Jak mluvit (a uvažovat) o trans lidech

Přednáška, jejíž záznam je dostupný na YouTube kanále festivalu Mezipatra (také viz níže), mluví o základním rozdílu mezi pohlavím a genderem a vysvětluje, co přesně je transgender a s jakými mylnými představami je tento termín omylem zaměňován. Terminologie genderové identity je stále ne zcela jasně definovaná a prochází komplikovaným vývojem. Součástí aktuální kulturní války je například „správné“ používání předložek či dohady o vnější objektivitě, individuální diagnóze a autoritě osobního rozhodnutí. Tyto diskuze si spojujeme především s anglicky mluvícím prostředím a americkými komentátory, stejnou výzvou je však toto téma i pro Čechy a češtinu. Vždyť v poslední době byl tento problém několikrát politizován i v tuzemském prostředí, a to jak ze strany obhájců trans komunity, tak i konzervativních kritiků a populistů.

Genderová identita není nemoc ani úchylka

Akceptovat progresivní postoj LGBT+ komunity práva každého člověka na svou genderovou identitu je však jedna věc, zorientovat se v něm druhá. Dopustit se při vší dobré vůli omylu je pak velmi snadné. Například mluvit o procesu, jímž některé trans osoby procházejí na operačním sále, jako o „změně pohlaví“ může mylně zapříčinit představu o vazbě genderu k biologickému tělu – velká část trans žen a trans mužů přitom svou identitu vnímá jako neměnnou bez ohledu na svou biologii a operace podstupují jen proto, aby jejich tělo více odpovídalo jejich preferencím. Nejde tedy pro ně v žádném slova smyslu o „změnu pohlaví“, ale primárně o kosmetickou úpravu umožňující jim snáz žít se svou identitou. Takový rozdíl se možná pro nezúčastněného člověka jeví jako neškodný, mohl by však k operacím dotlačit i ty trans osoby, jež by o ně jinak neusilovaly, protože se cítí spokojené i přes nenormativní biologii svého těla.

Přednáška rozebírá další podobné omyly, jichž se novináři občas dopouštějí, například patologizaci života trans osob a pojetí tohoto stavu jako nemoci či úchylky. Problematická je i fixace na témata týkající se pohlavních orgánů při rozhovorech s transgender osobami či hodnocení úspěchu jejich tranzice neboli „přechodu“ podle toho, jak moc jsou nerozpoznatelné od svého „cis“¹⁾ okolí. Svádění hovoru na proces přeměny a na předchozí život je pro většinu trans osob celkově nepříjemné a dotýká se nejméně komfortní části jejich minulosti. Směřovat veškerou pozornost právě tam proto většinou nepovede k oboustranně příjemné konverzaci. Trans osoba se při své identifikaci nesoustředí na změnu, kterou si prošla, ale na život, jaký žije.

Ne vždycky Most!

S fixací na přeměnu tranzici a biologické rozdíly je spojena i sexualizace trans osob a jejich fetišizace. V dnešní společnosti platí, že první kontakt s trans osobami probíhá pro většinu lidí – tedy především mužů – na pornostránkách, kde kategorie „shemale“ (vnímaná jako pejorativní pojem) nabyla u cis heterosexuálů nebývalé obliby. Druhou tváří tohoto uvažování je snaha o pozitivní vykreslení transgender osob skrze hyperúspěšné plnění genderových norem, jako tomu bylo například v seriálu Most!, kde je trans žena Dáša se svým genderem papežštější než papež a je víc žena než všechny ženy okolo ní, především co do sex-appealu. Klást takové nároky na nesmyšleného člověka může vést leda k pocitu selhání. Přestože mnohé trans ženy a v menší míře trans muži skutečně mají tendenci důsledně plnit genderové role, neplatí to zdaleka pro všechny a mnozí to nepovažují za svou prioritu.

Vskutku není snadné se v jazyku a vůbec uvažování o této problematice zorientovat, avšak veřejné osobnosti jako jsou novináři, umělci či politici mají určitou morální povinnost se pokusit do ní nahlédnout, pokud se o ní chtějí veřejně bavit či o ní dokonce rozhodovat. Bude ještě dlouho trvat, než vznikne srozumitelný a pevný slovník, v tuto chvíli ho komunita stále ještě hledá. Dvouhodinová výše zmíněná  přednáška, jež je k nalezení na Youtube kanálu festivalu Mezipatra, a slovníček základních pojmů na platformě Trans*parent jsou nejjednodušším prvním krokem.