Znovuprožívání jako důkaz hrdinství

Dokumentaristka Inna Sahakyan se ve snímku Aurora’s Sunrise poprvé přiklonila k formě animovanému filmu, a to z prostého důvodu – podle jejích slov má animace mnohem širší spektrum možností, jakými lze příběh a samotná témata divákům vyobrazit. Nejde však jen o animaci, Sahakyan ji doplňuje o historické záběry samotné Aurory Mardiganian, v nichž vzpomínala nejen na arménskou genocidu. Tyto záběry jsou zásadní pro pojednání o tématu, animace je ale doplňuje o další způsoby reprezentace a film se tak stává z tohoto pohledu plastičtějším. Animace dokáže kruté výjevy genocidy, kterou prožíváme ve filmu společně s Aurorou, zmírnit, a přesto svým způsobem rekonstruovat.

Dobové záběry společně s animací rekonstruují příběh genocidy, před kterou Aurora utekla do Ameriky, kde také chtěla najít svého bratrance. Ve Spojených státech lidi zaujal její příběh, a tak ho Aurora společně s novinářem Henrym Leyfordem Gatesem následně sepsala ve formě knihy Ravished Armenia, na jejímž základě vznikl v roce 1919 film Auction of Souls,¹⁾ který se stal v USA velkým hitem a v němž Aurora hrála sama sebe. Stala se ve své době dokonce hereckou star. Ze snímku se však dnes dochovalo jen torzo, které se zčásti objevuje právě i ve filmu Aurora’s Sunrise. Aurora s filmem ustavičně jezdila na různá promítání, aby vyprávěla o ohavnostech, kterých se Turci na arménském národě dopustili. Svá traumata tudíž znovu a znovu prožívá ve svých vzpomínkách, ať už se jednalo o její vyprávění, sledování svého filmu či při jeho natáčení, kvůli čemuž se také při svých cestách s filmem zhroutila. Joram ten Brink ve svém textu pojednávajícím o rekonstrukci násilných historických událostí ve vztahu s dokumentárním filmem zmiňuje, že se při tomto aktu překrývá minulost a přítomnost.²⁾

Aurora tedy musí stále myslet na svá traumata z minulosti, minulost se pro ni tudíž neustále zpřítomňuje. Prolínání minulosti a přítomnosti vidíme i při práci s různými motivy filmu, kupříkladu jde o motiv červené bavlny, kterou vyráběl Aurořin otec ještě před počátkem genocidy. Vždy, když se Aurora dozví, že člen její rodiny zemřel, objevuje se červená bavlna, která propojuje záběry z přítomnosti se záběry vzpomínek na zemřelé. Postupně se ze zpočátku nevinně ustavené nitě červené bavlny stává symbol krveprolití, který současně evokuje šťastné vzpomínky, přičemž tento kontrast vytváří silný emocionální dopad na diváky.

Stejně jako červená bavlna i zacyklené rekonstruování arménské genocidy s sebou nese symbolické významy a emocionální efekt. Jelikož Aurora genocidou provází i diváky, minulost s traumatickými zážitky se skrze její vzpomínání zpřítomňuje také nám, což může silně evokovat nepříjemný pocit úzkosti. Současně diváky toto neustálé zpřítomňování způsobující nepříjemné pocity nutí zamyslet se nad současnými konflikty, ať už se jedná o válku na Ukrajině či konflikty mezi Arménií a Ázerbajdžánem. Respektive nad tím, aby se na minulost nezapomnělo a zpřítomnění traumatu, které s sebou nese, opravdu nenastalo. Na tuto skutečnost poukazuje samotná Aurora v archivních rozhovorech s historiky a badateli, což byl také hlavní důvod, proč se snažila se svou minulostí seznámit druhé. Inna Sahakyan v tomto záměru díky svému filmu efektivně pokračuje.