Jak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?

Rok 2020 přál dokumentům. Texty analyzující kinematografii se shodují na tom, že uzavření distribuce do karantény pomohlo zviditelnit menší, lokální a dokumentární filmy. Většina hollywoodských blockbusterů se do kin vůbec nedostala a neobjevila se ani online. Výraznějšího experimentování s nákladnějšími filmy na sítích bychom se měli dočkat teprve letos, kdy společnost Warner Bros. plánuje všechny své hity zpřístupnit také na platformě HBO Max. V loňském roce byly velké společnosti opatrnější. Během pár měsíců, kdy kina promítala, dostaly víc prostoru zejména menší produkce. Ty producenti a distributoři s větší ochotou vypouštěli také do virtuálního světa, kde z principu dochází k jisté demokratizaci.

Rozdíly mezi jednosálovými a klubovými kiny a multiplexy přestávají v online sféře platit. Cena za lístek je jednotná, tituly různých proporcí se jeví jako srovnatelně důležité. Nezávislí nebo dosud neznámí tvůrci se tak nemohli spolehnout na zavedený systém uvádění, pomáhající například pomocí slavnostních premiér, následných diskuzí a reflexí v médiích vyzdvihnout každý jeden film. V případě dokumentů, k nimž automaticky nesměřuje pozornost veřejnosti a publicistů a jejichž zviditelňování postupným budováním reputace představuje běh na delší trať, je tento kontext pro budoucí osud toho kterého díla stěžejní. Vzbudit zájem sales agentů a distributorů v online prostoru může být nesrovnatelně náročnější než naživo.

Diváci zavření v karanténě a odkázaní na online distribuci měli na druhou stranu k dispozici pestřejší nabídku a větší rozhodovací svobodu v tom, co zhlédnout. Nabízí se tedy otázka, jaké byly jejich volby v oblasti dokumentární tvorby. Právě dokumenty, nacházející se dlouhodobě spíše v outsiderské pozici a vnímané odděleně od hrané kinematografie, mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zkusíme zjistit s pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.

V zahraničí Loznica, v Česku chobotnice

Řada dokumentárních festivalů, včetně MFDF Ji.hlava a Jednoho světa, proběhla buď částečně, nebo bezezbytku online. V některých případech byl program úplně či alespoň z větší části dostupný zdarma (Academia Film Olomouc, Visions du Réel). Platformy jako MUBI nebo DAFilms tradičně nabídly svým předplatitelům množství autorských dokumentárních filmů. Neodmyslitelnou součástí festivalového ekosystému jsou již pár let také streamovací giganti jako Netflix a Amazon. Konkrétně čeští diváci mohli pohodlně vidět novinky Kirsten Johnsonové (Smrt Dicka Johnsona, 2020), Fredericka Wisemana (Radnice, 2020), Sergeje Loznicy (Státní pohřeb, 2020) nebo Viery Čákanyové (Bílá na bílé, 2020).

Přestože v zahraničí šlo o nejlépe hodnocené filmy roku, v tuzemských médiích se velké pozornosti nedočkaly. Na rozdíl od řady jiných, formou konvenčnějších, leč obsahem atraktivnějších celovečerních dokumentů a dokumentárních sérií, především z nabídky Netflixu. Ty by si přitom cestu k divákům zřejmě našly i bez „pomoci“ novinářů. Roli samozřejmě nehrála pouze neochota nebo nezájem filmových publicistek a publicistů, ale zřejmě také podfinancovanost online kulturních rubrik a časopisů, z nichž některé jsou navíc závislé na inzerci a počtu kliknutí a musejí si víc vybírat, čemu dát prostor.

