Zlatá mládež versus život v nižších vrstvách

Pětidílná docu-reality show Zlatá mládež by měla diváky bavit a zároveň jim podsunout i náměty k přemýšlení. V tom je půvab tohoto formátu. Zábava v docu-reality show funguje jako sladidlo u léku – diváka je tak možné ponouknout k přemýšlení nad tématy, kterým by se v případě klasického dokumentu zaručeně vyhnul.

Každé z pěti prostředí, do kterých jsme vrhli našich pět mladých Pražanů, má svá témata. Na jatkách jde především o uvědomění si ceny lidské práce i života zvířat, tedy o odhalení toho, o čem nám „spotřebitelům“ konzumní společnost umožňuje tak pohodlně nepřemýšlet. V Chanově je to pak korekce předsudků. Ve vojenském kurzu přežití prověřuje přímá zkušenost týmového ducha aktérů a důležitá je schopnost mladé generace vyrovnat se s mimořádnými válečnými podmínkami. V Českém Banátu v Rumunsku zase šlo o návrat k venkovským kořenům. Zdejší domov pro seniory byl místem přímé konfrontace se stářím druhých i s budoucností samotných aktérů.

Dlouho jsme se při přípravách přeli o název. Nakonec jsme zvolili Zlatou mládež. Chápeme jej však šířeji, než jako označení pro děti bohatých rodičů, i když i takoví se mezi našimi aktéry najdou. V poválečné Francii, odkud termín pochází ještě z doby Francouzské revoluce, jím označovali mladé lidi, kteří žili sociálně nezodpovědným životním stylem, jaký jim velkoměsto umožňovalo. Podobně lze definovat i naše protagonisty – mladé lidi zhýčkané životem v hlavním městě. Co je v Praze hýčká? Tak například pracují, ale mohou si díky metropoli vybrat, co budou dělat. V Praze se nikdy neocitnou v situaci, že musí vzít práci, která jim nevoní. To ale není samozřejmé kdekoliv jinde v Česku. To, co z nich ale skutečně dělá zlatou mládež, je fakt, že si tuhletu svou životní výhodu neuvědomují. Zlatou mládež v našem pořadu definujeme jako lidi sociálně vykořeněné životem ve velkoměstě – je jedno, zda jde o generaci Y nebo Z, zda utratí na jednom pátečním tahu 3 tisíce korun nebo 25 tisíc korun (v jejich případě vítězí spíše druhá cifra). Jsou to mladí lidé ze střední třídy s velkou důvěrou v sebe samé a s jasným hodnotovým žebříčkem – zaprvé užívat si, zadruhé užívat si a zatřetí užívat si. Všichni žijí ve velkoměstském skleníku, s hotovými názory a mnohdy i předsudky vůči lidem mimo svůj skanzen, to vše je ale neprověřené osobní zkušeností.  Naše postavy nepocházejí z nejvyšší třídy, ale ze střední, přesto se objevuje propastný rozdíl mezi naší zlatou mládeží a lidmi, se kterými se při natáčení potkávali, ať už na jatkách, nebo v rumunském Banátu. Netušil jsem, že ten rozdíl může být až takový.

Z natáčení v Chanově (zdroj: Česká televize)

Vybraní aktéři jsou výstřední nebo nepraktičtí nebo obojí. Pro docu-reality show ale mají jednu velkou hodnotu, a sice že jsou schopni verbální reflexe (tedy alespoň někdy). Renáto je excentrický homosexuál s touhou stát se hvězdou showbyznysu, Yeni je vicemiss Vietnam, Nicol je modelka z obálky časopisu, Michal studuje práva s nalajnovanou kariérou politika a Jiří se jako herec „proslavil“ hlavní rolí v jednom filmu a dabováním Rona Weasleyho. Mnohdy nás dostali tím, nakolik byli nepředvídatelní. Nejzákladnější problém skoro u všech nebylo ani tak to, co dělají, ale spíš jak u toho vypadají. Faktem je, že kamkoliv přijeli, způsobovali značné pozdvižení, křečovitý úsměv na tváři, dávivý kašel po zaskočení jídla a drobné infarkty.

O některé situace jsme přišli. Kamery bohužel nebyly u rvačky v nočním Chanově následující po zábavě, kde zazářil Renáto. Jiří Kocman se svým typickým asertivním způsobem odmítl podělit o hulení a dostal ránu do nosu. Skoro všichni místní chlapi se Jiřího zastali a útočníka zpacifikovali. Michal se jal zorganizovat po vzoru sicilské vendety trestnou výpravu, což mu naštěstí místní rozmluvili. Nicméně díky tomu Michalova popularita v Chanově vzrostla natolik, že jako mladý politik má v případě budoucí kandidatury v tomto regionu hlasy chanovských téměř jisté.

Nesmazatelnou stopu jsme také zanechali v Gerníku, což je největší z šesti českých vesnic v rumunském Banátu. Je to ráj na zemi. Tedy pro normálního smrtelníka. Poté, co naši protagonisté pozuráželi všechny, se kterými přišli do styku, zejména komentováním jejich příbytků a oblečení, snažil se Michal prolomit hustou atmosféru hrou na kytaru a písní v místní hospodě. Nezabrala tutovka jako Chinaski a překvapivě ani poetičtí Kabáti. Při sborovém zpěvu skladby Spěchám od Hanky Zagorové už nezůstalo jedno oko suché, tedy alespoň co se štábu týče, nebyly to však slzy dojetí. V místní kronice bude náš pobyt zřejmě dlouho převyšovat obavy z tureckých nájezdů, kvůli kterým zde byly tyto vesnice na hranici Rakouska-Uherska s tehdejší Osmanskou říší vytvořeny.