Co se děje na Slovensku?
Slovenských tvůrců a tvůrkyň (nejen) dokumentárního filmu jsme se zeptali: Jak ovlivňuje současná politická situace na Slovensku váš profesní život?
Marek Šulík
Politická nomenklatura vždy prosazuje své nominanty do řídících funkcí různých organizací. Jejich vkus a představy o umění a světě pak určují celý systém, který s nimi souvisí. Míra té determinace je spojená s jejich osobními kvalitami a schopností být otevření světu a lidem. Bohužel dnešní koalice přišla s představou státu, který má v maximální míře kontrolovat společnost, a složitými mechanismy se dokonce snaží určovat společenské narativy. Takovéto „komandování“ shora je projev diktatury. Snaží se usilovně proměnit otevřený systém na uzavřený – takový, jaký tu byl před rokem 1989 a během vlády Vladimíra Mečiara. Následně neočekávám jen přímé politické objednávky, či dokonce cenzurní zásahy. Jde také o případnou autocenzuru, nesvobodu jednání a obavy mnoha lidí na různých rozhodovacích pozicích. To pak ovlivní výběr projektů, témat a způsob jejich zpracování, a to potom bude souviset s tvůrci, kteří je realizují. Oblast kreativního průmyslu na Slovensku je obecně velmi křehká, protože je malá. V oblasti dokumentární tvorby v posledních letech vzniklo několik kvalitních dokumentárních filmů a televizních cyklů s nadčasovým rozměrem, ale pokud bychom měli hovořit o systematické angažované dokumentaristické práci, která by reflektovala společnost a pomáhala ji pochopit, takové výrobní struktury nevznikly a konkrétní filmy tohoto typu jsou spíše unikátními jevy. Důležité výzvy by před námi stály i v dobrých letech. Nicméně ztrácíme drahocenný čas a energii tvořivých lidí. V této chvíli politická situace na Slovensku ovlivňuje jen mé duševní zdraví. Je však velmi pravděpodobné, že je otázkou několika měsíců, kdy se dotkne i konkrétní práce. |
Lucia Kašová
Vládnoucí garnitura se rozhodla podrobit si kulturní obec. Instituce, které dlouho bojovaly o svou samostatnost, chce opět centralizovat, odebrat rozhodovací kompetence odborným komisím a všechny uspořádat do pyramidové struktury, na jejímž vrcholu bude ona – „nacionalistka z Kittsee“, která chce diktovat, o čem máme psát, jak malovat, jaká témata zpracovávat ve filmech. Často nyní skloňujeme termín „normalizace“, protože podle ministryně má být umění „slovenské a žádné jiné“. Rozsévá kolem sebe nenávist vůči menšinám a otevřený rasismus podbarvený konspiracemi nejhrubšího zrna. Na Slovensku nyní vážně diskutujeme o tom, zda je Země kulatá. Je to tragédie, cítím se, jako bychom se vrátili do středověku. Začali s rozkladem RTVS po vzoru Orbána, následovaly politické relace na komerčních televizích, kde jsme s nadějí upírali pozornost k Renátě Kellnerové, která tento rozklad v TV Markíza jakožto majoritní vlastník mohla zastavit, ale ukazuje se, že byla spíše jeho tvůrkyní, aby ochránila svůj byznys s vládou. Pokračovali Fondem na podporu umění, kde pan Michelko – náměstek ministerstva kultury – argumentoval citátem z knihy, kterou sám vydal, že prý „jaké zvrácené umění“ fond podporuje. Další na řadě budou Audiovizuální fond (AVF) a jiné divoké nápady nových cenzorských orgánů. Kultura vždy bojovala v první linii proti socialismu, mečiarismu – a nyní bojuje proti ficismu. Neměli bychom se ptát, čeho tím dosáhneme, měli bychom se ptát, kým bychom byli, kdybychom to neudělali. Proto protestujeme, píšeme petice, stávkujeme, ale čas a moc jsou na straně vlády. Bude nyní velmi záležet na tom, jak definujeme hranice a jak se zorganizujeme v odporu. Dokumentární film je naštěstí (nebo bohužel) na okraji zájmu. S podfinancovaným AVF, který je ve ztrátě, a minimální podporou od RTVS, jejíž financování se bez diskuse změnilo, je výsledkem prostředí plné nejistoty a strachu. |
Paula Ďurinová
Na Slovensku dlouhodobě nežiji, politickou situaci však sleduji a úzce spolupracuji s kolegy, kteří zde působí. Profesně i lidsky cítím hlubokou frustraci ze současného vývoje, kdy se dva významné umělecké fondy – Fond na podporu umění a Audiovizuální fond – ocitly v ohrožení demagogií současné vlády. Když se o financování filmů a uměleckých projektů bavím se svými kolegy v zahraničí, ukazuje se, že fondy na Slovensku mají kvalitní schémata vícestupňového financování, která jsou otevřena rovněž začínajícím autorům a autorkám. Slovensko se momentálně stává strašákem, protože jde o další evropskou zemi, která se orbánizuje. Z Berlína, kde žiji, v posledních devíti měsících sleduji, jak se Německo stále více posouvá směrem ke krajní pravici. Umělci a aktivisté jsou ostrakizováni nebo jejich projekty zastavovány, protože ze základního pocitu lidskosti vyjadřují solidaritu s Palestinou. Boj o to, aby berlínský senát nevyužíval politickou doktrínu a lustrační praktiky ve svých uměleckých fondech, jsme zde vedli také. Moje velká podpora na Slovensku patří například iniciativám jako Otvorená kultúra!. |