Preference určitého typu divácky vděčných filmů, ať už kritiky sledovaných kvůli recenzím, nebo osobnímu vkusu, se projevila také v překryvu jejich žebříčků s hodnocením uživatelů Česko-Slovenské filmové databáze (ČSFD). Od nich nejvíce hvězdiček obdržely filmy David Attenborough: Život na naší planetě (Alastair Fothergill, Jonathan Hughes, 2020), V síti (Vít Klusák, Barbora Chalupová, 2020), Moje učitelka chobotnice (Pippa Ehrlichová, James Reed, 2020), Králové videa (Lukáš Bulava, 2020) a Příběh Beastie Boys (Spike Jonze, 2020). První tři zároveň obsadily zlatou, stříbrnou a bronzovou příčku v ČSFD přehledu nejlépe hodnocených filmů loňského roku bez ohledu na žánr. Moje učitelka chobotnice je společně s dokumentem Miluji tě, teď zemři (Erin Lee Carrová, 2019), uvedeným ovšem už předloni, jediným dokumentárním titulem mezi nejlepšími filmy vybranými moderátory mile puerilního filmového podcastu Čelisti na Radiu Wave. Redakce podobně zaměřeného fanouškovského webu Moviezone do své Top 10 žádný dokument nevybrala.

Široká dostupnost a divácká přístupnost nejspíš přispěla k častému výskytu filmu Moje učitelka chobotnice také v individuálních žebříčcích více než čtyřiceti kritiků, kritiček a dalších s filmem spjatých jedinců, kteří se zapojili do anket čtvrtletníku Film a doba a časopisu Cinepur. Zmíněna byla celkem čtyřikrát. Stejně tak české dokumenty Králové videa a V síti, rovněž populární mezi uživateli ČSFD. Ohlédnutí za počátky zdejšího rychlodabingu, formálně splývající s bezpočtem jiných nadšeneckých filmů o periferních oblastech kinematografie, a senzační průzkum temného světa internetových predátorů se propracovaly také do druhého kola hlasování Cen českých filmových kritiků. Králové videa získali dvanáct hlasů, V síti dvaadvacet. Environmentální film s Davidem Attenboroughem byl v anketách výše zmíněných periodik uveden jedinkrát, Příběh Beastie Boys ani jednou. Přesto je zřetelný překryv vkusu jednotlivých kritiků a masy uživatelů ČSFD, potažmo jejich shoda na tom, jak vypadá kvalitní dokument. 

U českých kritiků vedla Radnice

Autoři přispívající do Filmu a doby svými hlasy vynesli do první desítky pouze Wisemanovu čtyři a půl hodiny dlouhou Radnici. Mezi pěti nejlepšími filmy podle přispěvatelů Cinepuru žádný dokument nenajdeme. Ve výběrech jednotlivých účastníků a účastnic mají ovšem poměrně pestré zastoupení. Většina kritiků je navíc uvádí společně s hranými filmy, nikoliv separovaně. 

Dva hlasy obdržel v anketách Cinepuru a Filmu a doby již zmíněný Státní pohřeb, dokument o životě zatoulaných istanbulských psů Stray (Elizabeth Loová, 2020), experimentální Ozáření (2020) od Rithyho Panha, FREM (2019) Viery Čákanyové, Gunda (2020) Viktora Kossakovského, vítězný snímek ji.hlavské České radosti Nová šichta (2020) režiséra Jindřicha Andrše, Vlci na hranicích (2020) Martina Páva a dokufikce Bloody Nose, Empty Pockets (Bill Ross IV, Turner Ross, 2020), rekonstruující poslední noc v jednom lasvegaském baru před jeho zavřením. Třikrát kritici a kritičky zapojení do obou anket vyzdvihli precizní analýzu kapitalistických mechanismů Oeconomia (Carmen Losmannová, 2020), vypravěčsky a výtvarně podmanivou Metamorfózu ptáků (Catarina Vasconcelosová, 2020) a Aj Wej-wejovo svědectví o životě v uzavřeném Wu-chanu Coronation (2020), tedy tři filmy, které u nás byly k vidění zásluhou ji.hlavského festivalu. O jednu zmínku navíc si vysloužila lyrická Země medu (Tamara Kotevska, Ljubomir Stefanov, 2019) a filozofující Osobní život díry (2020) Ondřeje Vavrečky. Pětkrát došlo na Kolektiv (Alexander Nanau, 2019), investigativně rozkrývající děsivé poměry v rumunském zdravotnictví. Za favorita oslovených osob pak můžeme vedle Radnice označit esejistický deník Viery Čákanyové Bílá na bílé se šesti hlasy.

