Satan Kingdom Babylon

Satan Kingdom Babylon poodkrývá skrze detektivní syžet jednu z možných pravd o záhadné smrti mladé dívky v losangelském hotelu Cecil, který se ve filmu objevuje i jako pozůstatek nekonkrétního amerického města postaveného v pouštní krajině… Tkanivem propojujícím jednotlivé lokace jsou představitelé nenávistných komunit ultrapravicových sekt v USA. Následující textové pasáže jsou cestovním deníkem a poznámkami Petra Šprincla, který v roce 2019 natáčel v USA společně se svou ženou Marií a kameramanem Janem Vidličkou.

Samotný film Satan Kingdom Babylon se oprošťuje od popisu a hodnocení dění, ale nechává diváka prožít detektivní příběh odkazující ke zdánlivé minulosti USA. V deníkových zápiscích Šprincl poměrně detailně popisuje setkání se zástupci vybraných sekt, kteří zrcadlí americkou realitu. Struktura textu má rysy zprávy či svědectví spolu s nástiny možných scénářů budoucího vývoje, přičemž jedno z reálných rozuzlení jsme viděli při útoku na Kapitol USA v lednu roku 2021.

Sobota 27/07/19 

Dallaská skupina IUIC dává na svůj Facebook příspěvek, že od 14 do 16 hodin budou kázat na svém obvyklém místě ve West Endu. Před 14. hodinou se na parkovišti za budoucí „kazatelnou“ zastavují auta, členové IUIC vystupují ven a začínají připravovat své sobotní kázání. Rozkládají na rohu mezi silnicí a tramvajovou zastávkou stolek, který následně zastřeší party stanem. Po bocích rozmístí dvě reprobedny a divoce ilustrované bannery. Členové jsou oděni do zářivých fialových trikotů se zdobným nápisem Israel United in Christ ve zlaté barvě, ladící se zlatými třásněmi na lemu. Za stůl se postaví jeden z členů IUIC, vezme do ruky mikrofon a spustí hlubokým hlasem: „Shalom, bratři a sestry.“ Po boku mu stojí další dva členové, vypadají jako ochranka mluvčího. Vzápětí vyjde najevo, že se při nekonečném čtení veršů z Bible musí členové střídat. Kolem stánku se jich pohybuje dalších šest, rozdávají letáky kolemjdoucím. Na přímou prosbu o leták odvracejí zrak a ptají se výše postaveného člena, jestli mi ho můžou dát, když jsem bílý. Nedají. Zkouším se ptát, jestli by mi mohli poskytnout rozhovor. Členové IUIC nechtějí komunikovat a tváří se, že jsou zaneprázdněni svým výkladem. 

Za kazatelnou v párty stanu se zatím z mikrofonu linou slova o dvanácti izraelitských kmenech, mezi které patří takzvaní černoši, Hispánci a původní obyvatelé Severní Ameriky. Dallaští černí židé se snaží svým učením napravit křivdu, oslovují a hledají potomky ztracených kmenů, s nimiž budou vládnout na zemi. Oslovují kolemjdoucí Afroameričany a Hispánce, z nichž většina je ignoruje, případně utrousí jízlivou poznámku směrem k jejich aktuálnímu projevu. V jejich kázání je zlo zosobněno bílými lidmi (ďábly), Židy (falešnými židy) alias představiteli Satanovy synagogy a kontinentálními Afričany, kteří je (jakožto pravé židy) prodali otrokářům. Vše je prokládáno nekonečnými citacemi z Bible, na které jsou naroubována rasistická, antisemitská i homofobní (antiLGBTQ+) prohlášení.

Během kázání dallaských členů IUIC, v němž se mísí dogmatické interpretace Bible s chaotickými prvky převzatými z judaismu, se na parkovišti za nimi začínají scházet představitelé konkurenční sekty černých izraelitů vyznávajících stejnou ideologii, ale jinou barevnost triček. Členové konkurenční party One Body mají na sobě černá trika s bílými třásněmi, nápisem One Body, symbolem sedmiramenného svícnu na levém rukávu a lva s korunou na rukávu pravém. Postávají, zdraví se s členy IUIC a chystají se převzít své místo v party stanu.

