Jak jsem se stala partyzánkou

Už od dětství jsem měla v oblibě tajuplné babiččino vyprávění o příbězích mého pradědy z války. Jmenoval se Ján Lacko a byl to romský partyzán. Za účast v povstání byl zajatý a odvedený do pracovního (nejdříve koncentračního) tábora v Dubnici nad Váhom a jeho šestičlennou rodinu vystřílelo gestapo v lese.

Příběh pradědy ovlivnil osud mojí rodiny a hluboko se otiskl i do mého života. Mnoho příběhů z druhé světové války se pomalu vytrácí a na ještě více z nich se úplně zapomnělo. Naštěstí tomu tak nebylo v mojí rodině. Stala jsem se nositelkou vzpomínek, které mi vyprávěla moje babička, a cítím velkou odpovědnost předat je dál.

Rozhodla jsem se odhalit význam partyzánského boje a mého pradědy i dalších romských partyzánů. Vracím se proto zpět do minulosti, abych setřela nánosy zapomnění z historie romské účasti v odboji za druhé světové války.

Jde mi především o to, abych mohla poukázat na Romy, kteří byli schopni bojovat za národní identitu. Romové se v dobách povstání sami považovali za Slováky a Čechy, případně za obyvatele Československa a bojovali za svoji zem. Tento historický moment zásadně vyvrací přetrvávající stereotypy, že se Romové necítí být doma v krajině, kde žijí, a že byli jen obětmi fašistických represí. Věřím, že se mi tímto filmem podaří tuto vytrženou kapitolu navrátit zpět do dějin a podpořit budování zdravého sebevědomí Romů.

Čtyři partyzáni a čtyřleté natáčení

Avšak nejde jen o film o Romech a pro Romy. Je to příběh slovenské, české a evropské kultury, jíž jsou Romové neoddělitelnou součástí. Se vzrůstající tendencí ultrapravicových názorů a rasistického smýšlení, které opět prosakuje do celospolečenského diskurzu, jako by opět bylo potřeba jména a skutky těchto zapomenutých hrdinů připomínat.

Poslední čtyři roky jsem trávila se svým štábem nespočet času na cestách napříč Slovenskem, Českem a Rakouskem při odhalování zapomenutých osudů romských odbojářů a partyzánů. Kromě příběhu mojí rodiny se ve filmu věnuji i dalším třem romským partyzánům, jejichž osudy se vzájemně prolínají. Mám velkou radost, že se nám film podařilo i navzdory komplikacím a těžkostem způsobeným pandemií v roce 2020 dokončit. Těším se, že po letošní úspěšné premiéře na německém festivalu Go East, kde snímek získal jedno z hlavních ocenění – Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity, budeme moct na podzim film  představit i českému a slovenskému publiku.