O retrospektivách

Jsem zásadně proti retrospektivám. Domnívám se, že je to ten nejhorší způsob, jak přistupovat k dílu. Copak jsme kdy stvořili naši literární kulturu tím, že bychom za jeden týden zhltnuli kompletní dílo jednoho autora? Na tomto příkladu (a na festivalech, propagacích filmu atd.) vidíme, na jaké scestí se film dostal. Vzpomínám si, jak jsem po válce na Avenue de Messine vytvořil svou pomyslnou filmotéku: Langlois promítal změť filmů a bylo jen na nás, abychom zde učinili objevy a ty pak ukazovali našim přátelům. Vedle neopominutelných postav pomalu vznikala malá tajná uskupení obdivovatelů Barneta či milovníků Borzageho, a tak byla nakonec jedinou a opravdovou retrospektivou naše paměť.

Navzdory tomuto výroku Chrise Markera uspořádal MFDF Ji.hlava v roce 2007 velkou retrospektivu jeho díla. Českému diváku představil tyto snímky, mnohé v české premiéře. Jde zároveň o přehled důležitých mezníků autorovy více než půlstoleté tvorby.