One Body je konkurenční partou, která ukazuje jednu z podstat radikálních teorií na americkém konzumním trhu: je to především dobrý obchodní artikl. Takže pokud nenávidíte bělochy, židy a kontinentální Afričany stejně jakou fialovou barvu, pak je tu pro vás řešení v černém trikotu One Body. V Dallasu je usazen nejvýše postavený představitel této sekty, biskup Yephtah Israel. Před 16. hodinou postává na parkovišti a kolem něj se shromažďují další členové. Zkouším jej oslovit s nabídkou rozhovoru. Netváří se moc nadšeně, ale nakonec je pro něj nabídka bílých lidí z východní Evropy, co s ním chtějí udělat rozhovor, zřejmě tak bizarní, že k němu svolí. Po dvou otázkách na něj volají členové jeho party, že IUIC už skončili a měl by se připravit na kázání v party stanu. Stánek prošel nepatrnými obměnami, jednu ilustraci lva u výpisu izraelských kmenů vystřídala druhá ilustrace lva spolu s Ježíšem s tmavou pletí a komiksovými válečníky.

Sobota 03/08/19

Boone County je hornická oblast, kde zalesněné kopce a skály skrývají bohaté zásoby zinku, olova, manganu a křemíku. Doly, chemičky a továrny lemují cestu vedoucí do Harrisonu, kde bylo domluveno setkání s Mikem Hallimorem, reverendem Kingdom Identity Ministries, který je jedním z nejaktivnějších distributorů rasistických tiskovin a propagačních materiálů v USA. 

Dominantou Harrisonu je kamenná budova místního soudu, kolem které se rozkládá park uzavřený ze všech stran historickými budovami. V severovýchodním cípu parku je altán, který Hallimore zvolil jako místo setkání.

V osamění, bez kazatelny či prostoru ke shromažďování na svém pozemku nedaleko od Harrisonu připravoval Hallimore po nocích tiskové materiály, kázání pro své lokální white power radio a psal texty na svůj bizarní web. Napříč neonacistickou scénou je Hallimorovo jméno známo i díky propagaci white power kapel prostřednictvím CD s jejich hudbou rozdávaných na veřejných školách po celých státech. Mezi jeho záliby patří udržování korespondence se členy vězeňských neonacistických gangů. Svou vytrvalou činností se Hallimore stal jedním z hlavních ideologů Křesťanské identity, náboženského hnutí, které hlásá takzvanou dvoudomou identitu (two-seed identity). Na prvním místě stojí bílý křesťan, který je od Boha obdařen spirituální duší, tj. duší, která může komunikovat s Bohem a je na vyšší úrovni duchovního bytí. Opakem, tedy ďábelským semenem pocházejícím od hada z rajské zahrady, jsou podle učení Křesťanské identity Židé. 

“Hallimore působí distingovaným dojmem, ale z jeho rtů se derou ty nejodpornější rasistické věty.”

Od 90. let 20. století, kdy bylo hnutí Křesťanské identity na svém vrcholu, počet jejich přívrženců klesá. Je velmi obtížné přesně kvantifikovat počet stoupenců, protože vyznavači tohoto hnutí jej praktikují doma a na neveřejných místech; řada vědců a odborníků ale odhaduje, že v USA je až 50 000 věřících. Tato ideologie je nejrozšířenější verzí náboženského vnímání mezi bělochy s ultrapravicovým a rasistickým smýšlením. 

Hallimore působí distingovaným dojmem, ale z jeho rtů se derou ty nejodpornější rasistické věty. Během řeči se mu v koutku úst tvoří pěna. Celou dobu na něj dosedají mouchy, takže působí jako tlející duch doby dávno minulé. Po necelé hodině se u altánu objeví pár, mladá žena a statný muž. Hallimore je zve nahoru do altánu a představuje je jako svou sekretářku a jejího manžela. Ti se postaví z každé strany jako tělesná stráž kolem svého vůdce a spořádaně přitakávají. 

Po skončení rozhovoru přináší Hallimore spousty letáků a prospektů. Mezi nimi je například příručka Boží odpověď na ženskou otázku: Ženská Bible, brožura Rasová odlišnost: Více než jen na povrchu, komiksové zobrazení božích zákonů, Hallimorovy webové stránky vytištěné na barevném papíře a nejrůznější verze objednávkových formulářů na audiokazety, videokazety, knihy a další materiály. Před rozloučením, mimo záznam, začne polohlasně vykládat příhodu o tom, jak jeho bývalou manželku posedl ďábel a ona měnila podobu v divoké zvíře. 

