusu umělce by Francie nebyla třetí největší animační industrií na světě

Francie je vyhledávaným partnerem českých producentů. Říká se, že kdo chce mít vysněnou premiéru v Cannes, musí získat francouzského koproducenta. Další výhodou je silný distribuční potenciál země. Například film Fimfárum, do třetice všeho dobrého 3D vidělo ve francouzských kinech přes 40 % celkového počtu diváků. 

Animátoři z pražského studia Anima se proto v září minulého roku vypravili do francouzského města Lille a jeho okolí, aby rozvíjeli kontakty s tamními kolegy. Na mezinárodním festivalu krátkometrážní tvorby jim byl věnován také jeden z programových bloků. 

Status umělce a zvuk české animace 

V Česku se nyní zavádí takzvaný status umělce, který by měl přinést autorům na volné noze větší existenční stabilitu. Ve Francii se tenhle nástroj podpory používá již delší dobu. V zemi se třetím největším objemem výroby animace na světě je to právě status umělce, jenž pomáhá produkcím udržet zkušené profesionály v oboru i v době, kdy studia nemají žádnou zakázku. O tom jsme mluvili na naší hlavní zastávce, kterou bylo studio Have a Nice Day, s nímž Anima navazuje spolupráci. Jeho hlavním posláním je hledat možnosti kombinace počítačové animace a klasické stop-motion technologie. Nyní například vyvíjejí projekt, kde lipsing dotvářejí klasickým loutkám ex post v počítači, jak vysvětlil spolumajitel Denis Walgenwitz, který české účastníky zájezdu studiem provedl. Obě společnosti se budou letos podílet na natáčení švédského koprodukčního filmu Please Anny Mantzaris.

Mon Beau Studio Erica Bézyho, které sídlí v bývalé továrně na okraji Lille, je úplně jiný typ animačního studia. Zaměřuje se hlavně na výrobu loutek a dekorací – například i ke snímku Darii Kashcheevy Elektra. Eric Bézy pro tento výjimečný film, který měl premiéru loni v Cannes, vyráběl loutky velikosti lidských postav. Francouzští kolegové mají o české animaci poměrně velké povědomí, ale často se týká minulosti – Denis Walgenwitz se třeba ukázal jako fanoušek tvorby Hermíny Týrlové. Film Darii Kasheevy ale dokazuje, že sledují i současnou produkci pocházející z České republiky, a dokonce se na ní podílejí. 

Tchack bylo největším studiem ze všech navštívených. Věnuje se hlavně počítačové animaci a v době natáčení pojme desítky animátorů. Menšinové, ale o to prestižnější, jsou pro ně stop-motion projekty, pro které mají postavené tři scény. V době návštěvy českých animátorů měli “na stole” projekt natáčený technikou cut-out.

Festival a škola animace

Součástí cesty bylo i promítání pásma českých filmů na místním Festival International du Court Métrage de Lille, který studiu Anima uspořádal speciální program. V něm se mimo jiné promítal nejnovější krátký film Lawrence z Morávie Jana Cechla, který nyní úspěšně putuje po světových festivalech. Dlouhá debata ukázala, že mezi diváky byly především místní animátoři, kteří se zajímali o jednotlivé animační techniky. Jeden z diskutujících, Lucas Verreman, se představil jako skladatel hudby k filmu Elektra. Ve výpravě byl i animátor Marek Jasaň, který v Praze Elektru animoval. Pořekadlo, že “svět je malý”, platí v animátorské komunitě dvojnásob.

Inspirativní byla rovněž návštěva soukromé školy animace, herního a grafického designu RUBICA, která se nachází ve městě Valenciennes, které leží nedaleko Lille. Návštěvě z Prahy ukázali mimo jiné studio, kde se připravuje natáčení absolventských filmů ve 3D. Studenti prezentují celkem osm projektů, ale pedagogové vyberou k realizaci jen čtyři. Jejich autoři se postaví do role režisérů a ostatní si na těchto projektech rozdělí další pozice ve štábu. Škola tak vychovává univerzálně vzdělané profesionály, kteří snáze hledají uplatnění v praxi. Je to velmi odlišný přístup od autorského pojetí alma mater většiny českých animátorů, kterou je pražská FAMU.

Brutalistní Dunkerk

Nejen animací je člověk živ, a tak se Češi vydali ve volném dni i na výlet do nedalekého Dunkerk. První zastávkou bylo slavné opevnění s expozicí, která připomíná i československé vojáky a jejich velitele, generála Aloise Lišku, do jehož rukou se tady v roce 1945 vzdala německá armáda. Kroky animátorů poté zamířily do galerie moderního umění LAAC. Výrazná brutalistní stavba z roku 1979 obsahuje na 1500 exponátů včetně Cirkusu od Holanďana Karla Appela. 

Ve Francii kvalitu české animace znají, takže je při budování spolupráce na co navazovat. A to nejen na Elektru. Ve francouzské koprodukci vznikly v poslední době celovečerní filmy Myši patří do nebe, nominované na Evropskou filmovou cenu, nebo Moje slunce Mad, které dokonce získalo Cézara za nejlepší francouzský animovaný film. Loňský Život k sežrání zase mezinárodně zastupuje francouzská sales společnost Gebeka International a premiéru měl na největším festivalu animovaného filmu na světě - ve francouzském Annecy.

Cesta, uskutečněná díky finanční podpoře Evropské unie, Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury ČR, umožnila prohloubit česko-francouzské vztahy a přiblížit českou animací jedné ze světových animačních velmocí.