Martin Šrajer doporučuje z Ji.hlavy

Filmy

Édouard Louis, transformace
Jeho autobiografické romány se staly literární senzací v domácí Francii i mnoha dalších zemích včetně Česka. Jak se ale z kluka z dělnické rodiny stal přední pařížský intelektuál? Jak vzpomíná na své dětství a přemýšlí o svém psaní? Portrét mladého umělce natočil režisér François Caillat, specializující se právě na portréty osobností francouzské umělecké scény. 

Feminismus WTF
Rakouská režisérka Katharina Mückstein je přesvědčena, že příčinou dnešních osobních i planetárních krizí je patriarchální kapitalismus. Lékem by tak logicky měl být feminismus. Jenomže který z nich je ten správný? Svůj barevný a uvolněný dokument pojala jako příručku pro začátečníky i mírně pokročilé.

Jiné tělo
Technologie deepfake, využívaná stále víc i dokumentaristy, může pomoct skrýt například identitu oběti trestného činu. Stejně tak ji lze zneužít k tomu, že něčí identitu odcizíte. To se stalo vysokoškolačce Taylor, která na internetu jednoho dne objevila svá falešná pornografická videa. Rozhodla se ponořit do temného světa digitálních dvojníků a vypátrat pachatele. 

Mládí
Význačný čínský režisér Wang Bing ve svém novém, takřka čtyřhodinovém opusu podává zprávu o městečku Zhili, které leží na západ od Šanghaje. Je jedním z center textilního průmyslu. Observační dokument z desítek každodenních okamžiků skládá obraz toho, v jak nedůstojných podmínkách tamější dělníci bydlí a pracují. 

Modlitba za armagedon
Norská režisérka Tonje Hessen Schei se pokusila odkrýt mechanismy oslabující americkou demokracii. Konkrétně se zaměřila na vliv evangelického fundamentalismu, jehož zástupci varují před koncem světa. Vinu přitom přisuzují muslimským přistěhovalcům nebo queer komunitě, čehož se ochotně chytají i pravicoví populističtí politici.

Naše tělo
Skoro tříhodinový dokument francouzské režisérky Claire Simon se odehrává na pařížské gynekologii a skrz různá vyšetření a zákroky vypráví emotivní příběh ženského těla. Od prvního sexu až po diagnostikování rakoviny. Činí tak střízlivým wisemanovským stylem, bez jakékoli sexualizace. 

Poznámky z Eremocénu
Ztráta biodiverzity, klimatická krize, sociální izolace. Poznámky z Eremocénu od Viery Čákanyové jsou intimní úvaha nad komplexními globálními problémy, která pronikavě reflektuje limity médií i lidské mysli. 

Republika soudců
Celovečerní verze šestidílného televizního seriálu podrobně mapuje brazilskou politickou situaci v několika posledních dekádách. Změna režimu, zavedení ústavy, stále mocnější soudní aparát. Kolážovitý film využívá archivních záběrů, televizních reportáží nebo fragmentů z hraných filmů.

Světloplachost
Slovenští režiséři Ivan Ostrochovský a Pavol Pekarčík svůj nový film, představený poprvé na festivalu v Benátkách, natáčeli v útrobách charkovského metra na jaře 2022. Statické záběry zachycují život, který byl kvůli válce převrácený naruby, přesto běží dál. I díky energií dětí, kterým autoři věnují zvláštní pozornost.  

Věčná paměť
Dojemný chilský dokument zachycuje vztah novináře Augusta Góngory a aktivistky a herečky Pauliny Urrutia. Zkouškou pevnosti jejich svazku se stává Alzheimerova choroba. Vzpomínky manželů bojujících s nemocí se prolínají s bolestivými vzpomínkami celé země. 

Všichni lidé budou bratři
Dokument Roberta Kirchhoffa nabízí trochu jiný portrét Alexandra Dubčeka. Představuje ho nejen jako komunistu, idealistu a sociálního demokrata, ale také jako docela obyčejného člověka s vlastními strachy, který právě svou lidskostí dokázal oslovit masy a pohnout dějinami.

Programové sekce, které neminout: 

Průhledná bytost: Pavel Koutecký
Jedna z retrospektivních sekcí přinese důkladný průřez dílem předního kronikáře polistopadového vývoje Československa (viz Zánik Československa v parlamentu nebo Občan Havel). Představeny ale budou také Kouteckého méně známé filmy ze sedmdesátých a osmdesátých let, např. Maximalisté v mikrosvětě, sledující vědce z brněnského Ústavu přístrojové techniky.

Československý filmový fejeton
Samostatnou sekci si vysloužil žánr filmových fejetonů, který představoval oblíbenou formu dokumentárního zaznamenávání všední reality zejména v šedesátých letech, kdy své nejsvobodnější (a často i nejvtipnější) filmy natočili Radúz Činčera, Jiří Papoušek, Miro Bernat nebo Václav Táborský. 

Průhledná bytost: Václav Táborský
Dokumentarista Václav Táborský bude zároveň další z „průhledných bytostí“ jihlavského festivalu. Kolekce krátkometrážních snímků jej představí jako jednoho z průkopníků veristického stylu v českém dokumentu. Společně s ostatními členy skupiny ČAS významně přispěl k posunu dokumentární tvorby od inscenovanosti k autenticitě a hravosti.