Ještě než se rozloučíme s Hallimorem, ptám se ho, jestli neví, kde sídlí Christian Revival Church, kterou vede vůdce místnístního Ku-klux-klanu – Thomas Robb. Hallimore se jen usměje a odpoví: „Myslíte Robba, kterému přezdívám Ku-Klux-Clown? Toho najdete někde v Zincu, nebo se zeptejte támhle v barber shopu, patří jednomu z členů Klanu.“ Ukazuje na nedaleký barber shop, u kterého vlají konfederační vlajky. V holičství nikdo není, proto se vydávám podél řeky Crooked Creek na východ do bývalé důlní osady Zinc. Jak název napovídá, dominantou a důvodem existence osady byl místní důl na zinek. Osídlení sestává z několika jednopodlažních dřevěných domků, obytných přívěsů a pobíhajících psů. Uprostřed osady stojí trouchnivějící kostel a hned za ním zarostlá plocha s rezavým basketbalovým košem. Od místního rezidenta dostávám radu, jak se dostat k místu, kde sídlí místní Ku-klux-klan a jejich pastorství Christian Revival Church. Cesta se z úzké asfaltové silnice mění v prašnou cestu, kterou křižují brody a obklopuje hustý dubový les. V něm se skrývá dřevěná brána s nápisem Christian Revival Centre. Po výstupu na vrchol kopce se před námi otevře prostranství, jemuž vévodí vlajkořadí střídajících se vlajek USA, Konfederace a Ku-klux-klanu. Nalevo stojí přízemní dřevěná budova natřená bílou barvou s červenými dveřmi, nad nimiž je umístěn znak Ku-klux-klanu – bílý kříž s rudou kapkou krve uprostřed. Za ní se tyčí dvoupatrová dřevostavba a úplně vzadu jednopodlažní dřevěná budova sloužící jako modlitebna.

Neděle 04/08/19

V 11 hodin se koná bohoslužba, na které je podle oficiálních stránek Christian Revival Church vítán kdokoliv. Thomas Robb je překvapen, že přicházíme o tři hodiny dříve, již na bohoslužbu, ale s koženým úsměvem na tváři nás vítá a zároveň bere stranou, kde nás varuje, že pokud budeme pořizovat jakýkoliv záznam z bohoslužby, už se s námi dále nebude bavit. Procházíme chodbou, kde se shromažďují účastníci dnešní mše. Nevelké modlitebně dominuje kazatelna s americkou vlajkou přes celou zadní stěnu a dřevěným řečnickým pultem s vyřezávaným křížem. Na levé straně místnosti je zavěšena velká vlajka Ku-klux-klanu, pod ní stolek s klanovými novinami Crusader a okolo nástěnka s fotografiemi z obřadů pálení křížů a ze setkání Ku-klux-klanu. V prostoru je vyskládáno 32 židlí do čtyř řad s úhlednou uličkou uprostřed. Usedáme do zadní lavice. Thomas Robb ihned nastoupí se svou plamennou řečí, v níž lze identifikovat principy ideologie Křesťanské identity. V jeho kázání se tak objevují zmínky o ztracených izraelských kmenech, které putovaly přes Kavkaz, aby se usídlily v západní a severní Evropě, či o synagoze Satana a ďábelských plánech židovského spiknutí. Osazenstvo bohoslužby tvoří pár místních farmářů, několik veteránů a skupina white power motorkářů. Na konci proslovu pozve pastor Robb na pódium dvě blonďaté modrooké holčičky v bílých šatech, které představí jako své vnučky, poblahopřeje jedné z nich k nadcházejícím narozeninám a společně pak všichni pějí karaoke verzi písně Soldiers of Christ, Arise.

Po obřadu se koná společný oběd, na kterém si členové Ku-klux-klanu pochutnávají na mexickém burritu a tacos. Vedle mě si sedne starší pán s čepicí s nápisem Vietnam Veteran, během pojídání své porce mi vykládá o tom, jak je připraven schovat se do blízkých jeskyní a s puškou v ruce bojovat proti Yankeeům. Pak se zadívá na mou ženu a pošeptá mi: „V životě jsem viděl hodně žen, ale musím říct, že tvá žena je 100% bílá izraelitská žena.“ V rozpacích vycházím raději ven z kostela, kde potkávám pomocníka Thomase Robba, jemuž jsem začal přezdívat Hunter, jelikož jeho jméno neznám. Muž s lehce nedůvěřivým pohledem v pracovním oblečení stojí u svého pick-upu, na němž má nápisy varující před bílou genocidou.

