Na cestě do pulzujícího neznáma

Držitel ji.hlavské Ceny za přínos světové kinematografii z roku 2014 Godfrey Reggio na 18. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava se ve své masterclass snažil podnítit přítomné k zamyšlení nad nejnepochopenějším a nejzávažnějším tématem posledních pěti tisíciletí – nad soužitím s technologií. Technologie není naším pomocníkem, my technologií žijeme. Stala se tak samozřejmou věcí, jako je vzduch, který dýcháme. Již si její přítomnost ani neuvědomujeme. Ač vidomí, nevidíme její očividnou všudypřítomnost. Na své cestě do pulzujícího neznáma ukázal, jak lidská řeč ovlivňuje náš pohled na svět, jak řeč ztratila schopnost jej výstižně popsat a jak se skrze optiku nekonvenčního snímku můžeme pokusit nahlédnout do tohoto nepostižitelného tématu. Středobodem je příběh beze slov. Nevnímáme ho poslechem. Spíše pohledem. Formou této skladby je v syntaxi zornice filmová báseň.

Autor letošní festivalové znělky a rodák z New Orleans za dobu více než třicetiletého působení na poli dokumentárního filmu nenatočil velké množství snímků – čtyři celovečerní tituly mu však stihly bohatě zajistit celosvětovou proslulost. Jedná se především o tzv. qatsi trilogii, složenou ze snímků Koyaanisqatsi, Naqoyqatsi a Powaqqatsi. Za nevyslovitelnými názvy, pocházejícími z jazyka indiánského kmene Hopi, se však ukrývá svébytný, průzračný dokumentaristický styl, který pro svou realizační náročnost nemá mnoho napodobitelů. Reggiovy audiovizuální eseje se zaobírají dopadem moderního světa na životní prostředí a jejich síla spočívá především ve spojení úchvatných obrazů s kongeniální hudbou minimalistického skladatele Philipa Glasse. Koyaanisqatsi znamená v jazyce Hopi „život v nerovnováze“. Střet urbanismu se třetím světem či tradicemi přírodních národů vyvstává v Reggiových filmech beze slov, pouze z napětí jednotlivých obrazů, zvuků a hudby.