Hrana

Původně jsem plánoval seriál psaných rozhovorů nebo reportáží pro server HateFree.cz. Pracovat jsem na něm začal vloni na podzim a mé pohnutky byly zejména osobní. Sám své tělo od dob dospívání nemám v oblibě, donedávna jsem nerad nosil kraťasy, měl jsem období, kdy jsem nerad oblékal trika s krátkým rukávem, a tak jsem se raději pařil ve svetru, i když mi bylo horko. Dodnes se své tělo učím přirozeně odhalovat – třeba na koupališti, ve veřejné sauně nebo v cizině na nudapláži. Stojí za tím zejména nevinná poznámka jednoho z mých prvních kluků o špecích na břiše, které jsem tam do té doby neviděl, od té doby je tam ale vidím permanentně. Já sám jsem o tomhle problému v mé hlavě promluvil v pořadu Šeptem Báry Šichanové na Radiu Wave a od té doby se mi někteří muži v mém okolí začali svěřovat, že mají problém se svým tělem zrovna tak. 

Začal jsem proto natáčet se svým kamarádem, pětačtyřicátníkem Michalem, který už od adolescentního věku trpí bulimií, protože si nepřipadá dostatečně blízko ideálu krásy. Natáčel jsem také s moderátorem Prostoru X Čestmírem Strakatým potom, co jsem si všiml několika facebookových statusů, v nichž opatrně tematizoval téma strachu z nabrání kil přes vánoční . A nabalovali se další kluci a muži. Například herec Daniel Krejčík, který ještě nedávno bojoval s mentální anorexií, do jejíhož kolotoče spadl v souvislosti se zkoušením hlavní role v představení Dánská dívka. Nebo model Šimon Kotyk, který trávil v jednom období svého života každý den v posilovně a přejídal se k prasknutí, protože mu okolí říkalo, že je moc hubený, a on toužil získat objem. A také hudebník Jordan Haj, který se snaží celý život přiblížit v pubertě vysněné, vyrýsované postavě Brada Pitta. V Hraně se objeví i návrhář a kuchař Pavel Berky s choreografem a zpěvákem Matějem Pardusem, kteří jsou na sociálních sítích často terčem bodyshamingových komentářů fanoušků, jelikož v průběhu let nabrali kila.

Na příběhy některých z nich jsem se ve třech z pěti dílů rozhodl podívat více do hloubky. Zajímalo mě, jak se téma problematického vztahu k vlastnímu tělu a poruch příjmu potravy promítá do vztahů. I to, jak toto téma vnímají odborníci na různá odvětví. Manželka Čestmíra Strakatého Hana například přiznala, že se sama v jídle hlídá a cvičí. Dokáže proto jeho pocity pochopit a jsou si vzájemně oporou. Současně dohlíží na to, aby manžel pravidelně jedl. A Čestmír, který připouští, že se pohybuje často za „hranou“, když příliš cvičí a téměř nejí, říká, že právě manželka Hana přinesla do jeho života balanc a stabilitu. A on se i díky ní začíná zlepšovat. Naopak herec Daniel Krejčík připustil, že jeho boj s anorexií byl pro vztah s partnerem Matějem Stropnickým velkou zkouškou. Jeden z přizvaných odborníků, psycholog Jan Kulhánek, který se ve své praxi specializuje mimo jiné na poruchy příjmu potravy u mužů, doplnil, že právě tyto potíže velmi často vedou ke konci vztahu. 

Každý díl je postaven na známé osobnosti, která mnohdy překvapivě své tělo a svůj vzhled vnímá problematicky, případně  ho s nimi konfrontuje okolí nebo veřejnost. Tyto osobnosti jsou pak ve dvou dílech doplněny příběhy veřejnosti neznámých mužů, které téma dokreslují z jiných perspektiv. Nezaměstnaný absolvent vysoké školy Ondra, který od dětství slýchá, že je příliš drobný, připouští, že si až nyní uvědomuje, že někonečné poznámky jeho rodiny nebyly v pořádku a zanechaly šrámy na jeho vnímání sebe sama. Majitel malého fitka na okraji Prahy Lukáš zase popisuje svůj život v extrému, kdy se coby malý muž snaží nabrat sto kilo svalů. Jeho svěřenec Petr vysvětluje jako trans muž proměny vztahu ke svému tělu i představy, jak má podle něj muž vypadat. Majitel instagramového účtu @danny_prague zase vysvětluje, proč vytváří virtuální profil krásného úspěšného čtyřicátníka, který neodpovídá realitě jeho života.

Prvotní koncept Hrany je odlišný od podcastové série Sádlo Ridiny Ahmedové vysílané rovněž na Radiu Wave, která na základě otevřené výzvy přinesla anonymizované výpovědi desítek žen mimo jiné také s body shamingem. Reakce na Hranu, které se ke mně dostávají nebo kterých si všímám na sociálních sítích, jsou z naprosté většiny pozitivní. Krom mužů, kteří mi píší o svých podobných zkušenostech a oceňují, že i pro ně toto téma někdo otevřel, mi napsala například žena, jež děkovala za svého otce, nebo naopak ostravský otec, který má strach o svého syna, jenž podle něj přespříliš cvičí. Objevují se ale i reakce, které vyjadřují upřímné zklamání, někdy až naštvání ze strany některých mužů. Ne že by vnímali podcast na podobné téma jako zbytečný, uvádějí ale, že se v něm nedokázali najít. Teaser v nich vzbudil očekávání, které samotný podcast nenaplnil. Řešil z jejich pohledu totiž jen krásné slavné muže a na obyčejné „normální” Čechy, kteří by populaci reprezentovali lépe, prý zapomněl. A oni tak se svými pocity a problémy zůstávají nadále osamoceni. Jiní naopak zmiňují, že jsem se zaměřil (zcela záměrně) jen na jeden aspekt body image, tedy váhy a tvaru těla, a nechal jsem bez povšimnutí další témata, která do životů mužů zasahují – například výška, vlasy, velikost penisu nebo ochlupení. A oni si tak prý na řešení vlastních traumat musejí, někdy poměrně podrážděně, ještě počkat.

Kromě toho, že jsem já jako autor tyto posluchače zklamal, to však ukazuje jednu důležitou věc. Přestože mám pocit, že o tomto tématu není většina mužů připravena otevřeně mluvit, ocenili by vidět nebo slyšet příběhy těch, kteří prožívají podobné peripetie jako oni sami. Dodal by jim odvahu i pocit, že v tom nejsou sami. Maličkost, která ale dokáže měnit životy. Moje podcastová série Hrana jejich potřebu neuspokojila, věřím však, že je hozenou rukavicí pro další tvůrce i novináře. A možná i pro mě samotného. Hlad tu očividně je.