Na podzim 2013 se v Harrisonu objevil žlutý billboard s černým nápisem „Antirasista je kódové slovo pro antibělocha“, který upnul pozornost celostátních médií na toto zapomenuté město na severu Arkansasu. Stál za ním Thomas Robb, který v 80. letech převzal vedení organizace The Knights of the Ku-klux-klan od dlouholetého vůdce klanu Davida Dukea, který používal titul Imperial Wizard. Robb začal používat místo tradičního titulu označení národní ředitel, snažil se klan reformovat: omezil tradiční nošení kápí i rituálů a nahradil je zasíláním audiokazet umožňujících členům postupné levelování – sbírání zkušeností a posouvání se na žebříčku klanu. To se tradičnější frakci KKK nelíbilo a následně byl Robb obviněn ze zpronevěry 20 000 dolarů. Poté se národní organizace klanu roztříštila do různých frakcí s lokálním dosahem. Robb přejmenoval tu svou na Knight's Party a začal provozovat její marketingově laděnou verzi. V jeho podání klan údajně nikoho neohrožuje, není proti nikomu, jen se stará o zájmy svých bílých lidí. Tato obranná rétorika obecně přešla do popředí v novém tisíciletí, kdy byly neonacistické skupiny po radikálních 80. a 90. letech 20. století na ústupu.

V kanceláři Ku-klux-klanu za červenými dveřmi sedí v modré místnosti Thomas Robb a s úsměvem podomního prodavače vysavačů kliká kuličkovým perem. Vypráví historku o tom, že kuličkové pero určitě nevynalezl černoch, protože bychom o tom zcela jistě slyšeli v Měsíci černošské historie. Vzápětí dodává, že se cítí být utlačován, když není oslavován Měsíc bělošské historie – on jen chce bránit své tradice, hodnoty a lidi. Nenávistné ideologie halí Robb do roucha boje o své vlastní přežití. Během rozhovoru se snaží vyhýbat kontroverzním tématům, jeho odpovědi jej neustále vykreslují jako ochránce bílé rasy. Zapáleně mluví o svých plánech s největší budovou na pozemku, v níž chce zřídit Muzeum bělošského dědictví. Rozhovor přerušuje Robbova dcera Rachel, která přinesla do skladu za místností vyprané bílé košile klanu.

Úterý 06/08/19

Ráno se probouzíme v motelu Day's Inn v Mountain View pokousaní od štěnic. U vypuštěného bazénu uprostřed motelového komplexu zastavuje nenápadný Nissan a z něj vystupuje podsaditý muž středního věku s brýlemi, bradkou a potetovanými pažemi. Odsunu mrtvého švába od dveří a pozdravím se s Billym Roperem, profesionálním rasistou, který se do světa nenávisti už narodil: jeho otec i děda byli členové Ku-klux-klanu. Sám Roper dlouhá léta působí na neonacistické scéně, proslul svou činností v organizaci Národní aliance (National Alliance), kde se snažil sjednotit bílé supremacisty napříč celými Spojenými státy. Po rozkolech v organizaci dobrovolně odešel a založil White Revolution, která byla koncipována jako skupina sdružující všechny aktivisty oddané „čtrnácti slovům“, která proslavil zesnulý terorista David Lane: „Musíme zajistit existenci našeho lidu a budoucnost pro bílé děti.“ V roce 2011 činnost skupiny White Revolution ukončil s uznáním svého selhání a připojil se ke Ku-klux-klanu Thomase Robba.

