Zahlédnete-li vlka, dívejte se. Je to spojenec
Jaké zvířecí příběhy skrývají divoké lesy slovenských Karpat, domov největší populace vlků v Evropě? Pomocí sběru dat z automatických kamer a terénního pozorování hledají tvůrci poľanskou smečku vlků obecných. O vzniku snímku Vlci z Poľany, který je součástí česko-slovenské soutěže na AFO, píše režisér Rastislav Dobrovodský.
Jde o poslední, třetí část trilogie Divoká Poľana. Celou sérii jsme natáčeli s bratrem v koprodukci s RTVS v letech 2022–2024. Rozhodnutí natočit filmy o Poľaně bylo naším dávným snem. Toto pohoří, přesněji pradávný vulkán, zná jen málokdo – turistů či milovníků přírody sem zavítá jen hrstka. Spíš než turistu tu potkáte medvěda. Poľana je skutečným klenotem, pokud jde o výskyt divokých zvířat. A má v sobě ještě něco víc. Něco, co vás při první návštěvě uchopí a už nikdy nepustí. Je to její genius loci. I my s bratrem jsme mu propadli hned napoprvé. A drží nás dodnes.
Ukázat vlky v pozitivnějším světle
Když jsem psal scénáře k jednotlivým částem trilogie, věděl jsem, že se chci věnovat i šelmám. Zároveň mi ale bylo jasné, že je natočit nebude vůbec jednoduché. Obzvlášť zachytit vlky, kteří nemají zrovna nejlepší zkušenosti s lidmi. Pytláctví vlků je stále aktuální problém, přestože vlk patří mezi chráněné živočichy. Navíc v poslední době na Slovensku opět zažíváme populistické snahy o zavedení jakéhosi kvótového lovu. Mám pocit, že se v myšlení vracíme snad až do předminulého století.
Mým cílem proto bylo tato – pro mnohé až ostrakizovaná – zvířata ukázat v jiném, možná i trochu pozitivnějším světle. Změnit zažité stereotypy není snadné. Dá se to důslednou komunikací, ale podle mě velmi dobře i prostřednictvím audiovizuálního díla. Posuďte sami – nevzbudí ve vás pohled na dovádějící štěňata pejsků pozitivní emoce? S vlčími mláďaty to musí fungovat podobně. Tak je pojďme natočit! Ale kde je najít? Kolik lidí je už vůbec vidělo v přírodě?
Dobrodružné noci
Přestože nám s trilogií často nezištně pomáhala spousta kamarádů, nejvíc času v terénu jsem strávil se svým mladším bratrem Romanem.
Velkou pomocí při hledání míst, kde natáčet – tedy kde se vlci pohybují – byly automatické monitorovací kamery (fotopasti). Ty pracují dvacet čtyři hodin denně. Jejich výstup se sice nedá použít do profesionálního filmu, jaký jsme chtěli natočit, ale ukázaly nám, která místa mají potenciál – kde má smysl strávit čas i s těžkou filmovou technikou. Když už jsme ty „kamerové a stativové závaží“ vynesli hluboko a vysoko do hor, byla by škoda je ten samý den zase snášet zpátky. A tak jsme tam často trávili nejednu dobrodružnou noc. Letní bouřky vysoko v horách jsou podle mě mnohem větším nebezpečím než všichni tamní medvědi dohromady. Velkým rizikem pro návštěvníky lesů jsou i klíšťata. Vlka se ale bát nemusíte – vůbec.
Nejvíc nám však pomohl jeden náš kamarád a ochránce přírody, který se dlouhodobě věnuje šelmám. Díky němu jsme se dostali až do blízkosti doupěte s malými vlčaty.
Vlci z Poľany jsou vlastně náš příběh hledání a objevování. Zároveň je to moje výpověď o tom, že vlci nejsou naši nepřátelé, ale naopak – naši spojenci. Mají totiž s námi lidmi mnoho společného. A proto – pokud někdy budete mít to štěstí a zahlédnete v lese vlka, dívejte se. Je to nádherný pohled na úžasného tvora.
