VR díla vztažená ke skutečnosti

VR zóna se pomalu stává standardem všech filmových festivalů a ten jihlavský ji zařazuje do svého programu už čtvrtým rokem. Jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá její kurátorka Andrea Slováková inspiraci pro sestavování festivalového programu? 

Jak se profiluje vzhledem k ostatním VR zónám a festivalům? Co je typické v tomto ohledu pro Ji.hlavu?

Podoba VR zóny v Jihlavě odpovídá rozšířeným modelům z velkých festivalů anebo specializovaných přehlídek: máme tedy VR kino i interaktivní zážitky. Náš specifický profil je především ve výběru děl, v jejich obsahu a estetických strategiích. Díla, která se v Jihlavě prezentují, pracují se zjevnými referencemi k realitě, přičemž jejich výběr zkoumá a ukazuje, jakými postupy a způsoby se tvůrci VR děl ke skutečnosti vztahují. Podobně jako ve filmovém programu hledáme invenční, hybridní, odvážné, nové způsoby, jak realitu audiovizuálně ztvárnit. I ve VR programu jsou díla od „klasických“ dokumentů, které se však odehrávají ve 360° prostoru kolem diváka, přes sebereflexivní zkoumání uměleckých forem po rozjímavá či lyrická díla zabývající se abstraktnějšími otázkami. Podstatný důraz je kladen na stylistickou i stylovou různost – stylistickou, co se týče práce s výrazovými prostředky a budování světa díla či narace, a stylovou, pokud jde o rukopisy výrazných autorů. 

Diváci mají ve VR zóně dvojí možnost – buď se posadí do VR kina, kde běží čtyři komponované pořady, anebo mají možnost vstoupit do šesti interaktivních instalací v prostoru DKO vedle VR kina. Jak se liší tyto dva zážitky? Jakým způsobem může divák interaktivně proměňovat tato díla?

Podoby a možnosti interaktivity jsou opravdu velmi různorodé – od jednoduchých možností dotekem, pohybem či hlasem posouvat virtuální objekty nebo ovlivňovat podobu prostoru přes pohyb v různých větvích vyprávění až po vlastně herní postupy řešení „záhad“ či překonávání překážek za účelem vstupu do další části světa díla. Právě způsoby a podoby interaktivity jsou jednou z oblastí, v nichž se VR tvorba prudce vyvíjí, inovuje a kde experimentuje a objevuje. Další takovou zkoumanou a rozvíjenou oblastí je integrace VR zážitku do díla, které pracuje s architekturou a scénografií prostoru či živými divadelními, hudebními a tanečními prvky – což vede k velkým výpravným produkcím zahrnujícím konvence audiovizuální a performativní tvorby. Takováto díla zatím v Jihlavě, především kvůli náročnosti jejich realizace, a tedy obřím rozpočtovým nárokům, neuvádíme. Avšak i tento rozměr VR tvorby reflektujeme – vloni třeba dílem Unrest a letos zážitkem Re-Animated, v němž divákův prožitek přírodního prostředí, které prozkoumává, podporuje i upravená podlaha, kde stoupá po kůře stromů.
 

Přinášíte letos řadu VR děl, oceněných na filmovém festivalu v Benátkách. Je to klíčový festival, odkud čerpáte inspiraci při sestavování programu? Jaké další festivaly či přehlídky jsou pro vás jako pro kurátorku inspirací?

Zatímco festival v Cannes se ve vztahu k VR vydal především cestou prezentace a propagace technologií a jejich VR zóna je z velké části průmyslovým veletrhem, kde se návštěvníci dozvědí možnosti záznamové i prezentační techniky, festivaly v Benátkách, Sundance a Tribece sledují především tvůrčí vývoj obsahů vytvářených v médiu VR. Během roku sledujeme VR díla prezentovaná na prakticky všech festivalech, které takový program dnes nabízejí. Avšak většina těch technologicky i esteticky inovativních je prezentována i na těchto třech velkých festivalech. Benátky pak i na VR program uplatňují premiérovou politiku, a proto když chceme návštěvníkům jihlavského festivalu ukázat i nejnovější díla, je v našem programu také několik děl z posledního festivalu v Benátkách. 

Jak je to s českými VR díly, které jsou v přehlídce zastoupeny minimálně?

V ji.hlavském VR kině je 360° dílo, které vzniklo na brněnské FAVU. Diagnóza: enviromentální žal je konceptuální film, v němž studenti promýšlejí možné důsledky klimatické krize a zároveň svoje reakce na ni, své prožívání a vzájemnou komunikaci a pochopení úzkosti z ní plynoucí. Vloni jsme uvedli VR dílo z produkce českého rozhlasu s názvem Projekt ´68 a v minulosti třeba dílo Marie Joudové. V Česku je několik firem, které kromě komerčních VR prezentací spolupracují i na vzniku VR děl. A především tato díla vznikají i na filmových a výtvarných školách – nejvýrazněji se této tvorbě věnuje právě FAVU.