Po přivítání navrhuje Roper uskutečnit rozhovor v místním parku s přírodním amfiteátrem. Jeho vystupování je na první pohled mnohem vstřícnější než u předchozích dvou bělošských radikálů Thomase Robba a Mikea Hallimora. Zmiňuje, že je bývalým středoškolským učitelem historie a zeměpisu, ale nebyl na škole tolerován pro své názory. Připadá si jako psanec, který píše knihy o alternativní realitě s prvky sci-fi, jimiž financuje své hnutí Shield Wall Network. Roper se jako představitel mladší generace ultrapravicových nacionalistů přirozeně pohybuje v prostředí internetu a sociálních sítí, skrze něž se snaží sjednotit roztříštěnou white pride scénu. Shield Wall Network slouží jako platforma pro prezentaci filozofie bílých separatistů, v níž je patrný vliv učení Křesťanské identity. Roper je vlivnou postavou white pride scény kvůli svým aktivitám jako pořádání demonstrací, hostování v podcastech a debatování v alt-right youtubových pořadech. Shield Wall Network má ve svém znaku řecké písmeno lambda (Λ) odkazující na štíty sparťanských vojáků bránících se přesile Peršanů v bitvě u Thermopyl. Roper tuto historickou apoteózu sparťanského mýtu reinterpretuje v intencích myšlenky white genocide: „Dualita sítě Shield Wall Network přímo přivádí stoupence Křesťanské identity do prostoru bílého nacionalismu a naopak.“

Nepřímé napojení na Roperovu ideologii zmiňují dva toxicky zfanatizovaní útočníci z Charlottesville a El Pasa. Jeden z nich najel automobilem do průvodu protestujících proti demonstraci bílých supremacistů, zabil jednoho člověka a třicet pět zranil, druhý pak s útočnou puškou začal střílet na hispánské zákazníky v obchodním domě Walmart na hranicích s Mexikem, usmrtil dvacet tři lidí a dalších dvacet tři zranil. V prohlášeních, která vydali ke svým hrůzným činům, byl znatelný vliv Roperovy ideologie. Ta se toxicky šíří anonymitou online prostoru a stopy jejího zhoubného vlivu se těžko přímo dokazují. Roper je však vytrvalým původcem konspiračních myšlenek, antisemitských prohlášení a výkladu světa v intencích Křesťanské identity. Jeho příspěvky sdílejí nejvlivnější antisemitské a neonacistické účty na sociální síti Telegram jako Proud Boys či Atomwaffen Division, odkud se šíří dále nekontrolovatelným sdílením.

Stejně jako je vliv Ropera spíše v pozadí těchto projevů nenávisti, tak i v přímém rozhovoru krotí své odpovědi vědomým odstupem. Roper je mistrným mystifikátorem. Svými pseudověděckými a alternativněhistorickými fakty se snaží spojovat nitky vlastní konspirační sítě. Během filmování nám dovolí natočit s ním jen dvě scény z jeho údajně normálního dne. První jeho povinnost spočívala v odeslání pár knížek na pobočce místní pošty. Druhou činností, kterou Roper zvolil k sebeprezentaci, bylo odnesení dvou krabic do charity. Strojený a nepřesvědčivý obraz freelancera s charitativními sklony však působil spíše směšně.

Neděle 06/10/19

V deštivém a pochmurném počasí vyrážíme do severovýchodního cípu Pensylvánie na hranici okresů Pike a Wayne do malého městečka Newfoundland. I když v produkční fázi byla od představitelů World Peace and Unification Sanctuary Church kladně přijata výzva k rozhovoru, dva týdny před natáčením své potvrzení stáhli a rozhovor zamítli. I skrze tuto skutečnost jsem se spolu s Marií vydal první říjnovou neděli na jejich bohoslužbu, abych se pokusil rozhovor domluvit přímo na místě.

Po chvíli vyjednávání jsme nakonec dostali povolení zúčastnit se čtyřhodinové bohoslužby, kterou jsme mohli dokumentovat. Následně nám poskytl rozhovor ředitel americké větve sekty Richard Panzer, který je od samého počátku spjat s reverendem Hyung Jin Moonem. Po společném obědu s věřícími si distingovaný pán v tričku potištěném obálkou nové knihy reverenda Moona stoupne před kostel a vstřícně odpovídá na dotazy. Jakmile se dostane k otázkám týkajícím se sexuality, začne nervózně žmoulat klíče v rukou a jeho projev se stává čím dál více nenávistným.

