Zvuk dokáže postihnout komplexitu, která člověku unikala

Zvuková expedice se vydává do geotermální elektrárny Hellisheiði s několikakilometrovými vrty skrze tektonické vrstvy, poblíž které se zároveň testuje ukládání CO2. K ropnému vrtu v Žarošicích blížícímu se svému vytěžení. Do uhelné elektrárny Tušimice. K laguně Fjallsárlón, jež se naplňuje vodou z tajícího ledovce. K hydroelektrárně Búðarháls na kaskádě vodních děl, která nebudou mít vodu, až ledovce jednou zcela vymizí. Do aquaponické farmy Kaly, která k pěstování plodin vodu téměř nepotřebuje a půdu už vůbec ne. Do pastevní rezervace Milovice, v níž pobyt prastarých divokých plemen změnil pohled biologů na biodiverzitu. A k aktivní sopce Fagradalsfjall.

Na všech těchto místech provází filozofa Lukáše Likavčana fieldrecordisté se speciálními nástroji, jako je hydrofon, geofon nebo elektroucho. Cílem tohoto soustředěného “dotýkání se věcí na dálku”, jak Murray Schafer nazývá zkušenost poslechu, je uslyšet něco nového - protože právě to přivádí k novým idejím. 

Svéhlavé technologie

V historickém čase naléhavé klimatické změny je poslech míst, která pro nás určitým způsobem představují základní model nezbytných infrastruktur a ekosystémů současné civilizace, krokem k dalšímu prohlubování vnímání toho, čemu čelíme a s čím jsme nevyhnutelně propojeni. Zvuk dokáže poměrně plasticky prozradit například to, že pod kontrolou nemáme ani své technologie. Že nejsou jen námi ovládanými objekty, ale existují coby subjekty, ba postavy svého druhu, které se vyznačují jistou svéhlavostí. Podléhají mnohem více vlivům, než si zpravidla myslíme. Zvuk dokáže postihnout komplexitu, která člověku unikala.

Prostřednictvím zvuku zde technologie promlouvají o svých nezamýšlených důsledcích, a ekosystémy o spletitých vztazích. V hlubokých zvucích z podzemí slyšíme promlouvat geologický čas, ve vodě pod hladinou přehrady důsledky tlení organismů pro atmosféru. Nejrůznější hučení turbín a rotorů podávají svědectví o touze po čím dál větší rychlosti a účinnosti technologií, na jejichž pozadí ale zaznívají výstražné nepravidelnosti. Při poklidném vření pomalu se sunoucí lávy pohlcující vše živé můžeme promýšlet podstatu daru, který se má vždy oplácet, jinak zaniká jeho smysl posilování solidarity. Toto vše postupně mění pohled na vztah člověka a ne-lidského světa.

Jemné předivo zvuků ambivalentních míst

Zvuk coby fyzikální veličina nás svou téměř neomezenou prostupností upozorňuje, že vnímat svět kolem sebe coby shluk jasně oddělených entit je nepřípadné, a že jsme propojeni se vším ve velice jemném předivu. To má praktické implikace, které během soustředěného poslechu turbín, motorů, potrubí, vyživovacích kapilár či dechu divých zvířat promýšlí filozof Likavčan se svými souputníky. Navyklé příběhy průmyslové civilizace získávají díky zvuku vybraných ambivalentních míst nové vrstvy, které komplikují čtení minulosti, kladou netušené výzvy budoucnosti a proměňují domnělý svébytný status člověka v nový a zatím málo prozkoumaný.

Osmidílná série Future Landscapes bere posluchače na jednotlivá místa coby dodatečné členy výpravy. Mohou tak spolupřemítat o netušených procesech, na nichž se podílíme. Každá epizoda kombinuje množství detailních zvuků z daných lokalit, situační úvahy a dialogy bezprostředně zachycované v terénu po jejich poslechu, a autorský komentář provádějící širšími kontexty míst, technologií a jejich důsledků. Chceme vzbuzovat smyslovou citlivost vůči projevům světa, který spoluutváříme a který neustále proměňuje nás.