Bezpečnost novinářů, politické tlaky nebo zahleděnost do sebe sama

Hosté páteční panelové diskuze Co nás čeká v médiích? na Inspiračním fóru Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava debatovali o stavu českých médií, jejich důvěryhodnosti a budoucnosti. V anketě odpovídali na otázku: Co je největší překážkou, se kterou se dnes a do budoucna musejí česká média potýkat?

Apolena Rychlíková, režisérka, novinářka A2larm

Největší překážkou je podle mě samotná představa některých českých médií o tom, že tvoří obsah určený nějakým elitám. Dalším problémem je sociální nerovnost jak uvnitř redakcí, tak i mezi redakcemi navzájem. Jde o to, jakými způsoby jsou jednotlivá média financována a jaké to má dopady na jejich důvěryhodnost a následně jejich konkurenceschopnost a rovnost na úrovni médií mezi sebou.

Tomáš Etzler, novinář

Myslím si, že překážek a výzev je pro média celá řada. Jednou z nich je zůstat odolný vůči ekonomickým vlivům ať už majitelů médií, nebo jiných aktérů. Druhá a podle mě v současné situaci celosvětově nejdůležitější výzva je bezpečnost. Žijeme v bezprecedentní době útoků na média, a to útoků z pozic, ze kterých to bylo ještě před několika lety nemyslitelné. Z pozic demokratických vlád Spojených států amerických, Maďarska nebo i naší. Novináři a novinářské organizace čelí hrozbám, které podle mě ještě v následujících letech porostou, což bude klást další nároky na práci novinářů a vyžadovat obrovskou kuráž a odvahu postavit se těmto překážkám.

Ján Simkanič, ředitel vydavatelství Deníku N

Z jedné strany jsou to bezpochyby politické tlaky, čím dál agresivnější slovní a bohužel i fyzické útoky na novináře. Z další strany jsou to finanční tlaky, z médií obecně mizí peníze a přesouvají se do sociálních sítí a komerce. V neposlední řadě jsou to byznysové požadavky, ať už inzertní, které pak nutí média do toho, aby se chovala podle nich a ne podle toho, co potřebují čtenáři, anebo čistě vlastnické, které jsou u nás do značné míry propojené s politicky aktivními majiteli a tím pádem agendu daného média buď posouvají dál od objektivity, nebo ji omezují.

Robert Čásenský, šéfredaktor magazínu Reportér

Jsou zde překážky známé jako problém koncentrace vlastnictví médií a dalších ekonomických subjektů spolu s politickou mocí. Média obecně mají ekonomické problémy. Potýkají se také s dlouhodobou ztrátou důvěry veřejnosti a zároveň občas sama mají problém se svou předpojatostí jedním nebo druhým směrem. Myslím, že nějaký obecný lék ale neexistuje, protože stav médií dost souvisí se stavem celé společnosti. Jediný příspěvek, který k tomu mohou přinést novináři, je ten, že se budou snažit dělat poctivě a zodpovědně svoji práci jako službu veřejnosti a nebudou před nikým ohýbat hřbet. Jako optimista věřím, že to povede ke zlepšení situace, může se ovšem ukázat, že jsem byl naivní optimista.

Jan Motal, mediální expert, Masarykova univerzita

Z mého pohledu jsou největší překážkou české novinařiny sebeiluze českých novinářů. To znamená v prvé řadě určité elitářství a zahleděnost do sebe sama, čímž mám konkrétně na mysli, že velké množství českých novinářů má pocit, že odvádí nebo by odváděli dobrou práci za jiných podmínek, ale že jim nepřeje buď vlastnická struktura média, v němž pracují, nebo že jim nepřeje publikum, protože čte nějaké jiné médium, či ještě nepoznalo jejich kvality a nezačalo je číst. Domnívám se, že to není pravda. Novináři by měli praktikovat otevřenost, kterou máme v hodnotě nestrannosti vůči realitě aplikovat i ve vztahu ke své profesi. Měli bychom si také uvědomit, že ač česká žurnalistika na tom není tak špatně a máme velké množství kvalitních novinářů, tito velmi často ztrácejí kontakt s poměrně významnou a velkou částí společnosti, které není v každodenních zprávách věnován prostor. Kolem prezidentské volby, o které se mluvilo v debatě, jsem zaznamenal jedinou hloubkovou reportáž, jež ilustrovala obrázek ze života voličů Miloše Zemana. Podobně tomu bylo během uprchlické krize, kdy jsem nezaznamenal žádný příběh konkrétního uprchlíka. Myslím si, že udělat úkrok od profesionálů, expertů a politiků a jít do bahna reality, kde se holt musí novinář naučit orientovat, je to, co česká žurnalistika potřebuje.