Vůdce sekty, nejmladší ze synů Sun Myung Moona, po rozkolu v Církvi sjednocení odešel do Newfoundlandu v Pensylvánii, kde ve zdejších lesích postavil svůj chrám. Místo si nevybral náhodně, nedaleko od něj má jeho starší bratr Kook-jin Moon vlastní firmu na výrobu zbraní Kahr Arms. Lokace, která je baštou republikánů, je také známá pro vysoký počet držitelů zbraní a téměř výhradně bělošské obyvatelstvo. Hyung Jin Moon, zvaný také jako Sean Moon, je absolventem teologie na Harvardu, charismatickým řečníkem a zdatným obchodníkem. V roce 2013 se prohlásil za druhého krále, vyhlásil původní Církev sjednocení za neplatnou a založil si vlastní World Peace and Unification Sanctuary Church, v níž zpočátku navazoval na učení svého otce – tedy učení o rodině jako prostředku ke spasení. Postupně se ale začínal radikalizovat a v roce 2015 přidal do svého učení ústřední bod – železnou pastýřskou hůl (odtud Rod of Iron Ministries), s níž v knize Zjevení vládne Ježíš v Božím království a která je v jeho podání reprezentována útočnou puškou AR-15. 

Liberální svět, zastoupený pro Moona především „levičáckými komunisty z Antify“ a prosazující svobodu pro sexuální menšiny, je v kontradikci s božským plánem posvátné rodiny. Moonovu ultrapravicovou ideologii o nadcházející občanské válce, kterou už jsme v podobné verzi slyšeli u vyznavačů Křesťanské identity, pak můžeme doložit v jednom z Moonových kázání na YouTube: „Internacionalističtí marxističtí globalisté se tu snaží rozpoutat občanskou válku, aby sem mohli přivést vojska OSN a čínskou armádu Chi-Com, která by přišla, zničila a zabila všechny držitele zbraní, křesťany a jakoukoli opozici, tedy Trumpovy příznivce. Právě teď se nacházíme ve fázi smrti Ameriky, a proto Bůh samozřejmě umožňuje naši expanzi.“

“Moon se jako velká část konspirátorů během posledních měsíců vyostřené americké prezidentské volby radikalizoval, začal hlasitě podporovat konspirační teorie QAnon, deep state a později samozřejmě narativ ‘ukradených voleb’“

 V roce 2020, během posledního roku Trumpova prezidentství, Moon prohlásil, že Trump reprezentuje „biblický pohled na svět“, a začal se angažovat v jeho podpoře. Dvacet pět mil západně od Newfoundlandu, v lesích u Greeley, postavili členové Rod of Iron dřevěnou kapli, v níž byla konána dvacet jedna dní trvající bohoslužba za znovuzvolení Donalda Trumpa prezidentem. Moon se jako velká část konspirátorů během posledních měsíců vyostřené americké prezidentské volby radikalizoval, začal hlasitě podporovat konspirační teorie QAnon, deep state a později samozřejmě narativ „ukradených voleb“. Spolu s nejtvrdším jádrem podporovatelů nechyběl reverend Moon ani při útoku na Kapitol, ke kterému došlo po Trumpově porážce 6. ledna 2021. Následně Moon ve své rétorice ještě přitvrdil a rozhodl se rozšířit své působiště nakoupením rozlehlých pozemků v Texasu a Tennessee. V Texasu založil posvátný čtyřicetiakrový RV-park s názvem Liberty Rock, kam mají členové sekty možnost přijet a usadit se. V Tennessee se pak na stotřicetiakrovém horském pozemku chystá vybudovat tréninkové středisko pro věřící. Stále aktivnější reverend Moon v roce 2022 zakládá svůj křesťanský motorkářský gang a rozjíždí svou rapovou kariéru pod pseudonymem King Bullethead. Ve své druhé zveřejněné skladbě s názvem Cult of Baalenciaga veršuje: „Hollywood really is a cult o death / Balenciaga is messing with my head / They sexualize children no parental consent / Gonna burn in hell, please turn and repent.“

