V Mosulu

Brzy ráno jsme přijeli na základnu na okraji Starého města, kde už se vojáci připravovali na operaci. Byl to první den ofenzivy o Staré město, začínal boj o osvobození Mosulu z rukou Islámského státu. Hned ke mně přišel velitel Karar a říká: „Je to strašně nebezpečný, neměla bys tu být!“ Jen jsem se na něho podívala a zeptala se, jestli se bojí. Odpověděl mi: „Samozřejmě že se bojím, myslím si, že tu všichni zemřeme.“ Nebylo možné přehlédnout napětí a nervozitu vojáků, která v místnosti panovala. Po několika minutách se první jednotka začala venku připravovat na misi, když v té chvíli dopadnul minomet. Zabilo to jednoho z nich. Stála jsem uvnitř baráku s velitelem Karar a jen sledovala zoufalost vojáků, kteří právě ztratili jednoho ze svých spolubojovníků, ale také kamaráda. Všechno tohle se odehrálo, ještě než začal další den války. I přesto mise pokračovala dál. 

Bitva o Staré město Mosulu, která trvala skoro jeden měsíc, byla nejtěžší bitvou od začátku celé ofenzivy. Postup vojáků ztěžovalo nejen prostředí Starého města s uzounkými uličkami, spousta civilistů, velký počet bojovníků Islámského státu, ale také neuvěřitelné horko, kdy denní teploty někdy přesahovaly i 55 stupňů, únava po osmi měsících bojů a čas ramadanu, který spousta vojáků dodržovala.

Celý boj o Mosul jsem strávila s jednotkou Zikhar. Té velel Karar a poručík Mohammad se seržantem Salwanem mě bitvou doprovázeli. Mohammada jsem znala od začátku, byl jedním z prvních vojáků z Golden Division, které jsem v Mosulu potkala, a také jediný, kterému jsem až do konce bitvy věřila. Což pro mě jako pro ženu mezi tolika vojáky bylo velmi důležité. Mohammad mě bral jako svoji sestru. Mluvil výborně anglicky, což bylo při jeho natáčení obrovskou výhodou, kdežto Salwan mluvil jen arabsky. Požádala jsem Mohammada, aby Salwanovi vysvětlil způsob mé práce v situacích, kde nastává jazyková bariéra, aby i přesto stále komunikoval na moji kameru. Naučila jsem se nějaké základní otázky v arabštině, ale jen jedna z nich stačila, aby Salwan pochopil, o co ho v tu chvíli žádám. Tato dvojice se stala mým záchytným bodem. 

Kromě natáčení bitvy z pohledu vojáků bylo jedním z mých hlavních cílů zaznamenat dění ze strany civilistů. Jejich situace byla naprosto zoufalá. Islámský stát je využíval jako lidské štíty a střílel po nich, když se snažili utéct. Během bojů denně prchaly stovky až tisíce civilistů z prvních linií do bezpečí. I přesto, že se mi podařilo natočit situace, kdy například otec nese své mrtvé dítě v náruči, pro něj i pro mě jako filmařku tento obraz zůstane vždy v tomto momentu a na tomto místě. Nikdy na něj nezapomeneme a poneseme si ho s sebou celý život. Samozřejmě každý svým způsobem.

Sledováním individuálních příběhů lidí, kteří se postupně stali součástí masivních čísel tragédií. Snažím se ostatním lidem ukázat, že i přesto je každý z nás důležitý a nezáleží na tom, odkud pocházíme, kde máme své kořeny, jaké náboženství uznáváme, jaké máme kulturní tradice nebo jaké máme vzdělání, naše podstata je stejná. To, co jsem poznala v bitvě o Musul, nebyly boje, ale všechny aspekty lidskosti.
 

Film V Mosulu má premiéru na 53. MFF Karlovy Vary.