MFF Karlovy Vary v zajetí dokumentárních čísel
K příležitosti 50. výročí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary vznikl střihový dokument Filmová lázeň. Archivními záběry posbíranými nejen z různých novinářských reportáží, ať už komických, nebo více či méně politicky angažovaných, provází dlouholetá umělecká ředitelka a nynější umělecká poradkyně karlovarského festivalu Eva Zaoralová v dialozích s filmovými historiky a osobnostmi úzce spjatými s historií samotného festivalu. Filmová lázeň teprve čeká na svoji oficiální premiéru v Karlových Varech, ale jak to někdy bývá, některá česká kina ji ukořistila jako předpremiéru. Podle režiséra dokumentu Míry Janka brněnská Scala předstihla s návštěvností 28 diváků hradecké Bio Central, kam na Filmovou lázeň dorazilo celých 18 diváků. Kolik asi lidí přijde na letošní jubilejní ročník a kolik z nich skončí v kinosále na projekci dokumentárního filmu?
Podle Evy Zaoralové navštívilo v roce 1994 karlovarský festival 36 tisíc lidí, čísla z loňského ročníku pak hlásí nárůst o téměř 95 tisíc návštěvníků. Pryč jsou tak doby, kdy si podle záběrů ve Filmové lázni personál hotelu Thermal vystačil s pěti sty snídaněmi, obědy a večeřemi denně v šesti různých variantách a v přilehlé kavárně se vydávalo na 2 tisíce káv každý den. Podobné to je i co se týče přihlášek dokumentárních filmů do soutěže, jež je součástí festivalu od roku 2000, podle Martina Horyny z programového oddělení počet přihlášených dokumentů rok od roku stoupá. „Do soutěže dokumentárních filmů vybíráme vždy 16 titulů a přibližně dalších 10–15 uvádíme v nesoutěžních sekcích. Každý rok se do soutěže snažíme vybrat 1 až 2 české dokumenty, což vzhledem k vysoké kvalitě domácí produkce nebývá problém,“ míní Horyna.
Přestože MFF Karlovy Vary zcela logicky propůjčuje dokumentárním filmům méně prostoru v programových oknech než filmům fikčním (dokumentární film dokonce nemůže být zařazen do hlavní soutěže bez ohledu na jeho kvalitu), může se téměř každý dokument uvedený na festivalu pyšnit plným sálem. „Všechny projekce bývají vyprodané a návštěvnost každého filmu tak závisí na tom, do jakých sálů jednotlivé tituly naprogramujeme,“ vysvětlil Horyna, proč je těžké dopátrat se konkrétních čísel.
Za posledních 15 let udělily mezinárodní poroty pro soutěž dokumentárních filmů na 30 cen pro nejlepší dokumenty v délce pod nebo nad 30 minut (v loňském roce se změnila kritéria pro stopáž, a to pod 30 minut nebo nad 60 minut) a třiadvacetkrát využili členové odborných porot zvláštního uznání. Nejčastější zastoupení v oceněných dokumentech mají skandinávské, ruské, rakouské ale také české počiny. Čtyři české dokumenty si u poroty vysloužily zvláštní uznání – díl V pasti ze seriálu Ženy na přelomu tisíciletí a Soukromý vesmír Heleny Třeštíkové, Ničeho nelituji Theodory Remundové a Jiné světy Marko Škopa. V Česku také zůstaly celkem 3 ceny za nejlepší dokumentární film, a to pro Remundovu Obec B., Ztracenou dovolenou Lucie Králové a dokument Osadné Marko Škopa.
Letos je v hlavní soutěži dokumentárních filmů opět 16 titulů napříč všemi světovými kinematografiemi. Mezi filmy z Finska, Švýcarska či Velké Británie má Česká republika hned tři zástupce – Ameriku Jana Foukala zamýšlející se nad životem českých trampů, Mallory, kde Helena Třeštíková přináší pohled na 13 let života kdysi drogově závislé ženy, a Resort debutujícího dokumentaristy Martina Hrubého.
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary začíná 3. července.