Čtvrtek 10/10/19

Den po Jom kipur, největším židovském svátku, přijíždíme proti proudu řeky Hudson do malého města Monsey ve státě New York. Obyvatelstvo města tvoří téměř výhradně ortodoxní chasidští židé a Monsey je jejich druhou největší komunitou v USA, hned po nedalekém New Yorku. Město vypadá, jako by bylo pohlceno okolními lesy, které prorůstají skrze jeho ulice. Kousek od hlavní silnice, na okraji lesa, stojí dvoupatrový dům s nízkým plotem. Bydlí v něm poslední z předem domluvených respondentů, rabín Yisroel Dovid Weiss, který je mluvčím Neturei Karta – mezinárodního společenství židů proti sionismu. Po zmáčknutí domovního zvonku otevře dveře žena rabína Weisse. Neturei Karta vznikla roku 1938 v jeruzalémské židovské komunitě jako reakce na vzrůstající tendence sionismu pro založení vlastního státu. Z pohledu těchto ultraortodoxních chasidských židů, kteří podřizují celý svůj život striktním náboženským pravidlům a učení Tóry, je právě akt svévolného ukončení exilu a ustanovení židovského státu jedním z největších prohřešků proti jejich víře. Dalším z důvodů boje proti sionismu je z pozice Neturei Karta samo zneužití judaismu, jež v rukou sionistů mění svůj význam z náboženského význam v nacionalistický. Tato organizace, bojující za práva Palestinců a za zrušení státu Izrael, má svá hlavní střediska v největších ortodoxních komunitách – tedy v New Yorku, Londýně a Jeruzalémě.

Poprvé na sebe Neturei Karta, včetně rabína Weisse, upozornila v roce 2006 svou účastí na tzv. konferenci popíračů holocaustu v Teheránu. Rabín Friedman – vedoucí skupiny, kterou osobně přivítal tehdejší íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád – na konferenci prohlásil, že holocaust byl zneužit k legitimizování utrpení jiných lidí (Palestinců) a toto tabu je třeba prolomit. Na dvoudenní konferenci kromě rabínů Friedmana a Weisse tehdy vystoupili i přední popírači holocaustu a konspirátoři z Británie, Austrálie, Maroka či bývalý šéf Ku-klux-klanu David Duke. V následujících letech se představitelé Neturei Karty setkali s Jásirem Arafatem, tureckým prezidentem Erdoganem a představiteli hnutí Hamás či Hizballáh.

Po hodině čekání se vracíme k domu rabína Weisse, ten už nás očekává a vede nás do své pracovny. V ní je dlouhý masivní dřevěný stůl, knihovna s prosklenými dvířky, pár modlitebních obrazů a sedačka pokrytá igelitem. Rabín Weiss působí přátelským, klidným dojmem, ihned vysvětluje, že vše je pokryto igelitem, jelikož se nacházíme v období největších svátků, kdy nesmí být v domácnosti ani zrnko prachu. Spolu s rabínem je v místnosti jeho učedník, mladý rabín původem z Londýna, který sedí na židli v rohu a celou dobu vypadá, že lehce pospává. Po přípravě techniky k nahrávání se rabín Weiss zeptá, jestli chci nejprve položit otázky, nebo zda má mluvit tak, jak je zvyklý. Volím druhou možnost, což mi případně dovolí položit další doplňující otázky. Rabín tedy spustí svou řeč a po následující tři hodiny mi dovolí přerušení pouze na výměnu kazet a baterií v záznamových zařízeních. Po téměř čtyřech hodinách mám naprosto odlišný pocit než ze setkání se všemi ostatními respondenty. Na rozdíl od bílých supremacistů bojujících výhradně jen za svou rasu a pro své dobro, fanaticky militantních zastánců rodiny, kteří bojují s homosexualitou, či apokalyptických černých židů čekajících na destrukci, jsou postoje a nároky Neturei Karta ospravedlnitelné v kontextu jejich striktních náboženských tradic a mírumilovných záměrů. Na druhou stranu forma, jakou svůj záměr prosazují, je řadí na stejnou úroveň fanatismu a extremismu jako ostatními sekty.

Petr Šprincl studoval na pražské AVU v Ateliéru nových médií u Tomáše Svobody a na brněnské FaVU v Ateliéru intermédií u Václava Stratila. Ve své tvorbě pracuje především s vyhrocenými žánrovými stereotypy založenými na extrémních společenských postojích. Jeho práce často reflektuje témata nacionalismu a rasismu, reaguje na nové definice národní či skupinové identity. S oblibou využívá archaická média, jako je 8mm film nebo NTSC video. Je autorem a spoluautorem filmů: Čapatý Ján (2013), Blue box (2014), Morava, krásná zem (2015–19) a Vienna Calling (2018). Dále se podílel na tvorbě řady videoklipů. V roce 2023 zakončil doktorská studia na AVU filmem Satan Kingdom Babylon.