Na Radnici bychom často narazili také v zahraničních žebříčcích. Legendární francouzský časopis Cahiers du Cinéma ji zařadil dokonce na první místo své Top 10. Šlo nicméně o jediný dokument, který redakce vybrala. Přes sto odborníků a odbornic sledujících a reflektujících současnou kinematografii napříč světem se zapojilo do ankety britského magazínu Sight & Sound. Zásluhou jejich hlasů se do Top 10 dostaly dva dokumenty. Time (Garrett Bradleyová, 2020), dojemné časosběrné vyprávění o ženě bojující za propuštění svého manžela, jenž se stal obětí institucionálního rasismu, a hravý portrét s dotekem metafikce Smrt Dicka Johnsona. Film Time, který čeští diváci zatím neměli možnost legálně zhlédnout, nechybí ani v první desítce anglického časopisu Little White Lies a kulturního online webu Slant. Redakce Slantu na první místo vybrala Bloody Nose, Empty Pockets, na druhé Wisemanovu Radnici. Time byl devátý a desáté skončilo Pohoří snů (2019), kterým Patricio Guzmán uzavřel svou chilskou trilogii. Čistě dokumentární desítku, umožňující vyzdvihnout větší množství dokumentů, ale současně svědčící o přetrvávajícím vnímání dokumentů jako separátně existujícího filmového druhu, dal dohromady web IndieWire a časopis Rolling Stone.

Žebříčky a Oscaři

Většina ostatních zahraničních webů namísto sestavování kolektivních žebříčků poskytla prostor jednotlivým kritikům a kritičkám. V prvních desítkách velké části z nich byl k nalezení minimálně jeden dokument. Šlo přitom vedle výše uvedené Radnice a Dicka Johnsona převážně o tytéž filmy, které víckrát zmiňovali i jejich čeští kolegové a kolegyně: Bloody Nose, Empty Pockets, Gunda, Kolektiv… Moji učitelku chobotnici ovšem neuvedl nikdo. Z jiných dokumentů distribuovaných Netflixem si však dobře vedl Kripl kemp: Revoluce na kolečkách (James Lebrecht, Nicole Newnhamová, 2020). Ten, stejně jako většinu dalších filmů objevujících se častěji v zahraničních žebříčcích, mimo jiné Malířka a zloděj (Benjamin Ree, 2020), Mayor (David Osit, 2020), MLK/FBI (Sam Pollard, 2020) a Vítejte v Čečensku (David France, 2020), najdeme v užším výběru dokumentů se šancí na oscarovou nominaci.

Pro mnohé filmy objevující se opakovaně v českých i zahraničních žebříčcích platí, že se ještě vloni, tedy v roce své premiéry, objevily online. Geograficky, tematicky a stylisticky jde o velmi pestrý výběr, mnoho z nich nicméně spojuje již zavedené jméno autora či autorky: Wiseman, Kossakovsky, Johnson, Aj Wej-wej. U těch, za nimiž stojí zatím méně známí tvůrci, se jeví klíčové uvedení na některé prestižní filmové přehlídce typu Sundance (Bloody Nose, Empty Pockets; Time) či Berlinale (Vítejte v Čečensku). Když odhlédneme od nonfikční tvorby, v žebříčcích obecně převažují menší filmy, z nichž mnoho vzniklo mimo Spojené státy. Zastoupení samotných dokumentů ale oproti předchozím letům není nápadně větší. Možná proto, že v očích účastníků anket zkrátka nebyly srovnatelně dobré jako filmy hrané. Nebo možná proto, že s sebou proměna distribuční praxe nutně nenese změnu diváckých návyků a odbourání určitých předsudků.